Zelené dilema

Doplácejí na to, že se pokusili skloubit dvě neslučitelné aktivity: ochranu přírody a podnikání. Jedná se o variaci na věčnou snahu docílit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Dokud zelení tvrdili, že ochranu přírody je třeba nadřadit lidské pohodlnosti, řada spoluobčanů v nich viděla nepřátele pokroku, zpátečníky a potížisty, navíc agresivně nekomunikativní.

Zelení se tedy rozhodli vylepšit svou pověst výše zmíněným kompromisem. Pokud jde o vlka, výborně si pochutnává a nemá námitek. S kozou je to ale horší, chřadne a nemá zastání.

Realističtí zelení jsou společnosti nanic. Drobné ústupky ekologii zvládne kterákoli politická strana na desetinu úvazku. Čím mohou být zelení užiteční, je nastavování zrcadla, ve kterém se společnost vidí ze své horší stránky.

Zelení mají být posly špatných zpráv, jak si lidstvo pod sebou podřezává větev. Nepatří do politických koalic, nýbrž do věčné opozice, protože jejich průběžným úkolem je korigovat nevyléčitelnou člověčí nenažranost, nikoli se na ní podílet.

Mrzuté je, že jak zelení stárnou, mnozí se z původních idealistů mění na politické intrikány, anebo se snaží zbohatnout na všelijakém zateplování, zakazování žárovek či obchodování s kouřem.

Diskreditují tím hodné lidi, kterým leží na srdci osud drobných zvířátek, amazonského pralesa či světový mír.

Selský rozum říká, že jsme odsouzeni ke kompromisům. Jenže jak je možný kompromis, když všichni propadnou konzumu?

Dočkáme se ještě mladých zelených, kteří budou nekompromisně proti drancování planety? Vychováváni jsou samozřejmě k drancování!