Vzpomeňme, že před deseti lety v Oslu byly ze stejného důvodu zakázány protipěchotní miny. I tehdy byly výše zmíněné velmoci skandálně proti. Proč asi? Jedná se o dobrý obchodní artikl, protože jde o výtečné zboží: Miny a bomby spolehlivě zabíjejí.

Dokonce i dlouho po konfliktu, aby se na jejich účinnost nezapomínalo: Každá další noha, utržená původně nevybuchlou municí, je vlastně reklamou, která zbrojaře nic nestojí. My jsme proti kazetovým bombám. Našimi spojenci by tedy měli být ti, kteří jsou také proti.

Zajímavé přitom je, že naši bývalí spojenci, Rusové, a naši dnešní spojenci, Američané, jsou společně proti nám. Když jde o to, postavit si u nás radar, nemohou si přijít na jméno. Jakmile se ale jedná o masakrování civilistů, najednou si notují!

Není snadné našim spojencům něco zakazovat, ale občas je dobré si uvědomit, že jsme jim, jak se říká, u ponožek. Mají své národní, velmocenské zájmy, kterým mi absolutně nemůžeme rozumět. Možná ještě pár politiků, co s nimi kamarádí a udržují za nás družbu jednou s Kremlem, jindy s Bílým domem.

Ti jsou v obraze a třeba nám teď řeknou, proč máme nad slabostí našich velkých bratrů pro ten tříštivý hnus přivřít oči. Možná nám jen něco uniká, protože jsme se nenacpávali kaviárem na recepcích v Moskvě či Washingtonu. Snad se to přijatelně vysvětlí, protože jinak bychom si museli přiznat, že nemáme štěstí na slušné spojence.