Eurokomisařka pro digitální agendu řekla: „Spotřebitelé jsou už znechuceni tím, že jsou bráni na hůl vysokými poplatky za roaming". Když už europolitikové takto nečekaně podávají prst, co takhle vzít celou ruku? Toho, čím jsou spotřebitelé znechuceni, je totiž více. Jsou bráni na hůl také vysokými cenami benzínu, elektřiny, vody, ale také vysokými cenami léků, vysokým nájemným a tak dále.

Žádat politiky, aby si kvůli našemu znechucení došlápli na ty, kteří nás berou na hůl, nás dosud jaksi nenapadlo. Předně kvůli podezření, že politici jsou s těmi, co nás znechucují, jedna ruka. Pak proto, že se politici věčně vymlouvají, na bezmocnost. Jakmile se cokoli pokusí regulovat, okamžitě se vyrojí právníci, žalující stát za zmařenou investici, způsobenou škodu a dožadují se v arbitrážích údajně ušlého zisku. Jak je možné, že mobilní operátoři ještě europolitiky nezažalovali? Zřejmě i po regulaci zůstanou jejich zisky z roamingu pohádkové.
Budou-li spotřebitelé méně platit, prodlouží se jejich hovory a zisky operátorů nejenže se nesníží, ale možná dokonce vzrostou.
Přeměna znechuceného spotřebitele na spokojeného a vděčného je možná. Postačí snížit cenu za minutu hovoru z 8,9 Kč bez daně na 7,1 Kč bez daně. Zastropování cen sice podle kritiků chystané regulace nepovede k větší konkurenci mezi mobilními operátory, ale to nás v prostředí, kde ceny nejsou výsledkem konkurence, nýbrž kartelových dohod, naprosto nemusí trápit. Příběh s roamingem ukazuje, že pokud ruka trhu nepřináší spotřebiteli prospěch, musí se proti ní zakročit!