VYBERTE SI REGION

Bývalý hráč a trenér Josef Augusta: Kauza Růžička? Hráče může naopak povzbudit

Jihlava – Šest trenérů měla hokejová reprezentace na světových šampionátech od rozdělení státu. Po porovnání jejich výsledků je nejúspěšnějším trenérem bývalý jihlavský útočník Josef Augusta (68). Jako hráč sice titul mistra světa nikdy neslavil, ale jako trenér se nesmazatelně zapsal do historie svou aktivní přítomností u největších okamžiků českého hokeje. V roce 1999 stál na reprezentační střídačce jako asistent legendárního Ivana Hlinky, v následujících dvou letech dokonal zlatý hattrick jako hlavní kouč společně 
s pardubickým Vladimírem Martincem. Při sestavení podobného celosvětového žebříčku je trenér Josef Augusta na děleném pátém místě. Není proto povolanějšího muže, jenž by mohl pozvat příznivce na světový šampionát, který od příštího týdne přivítají Praha a Ostrava. A také zavzpomínat na slavné časy českého hokeje.

25.4.2015
SDÍLEJ:

Bývalý hokejový útočník a trenér Josef Augusta.Foto: Deník/Libor Plíhal

Mistrovství už je za dveřmi. Jak se těšíte?
Moc. Šampionát se u nás koná po jedenácti letech a já věřím, že zápasy budou mít dobrou atmosféru a uvidíme špičkový hokej. Všichni cílí na zisk medaile, což je pochopitelně i moje přání.

Pojedete se podívat na některé utkání?
Společně s Vláďou Martincem máme v Praze 2. května besedu s fanoušky, takže zhlédneme zároveň i utkání 
s Lotyšskem. Na to se těším, protože vyrazíme s manželkou a vnuky. Dvanáctého května jedu na poslední kolo do Ostravy, kdy se střetnou zřejmě nejsilnější týmy tamní skupiny – Finsko a Rusko.

Domácí mistrovství světa je pro naše hráče určitě velká výzva. Vy sám jste se jako hráč jednoho zúčastnil. Jak vzpomínáte na šampionát v roce 1978?
Z naší strany to bylo dobré mistrovství. Všichni od nás očekávali jen zlatou medaili, jenže my jsme skončili druzí za Sovětským svazem. Poprvé jsme ho porazili, ale ve finálovém utkání jsme prohráli, takže to bylo považováno za neúspěch. Dle mého jsme ale dosáhli tehdy dobrého výsledku, Sověti měli možná jen o trochu více štěstí. Patřil jsem tenkrát v týmu už k nejstarším hráčům, byl jsem na sklonku kariéry, takže i pro mě byla velká škoda, že jsme na zlato nedosáhli. Ale takový je sportovní svět.

Bývalý hokejový útočník a trenér Josef Augusta.

Na titul světového šampiona jste jako hráč nedosáhl. Mrzí vás třeba neúčast na jiném pražském mistrovství, v roce 1972, kdy Československo titul získalo, ale bez vás?
V tom roce jsem nebyl v nominaci, takže bylo jasné, že na mistrovství nepojedu. Mě více mrzí moje neúčast na mistrovství světa 1977 ve Vídni, kde jsme vyhráli, já byl v nominaci, ale kvůli zranění jsem nakonec neodjel. Já si někdy o Vánocích zlomil v lize ruku, během tehdy klasického léčení sádrou 
a klidem se mi tam vytvořil pakloub. Ještě jsem odjel na soustředění reprezentace 
s tím, že je vše v pořádku, ale po vyšetření doktorem Trefným jsem musel na operaci 
a tím jsem vypadl.

Na post nejlepšího na světě jste nakonec dosáhl až jako trenér…
Bylo to krásné. Po Naganu odešel od reprezentace Sláva Lener a mě oslovil Ivan Hlinka, zda bych mu nechtěl dělat asistenta. On jako trenér mistrem světa tehdy ještě nebyl, tak jsme to v Oslu museli vyhrát spolu. Jsem rád, že jsem mohl vedle takového člověka působit jako trenér a ten úspěch s ním zažít.

