Vládní zpátečky

Politici, kteří ještě nedávno tvrdili, že půjčit je chyba a nesmysl, by měli vysvětlit, co se ze dne na den změnilo, pokud nechtějí působit neodpovědně a směšně. Protože i těch 38 miliard je hodně peněz, navíc když guvernér centrální banky má o bezpečnosti půjčky u MMF nějaké pochybnosti.

Rovněž nesrozumitelná je vládní zpátečka ohledně referenda k evropské smlouvě o rozpočtové odpovědnosti. Referendum má najednou alternativu v podobě ústavní většiny při hlasování poslanců. Mezi referendem a poslaneckým hlasováním je ovšem zřetelný rozdíl. Zatímco poslanci smlouvu ústavní většinou nepochybně podpoří, referendum by ji nepochybně smetlo pod stůl. Navíc poslanecké hlasování není hlasem lidu ani náhodou. Jde o hlasy dvou stovek lidí, kteří až na zanedbatelné výjimky nehlasují za sebe, ale za politické partaje.

Politici by ostatně vůbec neměli vyhrožovat referendem, jestliže ho běžně odmítají s odůvodněním, že se jedná o alibismus znehodnocující parlamentní, čili nepřímou demokracii. V případě paktu stability jde o technický problém a nejspíše bohužel také o nesmysl, kterým politici nemají co občana obtěžovat.

Zajímat se o názor občanů formou referenda je na místě u věcí podstatných. Chtějí-li ovšem politici něco nevratně změnit k naší škodě, zásadně se s námi neradí. Pevně a principiálně si stojí za svým. Lépe než my vědí, čeho je nám třeba a čeho netřeba. Co neumějí je ta Evropa. Jenže s tím jim nepomůžeme.