Zlehčování čehokoli

Tváří se, že má vše pod kontrolou a ujišťuje, že to dobře dopadne. Cizími slovy se jedná bagatelizaci, marginalizaci, hezky česky se pak takovému přístupu říká zlehčování. Pan Drábek samozřejmě není jediný, kdo problémy rutinně zlehčuje, místo toho aby se trápil jejich řešením. Každý politik je kdykoli připraven cokoli zlehčit. Denně jsme svědky, jak tato sorta kouzelníků mění velbloudy na komáry, aby jim pak v tom zmenšeném zvěřinci každý problém připadal mini.

Zlehčování může být obrannou reakcí člověka, kterému jeho úděl připadá nesnesitelně těžký. Mistr odlehčování působí velice autenticky, neboť nezřídka ve svou odlehčenou verzi skutečnosti upřímně věří. Problém to sice neřeší, ale protože je víra v lehčí svět nakažlivá, nešíří se tolik panika. Jsou ale i tací zlehčovatelé, kteří dobře vědí, že věci jdou špatným směrem. Anebo už dokonce špatně skončily. Tady se zlehčování rovná zatloukání. Jsou těžkosti, které se neřeší, neboť kdyby se provalila jejich skutečná váha, museli by se označit viníci. A ti by šli sedět.

Zlehčování by nám mělo být podezřelé. A u lidí nesoucích odpovědnost za stav společnosti, anebo dokonce za stav veřejných financí, by zlehčování mělo být trestné. Kdo vědomě zlehčuje, ten lže a jak známo kdo lže, ten i krade. Řada informatiků má podezření, že důvodem opuštění osvědčeného softwaru Drábkovým ministerstvem bylo „účelově vyvést finanční prostředky do spřátelených firem“. Zlehčuje se neschopnost, anebo loupež?