VYBERTE SI REGION

Člověk, který tvrdí, že má dvě tváře

PRAHA - Hokejový trenér Vladimír Růžička promluvil o fotbale, fanoušcích, násilí, o své velké chybě, ale hlavně o sportovních emocích.

19.10.2007
SDÍLEJ:

Vladimír RůžičkaFoto: GetPhoto/Drahoňovský Robin

Jméno Vladimíra Růžičky není třeba představovat. Před lety vynikají hráč. Nyní úspěšný kouč. Rozhovorů o své profesi rozdal stovky.

I když hokej je pro něj vším, nežije jen tímto sportem. Umí se rozpovídat i o jiných sférách a pohledech svého života. Začněme třeba u fanoušků fotbalu. „Důležitá je radost a sportovní čest, ne násilí. Fotbal v tomhle hodně ztrácí. Hokej je mnohem, mnohem lepší,“ je přesvědčený.

Zůstane to tak?

Doufám, že se hokej nevydá fotbalovou cestou. Lidé se mají vykřičet, ale musí dodržovat určitou kulturu. Ne aby se rodiče báli jít smalým klukem nebo holčičkou na zápas.

Když zůstanu u Slavie, tak zpohledu nezúčastněného mi přijdou fanoušci tohoto fotbalového klubu umírněnější než třeba sparťanští.

Nevím. Oba kluby mají obrovskou tradici. U hokeje to je jiné. Tam byla vždycky Sparta. Slavia byla většinou vdruhé lize. Až po postupu do extraligy se začala rivalita zvětšovat. Vjednom období jsme Spartu výsledkově přeskočili, ale teď je to zase naopak.

Sparta získala dva tituly vřadě.

To je nakoplo hodně nahoru. Ale my nechceme ztrácet. Chceme se jí co nejvíce přiblížit. Co se týče počtu fanoušků, tak Sparta je na tom lépe. My se snažíme, ale nikdo nezabrání chybějícím rokům.

Jsou ale vaši umírněnější?

Je to tak napůl. Tradice s sebou nese obrovské emoce. Vemocích vás dav strhne. Víte, důležité je si zachovat i ve vypjatých situacích rozum. To je ohromě důležité. Já strašně miluji fotbal, ale chování některých diváků, je velké mínus našeho fotbalu. Když vidím, co se u nás na stadionech děje, tak… To prostě ke sportu nepatří. Ať se fandí, křičí, ale rvačky, vytrhávání sedaček, lezení po konstrukcích, házení dýmovnic, to je špatný. Sport potřebuje diváky, ale takhle je ztrácí. Nedivím se rozumným lidem, že se bojí.

Jak proti tomu bojovat?

Třeba vSazka Areně jsou velké kontroly a potížím se snaží předcházet. Hokej je vtomhle trochu jinde než fotbal. Proto se mi líbí jakým způsobem se stím vyrovnali vAnglii. Někdo dělá virvál a už nikdy nemůže na stadion. To je správný.

Uměli do toho říznout.

Přesně. Dneska diváci sedí dva metry od trávníku, to je úžasný. I pro ty fotbalisty. To, že mezi ně vlítne míč a oni řvou na soupeře, to kfotbalu patří. Ale dělobuchy? To aby i hráči chodili vbrnění. Hokej a fotbal bez lidí je na nic. Důležitá je atmosféra, ale musí být zdravá.

Nemůže mít na české fanoušky vliv i případ Řepky a jeho potrestání, které mohlo být i tvrdší.

To je těžký. Taky jsem to zažil. Adrenalin je obrovský, ale měl udržet nervy. Kolikrát si nikdo nedokáže představit, co to je na hřišti za vypětí.

Červený hadr před očima?

Může být, ale ten hráč se musí vurčitých momentech držet. Vhokeji také nemůžete vzít hokejku a hodit ji mezi lidi. Jsem vytočenej, tak něco udělám. Musí to v sobě potlačit, tak se pozná velký hráč. Ať se děje, co se děje. Jednoduše. Když ulítne, musí následovat trest. Pokud ne, můžeme hrát bez pravidel.

Jaký vliv má na hráče kouč?

I pro trenéra to je strašně obtížný. Když jdete na hokej a koukáte na něj ztribuny, tak to je něco jiného. Každému bych přál, aby se tam postavil a vyzkoušel si to. Tam jste zatažený do zápasu. Je plno trenérů, kteří to prožívají a vypění. Po zápase si pak řeknou jsem blázen, co jsem to vyváděl?

Trenér by měl hráče zklidnit. Vhokeji shráči na střídačce více pracujete. Ve fotbale to je těžší. Jedenáct kluků běhá po placu. Někdo je od vás deset, jiný třicet metrů.

Co třeba NHL…?

Když vidím, jak po sobě někdy lezou přes střídačky, plexiskla, dávají si pěstmi. (kroutí hlavou). Nemělo by se to stávat, pak padají tresty, ale pro lidi to je show. Můžeme nadávat na Řepku a jiný, ale bez takových hráčů nebude sport zajímavý. Když na hřišti bude jedenáct ťumpulíků, kteří budou jen tak pobíhat, tak lidi příště nepřijdou. Budou otrávený.

Tichošlápek není u vás určitě Radek Duda

Radek ligu oživil, je opět na co se koukat. On přitáhne do haly plno dalších lidí, kteří přijdou právě na něj.

On přišel pár dnů před sezonou. Přitom jste se před časem neloučili vnejlepším. Byl pro vás problém vzít ho zpátky?

Nebylo to jednoduchý. Pro oba. Věřil jsem, že se postupem času změní, zklidní. Teď je starší , rozumnější. Je o stupínky dále. Řekl jsem si, že jemu druhou šanci dám. Jsou lidi, kterým bych ji nedal. Zkusil jsem to a vůbec toho nelituji. Pracuje, nechá si říct. U něj to je hodně komplikovaný, ale vnesl do mužstva nasazení, urputnost. Zatím se nám vyplácí. Je to pro nás klíčový hráč. Jsem rád, že jsme tento krok udělali.

Jak dlouho jste se rozmýšlel ?

On měl jít do Ruska, tam ho nevzali. Bylo mi trochu líto, že u nás trénuje jen sjuniory. Říkal jsem, to přeci nejde. Myslel jsem si, že někde něco bude mít, ale neměl. A najednou on by neměl kde hrát?

Nebyl to od vás zčásti i marketingový tah?

Našim lidem zmarketingu se to samozřejmě líbilo, ale to je jedna věc. Musí to jít také na ledě.

Když se vrátím kvám, vy jste se také změnil?

Každý se učí. Nejsem koučem, který trénuje moc dlouho. Trénoval jsem čtvrtou, pátou třídu, prošel jsem si vším. Chlapi jsou ale o něčem jiném. I já se musím vtomto směru posouvat. Sám jsem věděl, že křik na střídačce je moje velká chyba, že se nechám vzápase rozhodit. To se přenáší na hráče, oni jsou potom podrážděný, vytočený.

Snažil jste se všechno hnedle řešit?

Ano, ale přišli noví kluci, kteří mě až tak neznají. Něco zkazí a čekají, že jim dám ceres. Tím hráče moc neuklidním. Řekl jsem si, že už to nechci a musím to ukončit. Hráč kolikrát ví, že udělal chybu. Potom ho chci spíš podpořit. Vše si ukážeme až vklidu. Dřív to zmé strany nebylo dobré. Nesnažím se ztoho dělat už takovou vědu jako dřív. Snažím se více kluky chválit.

Dokážete se třeba teď i víc smát?