Po roce jste po Hlinkově odchodu do NHL reprezentaci převzal jako hlavní kouč a spolu s Vladimírem Martincem jste přidali další dva tituly. Byla obhajoba sladší než první triumf?
Bylo to především jiné. Na takové úrovni obhájit titul je neskutečně těžké, stává se to méně často. Nám se to podařilo a všichni jsme na to stále ohromně pyšní. Navíc je důležité říct, že tehdy v Rusku bylo třináct hráčů z naší extraligy, jenom dva borci přijeli z Ameriky, Václav Prospal a Václav Varaďa. Takže tenkrát to byl úspěch opravdu našeho hokeje. O to je to ještě všechno cennější. Je jasné, že období mezi Naganem a Salt Lake City bylo jednoznačně české. Vyhráli jsme olympiádu a třikrát byli mistry světa, to bylo něco výjimečného a neskutečného. Vítězství v Oslu byla příjemná věc, ale následné obhajoby byly něco navíc.

Vy sám jako hráč jste nastupoval v období, kdy všichni hráli československou ligu, to nejlepší bylo doma pod střechou. Poté začal odliv hráčů ven a reprezentace se scházela postupně. 
A nyní, to už je hotový rébus, poskládat co možná nejlepší tým. Je současný koučing reprezentace z tohoto pohledu složitější?
Určitě ano, vždyť si to projděme. V Naganu byla sestava zhruba půl na půl z extraligy a NHL. V Norsku to bylo také přibližně z poloviny extraliga a z poloviny Evropa, doplněná o pár hráčů z NHL. O Rusku jsme se bavili, v Německu bylo z NHL také asi jen pět nebo šest hráčů. Současný stav je rapidně jiný. 
Z naší extraligy se tam moc hráčů nedostane a trenéři to mají složitější. Bohužel to ukazuje také na to, že v extralize nám už moc kvalitních hráčů nezbylo. Český hokej se otevřel světu, hráči odcházejí, mohou hrát kdekoliv a pro realizační tým je ohromně složité sledovat všechny potenciální hráče 
a poté sestavit konkurenceschopný tým. Ale já bych to nyní nerad více rozebíral, počkejme na to, jak náš tým dopadne.

Bývalý hokejový útočník a trenér Josef Augusta.

U reprezentace jste se sešel 
s Ivanem Hlinkou, jeden rok ale také se současným trenérem reprezentace Vladimírem Růžičkou. Jací byli jako trenéři?
Bližší vztah jsem měl samozřejmě k Ivanovi, se kterým jsem prožil i velkou část své hráčské kariéry. Například na zmíněném mistrovství světa v roce 1978 jsme nastupovali v jednom útoku. S Vláďou jsme byli pouze na olympiádě v Salt Lake City, kde se nám to moc nepovedlo. Vypadli jsme tehdy ve čtvrtfinále s Rusy. Oni byli typově zcela jiní. Hlinka byl praktik, který uznával trénink, teorii, ale měl v sobě něco, co nemá každý trenér. Čich na to, poslat na led v daný okamžik správné hráče.

Český tým každoročně čeká na posily z NHL, ale mě přitom pokaždé napadá, jestli ta spása ze zámoří opravdu přijde. Samozřejmě mám úctu k tomu, co tam odevzdávají hráči jako Jágr, Voráček, Erat či Hejda. Ale oni sem přijedou po sezoně, která pro ně nebyla úspěšná. Nepostoupili do bojů o Stanley Cup. Dokážou to, že se jejich týmu nedařilo a třeba často prohrávali, plně hodit za hlavu a začít najednou vyhrávat v národním týmu?
Myslím , že hráči to takto neberou. Trenér na ně ukázal, zavolal jim, má o ně zájem 
a oni jsou ochotní reprezentovat. Navíc v NHL se to bere trošku jinak. Oni se samozřejmě celý rok snaží postoupit do play-off, ale když se to nepodaří, posledním zápasem základní části jim končí práce. Takže pro ně je to, myslím, že krásné, prodloužení sezony. Jsem přesvědčen, že se na mistrovství všichni těší a nějaká frustrace na nich patrná nebude. Kdyby nechtěli, určitě by nepřijeli. Otázkou může sice být jejich forma, přechod na větší hřiště, jak o tom třeba teď v týdnu hovořil Martin Erat, ale od toho jsou tam zase trenéři, aby tohle poznali 
a nominaci podle toho udělali.

Nemůže ale reprezentaci pošramotit sebevědomí nedávno rozpoutaná aféra právě okolo trenéra Růžičky?
Přímo k té kauze se neumím vyjádřit. Určitě to hodně poškodí Vláďovu image, ale také celý český hokej, potažmo sport. Je to však především věc těch ambiciózních rodičů, kteří neváhají použít i takových věcí. Mě ale hlavně neskutečně překvapilo načasování těsně před šampionátem. Jak znám Vláďu Růžičku, on je ten typ, který se řídí heslem: Co mě nezabije, to mě posílí. Myslím si, že do týmu vybere hráče, kteří budou hrát 
o nejvyšší mety. A tato kauza je může naopak ještě více povzbudit.

Bývalý hokejový útočník a trenér Josef Augusta.

A teď přímo k vám. Jak vzpomínáte na hráčskou éru v Dukle Jihlava?
To bylo něco úžasného. Postupně jsme, naše generace, udělali osm titulů mistra republiky. Podařilo se mi díky Dukle prosadit do reprezentace, hrál jsem na olympiádě v Innsbrucku, kde jsme byli už tehdy kousek od zlata. Nastupoval jsem za reprezentaci na světových šampionátech. To bylo všechno krásné. Ale především jsem v Dukle poznal neuvěřitelnou spoustu skvělých hráčů a lidí. Byly tam takové osobnosti jako Jarda Holík, Suchý, Hrbatý, Klapáč… Trénovali mě Pitner a Neveselý. Ale rád bych zmínil i reprezentační kariéru, kdy jsem měl čest nastupovat vedle osobností typu Pospíšila, Hlinky, Machače, Martince, bratrů Šťastných ze Slovanu a dalších.

Ovlivnil vás jako trenéra Jaroslav Pitner, trenérská veličina československého hokeje?
Ano. A to doslova. Když jsem končil hráčskou kariéru, Pitner mi prostě řekl: Půjdeš trénovat! My jsme měli 
s Jirkou Holíkem vystudovanou pedagogickou fakultu, obor tělocvik-zeměpis, takže jsme měli trenérskou B licenci. Začal jsem trénovat 
v tehdejším tréninkovém středisku mládeže Modety Jihlava, později jsem přešel jako hlavní trenér do Dukly.

Zmínil jste Jaroslava Holíka, který měl včera pohřeb. Jak na něj vzpomínáte?
Jarda byl velký hráč, kterého stále obdivuji. I mě na sportovní cestě hodně ovlivnil. Já jsem totiž nikdy nepatřil k supertalentům. Ale Jarda byl takový tréninkový typ, chtěl pořád trénovat 
a tím působil i na další hráče včetně mě. Pracoval jsem vedle něj, snažil se jej napodobovat a tím jsem se posunoval výkonnostně dál a dál. Díky jeho pozitivnímu působení jsem se pak dostal až tam, kde jsem byl. Po čase jsme spolu i trénovali, což mě také hodně obohatilo. A jsem pyšný, že jsme spolu byli 
u posledního titulu Dukly.

Vy už jste trenérské řemeslo pověsil na hřebík, ale úspěšně 
v něm pokračuje váš syn Patrik. Vybral si tuto práci sám?
Prostě se potatil. Dal se na to sám, ale měl k tomu i díky mně blízko. V současné době dělá šéfa mládežnické akademie v Dukle, asistenta u reprezentační šestnáctky, tři roky dělal asistenta u áčka Dukly.

Bývalý hokejový útočník a trenér Josef Augusta.

Přijde si k vám ještě pro radu?
My se dovedeme o hokeji bavit hodně dlouho a někdy to jsou hodně vyostřené debaty. Já mám jiný názor na trénování než on. Podle mého český hokej sešel trošku z cesty přípravy mladých hráčů, která ho zdobila. Hokejista, který přijde z mládeže do A týmu, musí být výborně připravený po fyzické stránce, aby mohl opakovaně podávat stále vysoké výkony. Zatímco současná škola více preferuje herní stránku před kondiční.

Je něco, co vám hokej, kterému jste zasvětil celý život, vzal?
Pochopitelně se veškerá ta dřina podepsala trochu na mém zdraví. Měl jsem problémy se zády, mám dvakrát operovanou kyčel, zásluhou primáře Šedivého mám nové koleno, za což jsem mu nyní ohromně vděčný. Mohu tak denně se svým psem Orym ujít tradiční čtyři až pět kilometrů nebo jezdit na kole, čímž se udržuji v pohybu. Ale to jsou takové běžné patálie. Hokej mi dal mnohem víc, než vzal. Navíc jsem zdravej, jíst mi chutná, mám kolem sebe zdravou rodinu, čtyři vnuky-hokejisty. Když to takhle všechno funguje, co jiného můžete od života chtít?

Autor: Karel Líbal

25.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies