Vidíte na něm, jak si pozvánku do reprezentace užil. „Ten dres mi chyběl," přiznává. Zhruba rok ho na sobě neměl…

Kouč Vladimír Růžička postavil tým se šesti hráči, kteří prošli Pardubicemi. Hezký východočeský mejdan, že?
Nojo, Pardubáci museli zachraňovat nároďák. Teď nás tam vzali tolik a poprvé v sezoně se vyhrálo (usmívá se). Ne, dělám si srandu, celkově tam byla skvělá parta, 
nároďák má hodně dobrého ducha.

Měl jste čas si třeba popovídat 
s Petrem Koukalem, jak se mu daří v Helsinkách?
No jasně, seděl u nás na pokoji do jedné do rána. Probrali jsme toho dost.

Dvakrát jste dokázali porazit Rusko. Jaký je celkový dojem 
z reprezentač­ní akce?
Předvedli jsme dobrý výkon a od toho se všechno odráží, nálada byla skvělá. Myslím, že hokej vypadal hodně slušně, lidem se musel líbit.

Rusové doma nechali největší hvězdy, ale přivezli hodně pohyblivý výběr. Bylo právě zjištění, že svižnému tempu v pohodě stíháte, hodně důležité?
Taky. Myslím, že tenhle ruský výběr pro nás byl těžší, než kdyby sem přivezli Kovalčuka a spol. Mladí kluci hráli plných šedesát minut, pořád jezdili naplno, bojovali o místo, makali, i když prohrávali 0:3.

Neměl jste Vladimíru Růžičkovi trochu za zlé, že vás dosud ze svých nominací vynechával?
Vůbec. Ptal se mě už dřív, jestli chci jezdit. Řekl jsem mu hned, že jo, že nemám důvod reprezentaci odmítat. Chápu ale, že teď potřeboval zkoušet jiné kluky, ty mladší, obehrát je. Naopak by mi přišlo nesmyslné, kdybych já jezdil na všechny turnaje.

O tom, jaké jsou vaše naděje pro mistrovství světa v Praze, nějaké slovo padlo?
Asi takhle, jsem rád, že se nám dva zápasy povedly a já snad ukázal, že to ještě můžu hrát. Teď se soustředím jen na Pardubice, na posledních osm zápasů a na play off. Všechno ostatní jde momentálně 
stranou.

Ve 43 letech se do národního týmu vrátil Martin Ručinský. Docela válel, co říkáte?
Souhlasím. Má výhodu, že se absolutně nenadře při bruslení. V současném hokeji můžete mít ruce, jaké chcete, ale bez bruslení nemáte šanci.

Ve svém věku řekne, že dres národního týmu se neodmítá. Je tenhle příklad důležitý i pro mladé hráče?
Samozřejmě, není se o čem bavit. Ať tam byl v minulých sezonách Méďa (Petr Nedvěd), nebo teď Růča, jsou to chlapi, ze kterých sálá energie a přirozený respekt. Klobouk dolů.

Udělal vám radost i váš „klubový podřízený" Tomáš Zohorna? Rozjel se už v extralize a nyní 
v reprezentaci posbíral dva body za gól a asistenci…
Začátek sezony měl těžký kvůli zraněné noze, letní přípravu nemohl mít asi takovou, jakou si představoval. Poslední dva měsíce je zase nahoře, teď to jenom potvrdil. Je to výborný hokejista 
a je to dobře pro něj i pro klub. Snad to bude takhle pokračovat dál.