(smích). Říkají mi, že jsem pořád zasmušilý, že si držím odstup, ale já jsem Blíženec, mám prostě dvě tváře. Snažím se dělat pohodu vkabině. Kluci musí mít zhokeje radost. Nechci, aby sem chodili zpovinnosti, ale vyžaduji od nich sto dvaceti procentní nasazení. To je úkol číslo jedna.

Jak nyní berete porážky?

Důležité je si uvědomit, že hokej je stále sport. Unést prohru je umění. Pro mě je prohra i vítězství všechno. Nic mezi. Prohráli jsme se Spartou, měli jsme smůlu, ale musím to skousnout, i když těžce. A dále je velmi důležitá hra fair play. A ta se ztrácí. Strašně. Bohužel za jakoukoliv cenu.

Jen u nás?

VNHL to také moc neunášejí. Je to nejlepší soutěž super, ale některé zákroky? To je tragédie. Beru tvrdou hru, ale musí mít pravidla. Ne, že jeden na druhého zezadu skočí, krosček do obličeje. Musí být mantinely. Přesně jako sdiváky. Dnes toho je už někdy moc. Asi to je penězi. Všechny nás kazí, ženeme se za megaúspěchem.

Co vám vadí ještě u nás?

Filmování. Pro rozhodčí to je strašně těžké. Abychom se jednou nedočkali toho, že se opravdu někomu něco stane a rozhodčí nic. Potom jde o vteřiny. Hokej je hra pro chlapy. Někdy jsou ale jak báby, které skáčou a válí se po ledě.

Třeba jde taktický faul.

Jako trenér si neumím představit, že bych tohle hráči řekl. Propadnul bych se hanbou. Já chci, aby hráč souboj ustál. Rozhodčí musí rozeznat faul. Přeci neznamená, že když nespadne, že nešlo o faul. Proto se mi líbí americký fotbal. Rána chlapa na chlapa zepředu. Někdy omylem vezmete někoho hokejkou a rozpáráte mu nechtíc tvář, ale takových případů moc není. Samozřejmě mimo pár vymaštěných výjimek.

Když se vrátím kextralize. Slavii se daří, ale Vladimír Růžička nechodí na tiskovky po zápase?

Slíbil jsem Jirkovi Kalousovi (asistent trenéra pozn. aut.), že na pár jich zajdu. Jsou dvě věci, proč tak často nechodím. Za prvé. To je pořád Růžička, Růžička, ale tady jsou i jiní lidé. Se mnou chce pořád někdo dělat rozhovory, ale nikdo se nezajímá o ostatní, kteří tady odvádí spoustu práce. Hokej není o mé osobě.

Jste hlavní trenér. Proto vás každý chce.

Já to beru, ale i asistent má právo dostat prostor. A já mu ho chci dát i tímto. Oni odvádí práci, která není vidět. Přijde úspěch a opěvovaní jsou jen ti hlavní. Trochu se na ně zapomíná.

Druhý důvod?

Kolikrát jsem byl zklamaný, že jsem přišel na tiskovku a tam seděli dva novináři. To mi třeba vadí. Tam by jich mělo být co nejvíce. Po zápase si chvilku navzájem podebatovat.

19.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Chybí brigádníci. Firmy nabízejí rekordní odměny

Praha - Předvánoční nákupní horečka se dostává do finální fáze a e-shopy, obchodní řetězce a další obchody čím dál hůře shánějí brigádníky. Ti si letos kvůli situaci na pracovním trhu přijdou na rekordní odměny, vyplývá z ankety mezi personálními agenturami. V Praze brigádníci inkasují až 160 korun za hodinu.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

Do Iráku odletěl polní chirurgický tým, pomáhat bude u Mosulu

Praha - Do Iráku dnes odletěl sedmnáctičlenný český polní chirurgický tým. Podporovat bude koaliční a irácké vojáky na americké základně několik desítek kilometrů od Mosulu. Sdělil to mluvčí generálního štábu Jan Šulc. O vyslání jednotky rozhodla vláda a schválil jej Parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies