K mání byla desátá domácí výhra nad Spartou v řadě, místo toho se před očima téměř deseti tisíc pardubických fanoušků odehrála otřesná podívaná. Výsledek? 2:6! Ve 23. minutě 1:6… „Naprostá tragédie,“ supěl Petr Koukal, jediný muž Hynkovy armády, který snesl označení průměrný.

První třetinu jste prohráli 1:4. To se Pardubicím naposledy stalo před třiceti lety…

A 1:6 v 23. minutě. To je úplně jedno. Spartě spadlo do branky všechno, to se pak těžko hraje. Z jejich pohledu super zápas, od začátku druhé třetiny nebylo o co hrát.

Těší vás aspoň luxusně provedená penalta? Pöpperleho jste „vykoupal“ kouzelně.

Tak těší… (ušklíbne se) Radši bych vyhrál, že jo. Šel jsem do bekhendu a poslal mu to mezi nohy. Jenže to byla z naší strany jediná dobrá věc. Jinak jsme hráli tragicky. Předváděli jsme individuální chyby, součinnost pětek nefungovala, dělali jsme věci, které do hokeje absolutně nepatří. Místo, abychom se za nepříznivého stavu zklidnili, tak každý začal vymýšlet své věci. To nejde.

Jednalo se o naprosté rozložení systému, který vám doteď fungoval?

Jistě. Rozklad systému a především nás všech. Sparta si s námi dělala, co chtěla.

Mohl v tom mít prsty sparťanský kouč Josef Jandač, který stál loni na vaší střídačce?

Těžko. Možná kdyby to bylo vyrovnané a atmosféra byla vyhecovaná. V tom případě mohl sehrát určitou roli. Takhle ne. Vysoko vedli, nemusel vymýšlet vůbec nic.

Je to pro vás po skvělém rozjezdu do sezony velká rána?

Je. Ale aspoň nás to srazí z hrušky dolů a zase začneme pořádně pracovat. Nebudeme si nic nalhávat, byla to naprostá tragédie. Přijde se na nás podívat deset tisíc a my tady hrajeme 1:6. Od prvního do posledního hráče zoufalý výkon.

Jste pořádně naštvaný, viďte?

Aby ne. Vždyť oni jeli sami dva na brankáře. To jsem tady viděl poprvé. (kroutí hlavou) Co jsem v pardubickém áčku, a to už je asi deset let, tak jsem to nikdy nezažil…

V závěru jste dostal za nesportovní chvování desetiminutový trest. Frustrace vás pohltila?

Lajnový se nechal ukecat od sparťanské střídačky a pískl ofsajd. Věděl jsem, že já ani Količ (Kolář) jsem modrou nepřejeli, protože jsme na ní stáli. Chytil jsem nerva a hokejkou bouchnul do „manťáku“. Ale na ledě se stávají i horší věci.

Nebylo nakonec lepší přetrpět konec na trestné lavici?

To ne. Mě se hrálo kupodivu dobře. Proti Spartě se nám dlouhodobě daří. O to je těžší takový výbuch přijmout.

Změnil Jandač Spartu k nepoznání?

Hráli dobře, ani se nezapotili. Přitom nebyli kompletní. Mají typově dobře poskládané mužstvo, brejkové hráče. Prostě jim to vyšlo.