Ztráta imunity

Představa, že si ztrátu imunity mohou dovolit, může být dána jejich odtržením od skutečnosti. Třeba si nepřipouštějí, že jim může být jednou vystaven účet, respektive pokuta za to, za co dnes berou mzdu a všemožné benefity.

Smyslem poslanecké imunity samozřejmě není beztrestnost. Imunita byla zamýšlena jako ochrana zákonodárce před možným nátlakem vyděračů, kteří by na politika nastražili past a pak jím manipulovali. Něco takového ovšem v praxi nehrozí. Chce-li nějaká zájmová skupina po poslancích službičku, místo komplikovaného vydírání si u nich potřebný zákon raději jednoduše koupí.

Otázkou do budoucna není pouze to, zda poslanci doživotně projde, když se nechá uplatit a bude u toho chycen. Zajímavější je, zda zrušení imunity umožní žalovat a trestat zákonodárce, způsobí-li tito prokazatelnou škodu v práci, tedy přijetím vadného zákona.

Pohled na zákonodárce se v čase proměňuje. Byla doba, byť netrvala dlouho, kdy se těšili společenskému uznání. Pak občané politiky třídili na dobré a špatné. Ještě později převládl názor, že se politici v práci nepřetrhnou a v zákonech mají nepořádek. Od následného prozření, že jsou nám politici k ničemu, je už jen krok k podezření, že nám tito škodí, že představují problém. Zrušení doživotní imunity vychází z naivního předpokladu, že spravedlnost dostane šanci dopadnout jen eventuálního jednotlivého hříšníka. Protože se ale v parlamentu hřeší kolektivně, má kolektivní ztráta imunity své kouzlo. Toto ještě bude moc zajímavé!