To se ale lehko řekne a obtížně dělá. Aby se ODS dostala z pasti, musela by couvat na dlouhé trati a to není nic pro stranu, co se nerada dívá do zpětného zrcátka. Kdyby nově zvolené vedení ODS po kongresu předstoupilo před veřejnost s prohlášením, že má nové noty a od teď že tu bude pro lidi, pravicově orientovaný volič by svou stranu třeba ještě vzal na milost a šel příště volit. Pokud zůstane u toho, že se politici udělali pro sebe a lidem nemají co nabídnout, třeba s odůvodněním, že kde nic není, ani čert nebere, bude kongres rozlučkou s voliči.

Největším problémem politiků jsou oni sami. Jakmile je jich více pohromadě, podléhají bludu, že na jejich bedrech spočívá tíha rozhodnutí, že jim na rtech visí občané i dějiny. Iluze vlastní důležitosti jim svazuje ruce. Až když ztratí moc a vrátí se z politických výšin k nám na zem, zpětně jim dojde, že byli ve své domýšlivosti trapní. Politici udělají cokoli, aby si podrželi vliv. To nejlepší, co je může potkat je ovšem politický pád, díky kterému se z nich zpravidla stanou normální lidé. No a právě k tomu mají delegáti kongresu ODS slibně našlápnuto.