VYBERTE SI REGION

Štěpánek je po titulu nezaměstnaný a vzpomíná: Čechmánek byl náš vzor

Ostrava /ROZHOVOR/ - Jako malý zažil zlatou éru vsetínského hokeje, obdivoval gólmana Romana Čechmánka. Po patnácti letech od svého odchodu z domova se však brankář a rodák z valašské metropole Jakub Štěpánek doma cítí v Ostravě, kam ve středu v noci přicestoval jako čerstvý švýcarský šampion z Bernu.

24.4.2016
SDÍLEJ:

Jakub Štěpánek a jeho radost z titulu ve ŠvýcarskuFoto: ČTK/ZUMA

„Titul stavím v kariéře úplně nejvýš, protože jsem nikdy nic na klubové úrovni nevyhrál. Odchytal jsem všechny zápasy v play-off, cítím na tom svůj podíl," vykládal včera v rozhovoru pro Deník 29letý gólman Štěpánek, který ochotně zavzpomínal i na své začátky na vsetínském Lapači.

Mistrovský titul je tedy víc než medaile na mistrovství světa?
Když jsme vyhráli mistrovství, byl jsem až třetí gólman a do branky jsem se nedostal. Vnitřní zásluhu jsem na úspěchu neměl nebo necítil. Tohle to přebilo. Je to cennější, navíc jsme šli do vyřazovacích bojů z osmého místa. Bylo to super.

Překvapili jste celé Švýcarsko i proto, že jste vyřadili už ve čtvrtfinále vítěze základní části Curych 4:0 na zápasy?
To asi nikdo nečekal. Oni vždycky mají kvalitní tým a my jsme ho měli taky. Ale v základní části jsme se nemohli naladit a v tabulce se posunout trochu víc nahoru. Naštěstí jsme to dokázali v pravý okamžik. Pak už to šlo jako po másle.

Ostatně v play-off jste ze čtrnácti zápasů prohráli pouze dvakrát. Kde byla vaše největší síla?
Tím jsem nemyslel výsledky, ale náš herní projev. Hlavně v tom, že jsme se semkli a hráli výborně jako mančaft. Nestálo to na jednom nebo dvou lidech. Neměli jsme vyloženého lídra, ale zápasy dokázaly rozhodovat všechny lajny. Největší změna oproti základní části ale byla ta, že jsme vyhrávali v prodloužení nebo na nájezdy. Vyhráli jsme sice čtrnáct zápasů, ale z toho jedenáct o gól.

I to svědčí o vyrovnanosti švýcarské ligy, o které se mluví?
Ano. Tam může porazit každý každého. Třeba jsme prohráli v prodloužení v Bielu, a přitom tyhle týmy hrály baráž. Curych vyhrál základní část celkem jasně, zatímco my jsme vlastní play-off hráli poslední tři týdny před koncem základní části. My jsme do toho vletěli a oni tím byli asi překvapení.

O švýcarském hokeji se tvrdí, že jeho kvalita jde nahoru. Jde srovnat s extraligou?
Těžko říct. Hrál jsem zatím jen v Čechách nebo v Rusku. Švýcarský hokej má hodně vysokou kvalitu. V každém týmu jsou povolení jen čtyři cizinci, proto si dávají pozor, koho podepíšou. U nás se sice tolik neobjevuje v médiích, nelze ji sledovat v televizi, ale hodně lidí by bylo překvapeno úrovní švýcarské ligy.

Už máte představu, kde budete v příští sezoně chytat?
Těžko říct. Momentálně jsem nezaměstnaný. Něco se rýsuje, ale zatím je to spíš oťukávání. Spíš se týmy vyptávají, jak to se mnou vypadá. Ve středu v noci jsem se teprve vrátil ze Švýcarska, takže jsem zatím s nikým nejednal. Na starost to má můj agent. Doufám, že už přijdu k něčemu hotovému.

Máte představu, co by vás lákalo?
Mám v hlavě, že KHL spíš ne. Ale nikdy neříkejte nikdy. Netajím se tím, že kdyby se naskytla možnost zůstat ve Švýcarsku, přivítal bych to. Ale samozřejmě to bude těžké. Jen neradi totiž ztrácejí jedno místo ze čtyř míst pro zahraniční hráče pro gólmana.

Bern je známý svou vysokou návštěvností. Jak lidé reagovali na váš úspěch?
Atmosféra byla opravdu skvělá. Vyprodaná aréna pro šestnáct tisíc diváků je tam na každý zápas. Samozřejmě v play-off každým zápasem šílenství stoupalo. Oslavy byly velké.

Národní tým nečekaně z rodinných důvodů opustil jeden z brankářů Jakub Kovář. Kontaktovali vás?
Nějaké oťukávání bylo. Ale měl jsem dlouhou sezonu, odchytal jsem hodně zápasů a necítil jsem se úplně fit psychicky ani fyzicky. Takže jsem usoudil, že by nebylo moudré jet na nároďák a pokoušet se o něco, co by nemělo možná ani význam.

Jste rodák ze Vsetína. Jak jste se k hokeji na Lapači vlastně dostal?
Když jsem začínal, Vsetín byl v té době ještě v první lize a vím, že jsem chodil s rodiči na hokej. Nejvíc se mi líbila rolba, jako jediný jsem stál o přestávce a díval jsem se na led. Takže jsem měl být rolbařem. Někdy ve druhé nebo třetí třídě byl nábor, kam mě rodiče přivedli.

Byl jste tedy součástí zlaté éry vsetínského hokeje. Jak jste ji prožíval?
To už jsem hokej aktivně hrával, když áčko vyhrávalo tituly. Bylo to super. Byli jsme na každém hokeji. Vsetín a okolí není příliš rozlehlé, takže lidé to moc prožívali. Atmosféra byla výborná. Éra byla výborná jak pro hokejisty, tak i pro fanoušky. Samozřejmě druhá věc je, jak to všechno bylo financováno. Ale pro lidi hokej znamenal a doteď hodně znamená.

Sledujete Vsetín?
Samozřejmě jsem výsledky sledoval. Vím, že hráli s Frýdkem-Místkem finále. Ale měli to těžké, protože proti sobě měli profesionální tým druhé ligy. Je super, že sérii hráli na pět zápasů. Dopadlo to tak, jak asi všichni předpokládali. První liga by Vsetínu slušela.

Vaším vzorem byl Roman Čechmánek?
Samozřejmě, vždycky on. Když jsem byl mladší, nebyla jiná volba. To byl vzor všech gólmanů, kteří chytali nebo vyrůstali ve Vsetíně v té době.

Jak se vlastně zrodil váš odchod do Poruby?
Chytal jsem v dorostu ve dvojici s Martinem Šteflem, se kterým jsme se během sezony střídali. Pak za mnou přišel pan trenér Hudler a řekli mi, že o mě mají zájem v Sareze. Probral jsem to s rodiči a šel jsem na dva nebo tři týdny na zkoušku. Nechali si mě a tím pádem jsem přešel i na školu do Ostravy.

Jak často se nyní do Vsetína dostanete?
Pořád tam mám rodiče a rodinu. Ale nyní jsem devět měsíců mimo republiku, takže je jasné, že jsem tam dlouho nebyl. Ale samozřejmě když je možnost, jezdím tam nebo mě navštěvují rodiče u mě doma v Ostravě. I já už mám rodinu, takže už to není tak jednoduché, když jsem byl sám.

Takže doma jste už nyní v Ostravě?
Ano. Manželku mám z Ostravy. Opravili jsme tady barák a v Ostravě jsem už víceméně patnáct let.

Vyrůstal jste třeba s Ondrou Němcem. Zavzpomínali jste si během reprezentačních srazů na staré dobré časy?
Něma je o dva roky starší, takže on vždycky hrával o kategorii výš a vždy jsem se na něj jen díval. Ale v dorostu jsme se jednu dobu potkali, ale extra kamarádi jsme tehdy nebyli. Potkali jsme se pak v reprezentaci, ve Lvu Praha, poté i v Čerepovci na začátku sezony. Postupem času se z nás stali přátelé. V začátcích to ale takové nebylo. Já jsem ho už vnímal, ale on mě určitě ne.

Jakub ŠtěpánekNarodil se 20. června 1986 ve Vsetíně. Poslední sezonu strávil ve švýcarském Bernu. Je český hokejový brankář a mistr světa z roku 2010. Dále nastupoval za týmy mateřský Vsetín, Vítkovice, Sareza Ostrava, SKA Petrohrad, HC Lev Praha a Severstal Čerepovec. V roce 2009 byl nominován na mistrovství světa. Nominaci zopakoval i o rok později a na MS 2010 slavil zlatou medaili. Bronzovou medaili získal i jako brankářská dvojka na MS 2011 a 2012. Zúčastnil se také zimních olympijských her 2010.

Autor: Daniel Ostrčilík

24.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Nezvládnutý staford napadl na ulici dalšího psa, skončil v útulku

Olomoucký kraj – Policisté se zabývají případem nebezpečného křížence stafordšírského teriéra, který v Zábřehu napadl několik psů i lidí. Poslední incident se stal zkraje týdne poblíž husitského kostela u areálu bývalých kasáren, kde staford zaútočil na dalšího psa. Toho majitelka právě venčila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies