Kdo hází láhev s hořlavinou, ale také cokoli jiného na druhého člověka, je tím špatným, ať už člověk, který je cílem jeho nenávisti, řekl či udělal cokoli.

Nenávistí se ještě nikdy nic nevyřešilo. Pokus upálit ministra i s jeho rodinou není pouze kriminální čin, ale také pitomost. Slušní lidé se vždy solidarizují s obětí, nikoli s útočníkem. Většina lidí je slušných, proto útočník zůstává sám, podporován leda devianty. Z principu nemůže mít pravdu a nemůže být v právu. Občas se pravda v historii stává, že veřejnost do té míry zdivočí, že činí oběti odpovědnými tím, co se jim děje. To snad ale není náš případ, tak špatné to s námi, doufejme, ještě není.

Měli bychom být rádi, že žijeme v zemi, kde se zápalnými lahvemi nehází na policisty, ani se neupalují lidé s jiným názorem, jiné národnosti, jiné víry či odlišné barvy pleti. A měli bychom dělat všechno proto, aby to tak u nás zůstalo. Není to totiž nic samozřejmého. Pokud aktivně nepracujeme na vzájemné toleranci, respektu a ohleduplnosti, vezmou tyto hodnoty za své a vystřídá je to horší v nás. Vždy to tak bylo a i dnes mnohde je. Nenávist není jen vadná, je i sebezničující. Její plameny vždy dostihnou i toho, kdo si s ohněm začal. V nenávisti není vítězů, jenom zástup poražených.