Zametač Rampula

Zejména když se takto přezdívá policisty vrchnímu státnímu zástupci. Zametačem, rozuměj žalobcem, co zametá pod koberec závažné kriminální a hospodářské delikty, je v jistých kruzích míněn jistý doktor Rampula. Ten byl před časem odvolán ministrem z funkce, ale nyní se do ní vrací. Pražský městský soud totiž rozhodnutí ministra zrušil.

(rozuměj: o odvolání zametačů), že míní usilovat i nadále. Kauza pana Rampuly působí kuriózně. Smyslem obtížného odvolávání vedoucích soudních funkcionářů totiž je, aby politici nemohli ovlivňovat nezávislost soudů. Nyní se nám ale naznačuje, že politik dostal od soudu přes prsty za to, že chtěl zatočit se zametačem, rozuměj s prominentním právníkem, co se zapletl s prominentními kriminálníky.

Laikům, kteří se obtížně orientují v zakřivených paragrafech, by pomohlo, kdyby se jasně řeklo, kdo je v této zápletce padouch a kdo hrdina. Anebo jsou-li padouši všichni, pak kteří z nich jsou polepšení a kteří nenapravitelní, pokud tedy na nás nejsou společně domluveni. Místo toho slyšíme například spekulaci, že návrat zametače má politické pozadí, neboť je zde další kauza k zametení pod stůl. To by znamenalo, že můžeme zapomenout na očištění politiky justicí, neboť politici nesvedou očistit justici. Proč ale vlastně potřebují politici justici, aby očistili politiku, tedy sama sebe? Je-li nemožné zbavit se zametače, co tak zkusit nekrást, aby nebylo co zametat?