Co říkáte na tohle spojení: Rolinek – Marek – Kudrna? Od příští sezony realita!

Tihle tři totiž budou válčit v dresu elitního týmu ruské superligy Metallurgu Magnitogorsk.

„Vypadá to, že chtějí, abychom hráli spolu,“ usmívá se Tomáš Rolinek, jehož podpis na kontraktu s bohatým klubem ještě ani pořádně nezaschl. Osmadvacetiletý hokejista se tak po deseti sezonách v Pardubicích vydává poprvé na zahraniční dobrodružství.

Šlo vůbec nabídku ruské strany odmítnout?

S Metallurgem jsem byl v kontaktu už dlouho. Vůbec jsem neváhal. Podmínky jsou super. Magnitogorsk je v Rusku top klub. Navíc je tam Jarda Kudrna.

Vy jste velcí kamarádi, že?

Jo, jsme. S Jardou jsem několikrát o Magnitogorsku mluvil. Hodně jsme si volali. Myslím, že jsme oba rádi, že to tak dopadlo.

Kudrna i Jan Marek udělali českému hokeji v Magnitogorsku výborné jméno. Myslíte, že to pro vás může být alespoň v začátcích výhoda?

Určitě. Nepůjdu do neznáma. Oni chtějí, abych hrál s nimi v jedné řadě. Takže kluci mi na ledě jistě pomůžou. Ale záležet bude především na mně. Když nebudu podávat dobré výkony, tak tam taky nemusím vydržet ani celý rok.

Ruská Superliga je hodně defenzivně založená, ale právě Magnitogorsk se šabloně vymyká. Hraje útočný, technický hokej. To by vám mělo sedět, ne?

Rozhodně. Vždycky jsem hrál radši útočně, než útoky zachytával.

Jak jste na tom s ruštinou?

Neumím ani slovo (rozesměje se). Když jsem byl ve škole, tak se rok před mnou zrušila. (Rolinek je rok narození 1980 – pozn. red.) Ale už jsem si koupil slovník a s manželkou studujeme.

Po dlouhých letech odcházíte z Pardubic. Nemrzí vás, že po tak neúspěšné sezoně?

Je jasné, že líp by se mi odcházelo po úspěchu. Na jednu stranu bych to chtěl v příští sezoně odčinit, ale bohužel. Prostě jsem se tak rozhodl. Chtěl bych také poděkovat vedení Pardubic, že mi v odchodu nijak nebránilo a všechna jednání byla férová.

Teď však máte před sebou jinou výzvu, a tou je šampionát v Kanadě. Živíte v sobě šanci, že se do týmu dostanete?

Tak, kdo by neživil. Ale jsem v klidu. Stejně jako před rokem a před dvěma, kdy jsem také neměl moc šancí, a nakonec se do týmu dostal.