VYBERTE SI REGION

Dáváme málo gólů, to je náš problém, tvrdí Ptáček

Č. Budějovice - Hokejový obránce František Ptáček je opravdovou personou v kabině HC Mountfield.

28.10.2009
SDÍLEJ:

František Ptáček.Foto: František Panec

Zkušený čtyřiatřicetiletý hokejista František Ptáček patří mezi hráče, kteří by měli znovu pozvednout prapor týmu, kterému se po výborném vstupu do extraligy přestalo dařit a klesl už na desátou příčku tabulky.

V pátek čeká českobudějovické hokejisty těžký zápas na ledě druhých Vítkovic. Začátek utkání je v 18.10 a přímým přenosem ho vysílá ČT 4 Sport.

Několik zápasů jste musel vynechat kvůli zranění. Co se přihodilo?

V domácím utkání s Třincem jsem jel podél mantinelu a protihráč do mě vrazil. Trošku se hnuly vazy v rameni, které spojují lopatku s klíční kostí. Bylo to bolestivé, ale naštěstí bez nějakých větších následků. Deset dní pauzy to spravilo.

Na tréninku už jste se objevil i dříve, ale nakonec jste musel návrat na led přece jen ještě odložit. Ještě jste nebyl úplně fit?

V civilu jsem si připadal dobře a měl jsem velkou chuť hrát. Ale když jsem vlezl na led, tak jsem zjistil, že zdání klamalo. Rychlejší pohyby a hlavně časté nárazy mě vrátily zase zpátky na zem. Viděl jsem, že to opravdu neuspěchám a naskočil jsem do hry až v utkání v Brně.

Tam už jste se cítil naprosto v pořádku?

Bylo to dobré. Mohl jsem naplno podstupovat všechny souboje. Mělo by být všechno v pořádku.

Zdravotně jste v pořádku, ale herně se vašemu týmu v posledních zápasech nedaří. Kde je příčina takového útlumu?

Největší problém je v tom, že nedáváme tolik gólů jako na začátku sezony. Předtím jsme nastříleli čtyři i více gólů, což pak na vítězství většinou stačí, i když nějaké góly dostaneme. Teď dáváme jeden nebo dva góly, ale na tak málo vstřelených branek nedokážeme vyhrát. To je naše největší potíž.

Může být problém v koncovce už třeba i psychického rázu, když se málo vyhrává?

Myslím si, že ne. Když někdo jede na branku a střílí, tak nepřemýšlí o tom, jestli jsme dvanáctí nebo první. Každý chce dát gól. V Brně jsme trefili třikrát tyčku, ale takový už je sport.

Řešili jste v kabině, jak tento propad zastavit?

Určitě. Bavíme se o tom sami hráči i s trenéry. Hledáme cestu, jak z toho ven. Snažíme se dělat střelecká cvičení a přistoupit k tréninku trochu jinak. Prostě něco změnit, abychom střeleckou potenci zase nastartovali.

Teď vás čeká těžký zápas ve Vítkovicích, které jsou sice v tabulce stále na druhém místě, ale už nejsou zdaleka tak suverénní jako v úvodu sezony.

To je dobře, ne (usměje se). Vítkovice známe. Hraje se tam na velkém hřišti, mají kvalitní tým podpořený výborným gólmanem Štěpánkem. Musíme hrát jednoduše a nemyslet si, že je tam nějak předběhneme.

Vybavíte si váš první letošní vzájemný duel na domácím ledě, kdy jste prohrávali už 0:3 a přesto nakonec vyhráli 4:3?

Úplně to vidím. Byl to klasický náhoďák, ze kterého se hlavně musíme poučit. Něco takového si ve Vítkovicích nesmíme dovolit, protože tam by to bylo smrtelné. Málokdy se stává, že se povedou otočit zápasy se stejným soupeřem jako přes kopírák. Musíme hrát poctivě odzadu bez inkasovaného gólu a soustředit se na to, abychom nějaký dali.

Zmínil jste velké kluziště ve Vítkovicích. Vám podobně velký rozměr vyhovuje?

Na Spartě bylo velké hřiště, a když jsem šel do Budějovic, měl jsem z toho užšího trochu strach. V pohodě jsem si ale zvykl. Teď v Brně jsem si velké hřiště zase připomněl. Je tam více času na kličku nebo obejití protihráče. Není zase tak jednoduché někomu ujet, protože ta vzdálenost je větší a dá se leccos dobruslit. Každé hřiště má svá pro i proti.

Považujete vůbec za regulérní, že mají jednotlivé stadiony tak odlišné rozměry?

Nepřijde mi na tom nic divného. Každý si na svém hřišti odehraje domácí zápasy, ale jinak musí hrát venku. Vyjedeme na větší hřiště jenom asi třikrát, jinak se ty rozměry skoro neliší. To bych vůbec neřešil.

Hrajete ještě ve Vítkovicích a v neděli doma s Mladou Boleslaví. Pak následuje reprezentační přestávka. Těšíte se už na ni?

Pauza je důležitá pro každého hráče. Hrálo se hodně zápasů v rychlém sledu a nebyl čas pořádně doléčit zranění. Teď bude čas odpočinout a dát si pořádnou regeneraci. Bude třeba se připravit a dostat zase tu správnou chuť na hokej. Nemyslím nasazení. To je běžné. Ale ta chuť, která to posouvá zase o kousek dál.

Autor: Pavel Kortus

28.10.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Kapra na Vánoce koupíte on-line

Orlickoústecko, Svitavsko – Kapr s bramborovým salátem je vánoční klasika. Na kolik letos štědrovečerní večeře vyjde? Kilo šupináče v regionu koupíte pod 90 korun. Ulovit si ho můžete dokonce v „on-line rybníku", Plundrovo rybářství z Dlouhoňovic totiž nabízí on-line objednávku.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies