Naopak ještě umocnila dojem z dobrých vztahů obou zemí. Není tomu tak, že by politici dávali Čechy a Slováky dohromady. To spíše občané obou zemí dávají dohromady politiky, kteří si uvědomili, že jim to na společných fotografiích sluší víc, než když se fotí samostatně.

K této mezivládní politické družbě se hodí skepticky poznamenat, že je spíše důsledkem nostalgie za společně prožitou minulostí, než že by předznamenávala společné představy o budoucnosti. Když se deklarují společné zájmy a nadstandardní vztahy, je to proto, že to dobře zní. Ve skutečnosti se proevropsky orientovaný Fico a euroskeptik Nečas shodnou spíše na podružnostech, jako je například přípitek slivovicí. Zatímco Slovensko jako člen eurozóny stojí a padá s budoucností společné evropské měny, Česko je toho času potížistou z unijní periférie, co se snaží udělat pro sebe. Která strategie je lepší se teprve ukáže, jisté ale je, že Nečas a Fico mají každý jiné noty.

Češi a Slováci v zastoupení svých představitelů společně poobědvali nikoli proto, že spolu něco chystají, nýbrž navzdory tomu, že spolu nic podstatného nechystají. O to je to setkání mimochodem milejší. Jde o čiré přátelství, nikoli o peníze, kterých se Nečasovi stejně jako Ficovi spíše nedostává. Ve vládní družbě ať se pokračuje. Že Fico neví, s kým si příště bude notovat, není podstatné.