VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fakír Holeček: Svého nástupce zatím nevidím

Pelhřimov - Mezi brankářským potěrem na pelhřimovském zimním stadionu tento týden na bruslích krouží i čtyřiašedesá­tiletý Jiří Holeček.

18.7.2008
SDÍLEJ:

Jiří HolečekFoto: DENÍK/archiv

Legendární gólman, který napsal několik zlatých kapitol do kroniky československého hokeje, začínal v padesátých letech s hokejkou jako hráč v poli.

Jenže neuspěl. Ze dvou klubů jej vyhodili a pak – naštěstí pro československý hokej – zalezl v pražské Slavii do brány. Generace sportovních fanoušků jej pamatují jako Fakíra, který čaroval hlavně parádním rozklekem.

Když Čechoslováci poráželi nenáviděné Sověty, býval národním hrdinou stejně jako později jeho nástupce Dominik Hašek v Naganu.

Od hokeje neutekl ani po skončení aktivní kariéry. V roce 2004 poprvé otevřel společně s Romanem Višňákem speciální brankářskou školu. Letos se stará o tréninkovou náplň už pátého ročníku.

Začátky vaší brankářské školy ale nebyly úplně jednoduché. První ročník jste museli kvůli nízkému zájmu dokonce zrušit.

Měli jsme tehdy dvanáct přihlášených. Další rok už jsme měli dvacet přihlášek, se ztrátou jsme ročník otevřeli. Druhý rok už jsme měli 40 zájemců, poslední dva roky už je těch kluků 72.

Gólmani se nesmí bát. Jak malé kluky odnaučujete strachu?

Myslím si, že se dneska vůbec bát nemusí. Mají tak kvalitní výstroj, že prakticky nemají žádnou slabinu, kde by mohlo dojít ke zranění. I helmy jsou bezpečné. Já jsem ještě v osmnácti chytal za muže Slavie bez helmy, bez masky.

Vy jste se prý učil čelit strachu tím, že jste sledoval střely nechráněný přes síťku za brankou…

Ano. Za brankou byla pověšená síť, a když puk vrazil do sítě, snažil jsem se nezavírat oči. Hlavní je nebát se.

Co říkáte experimentu trenéra gólmanů jihlavské Dukly Petra Jaroše, který trénuje i na vašem kempu a který na střeleckém tréninku poslal do branky gólmana Milana Řehoře bez masky?

Je to jeho věc, jeho riziko, jeho systém práce. Já bych to nedělal.

Za vás to ale bývalo běžné…

Je to ale strašně riskantní. Hned na začátku jsme si řekli, že tady je náš trénink, ne jihlavský. Nebudu riskovat, že se tady některému gólmanovi něco stane.

Jaká byla za vašich mladých let výchova brankářů?

Skoro žádná. Když jsem začínal v žácích, jeden bývalý brankář, který chytal na úrovni divize, mi ukázal základní zákroky. To bylo všechno, pak už jsem vyrůstal sám.

Vy jste to ale nejdřív zkoušel jako hráč v poli, ne?

Zkoušel jsem to v poli ve dvou klubech. Asi se mi tak moc nedařilo, vždycky jsem tam byl jen tak dva měsíce, než mě vyhodili. Tak jsem se pak zase pokorně vrátil do brány.

Váš kemp si dal cíl najít a vychovat brankáře pro reprezentaci? Kolik času si dáváte, než se vaši „školáci“ objeví v reprezentač­ním dresu?

Těm nejstarším, co tu jsou, je sedmnáct let. Takže je to otázka pěti šesti let. Ale největší radost mám z těch malých, někteří jsou tu už počtvrté, jsou u nich vidět velké pokroky.

Existují u nás ještě jiné kempy specializované na brankáře?

Slyšel jsem, že měl kemp v Havlíčkově Brodě bývalý brankář Brna Daněk. Ale to bylo v daleko nižším počtu účastníků. A pak jsou kempy, kde jsou i brankáři, ale nemůžou se jim tolik věnovat, protože trénink je zaměřený hlavně pro hráče.

Za vašeho nástupce byl považován Dominik Hašek. Ten teď završil svoji bohatou kariéru. Vidíte někoho, kdo by mohl hrát podobně dominantní roli jako vy nebo Hašek?

Zatím nikoho takového nevidím. Myslím tím, dostat se na světovou úroveň. Tu evropskou úroveň má Vokoun, ale ten je buď zraněný nebo hraje v klubu, takže reprezentovat nemůže. U nás je to jediný brankář, Mensator, ten už měl být dva roky v národním mužstvu. Ale bohužel pan trenér Hadamczik proti němu zřejmě něco měl, protože Mensáč letos dokazoval, že bez něj by Karlovy Vary v životě nebyly ve finále. A pak je to brankář Budějovic Turek, který už ale nemá kvůli svému věku zájem reprezentovat, protože chce mít svůj klid a odpočinout si. Jiného nevidím.

Ale u třiadvacetiletého karlovarského Lukáše Mensatora ta perspektiva vzhledem k jeho věku je, souhlasíte?

Už měl mít nejméně jedno mistrovství světa za sebou! (důrazně) Už je to ztráta času, měl by zkušenosti.

KDO JE JIŘÍ HOLEČEK?

Narozen: 18. března 1944

Kariéra
Klubová příslušnost: Slavia Praha, Dukla (později VSŽ) Košice, Sparta Praha.
Reprezentace: 164 zápasů
MS: 9 účastí (3 zlaté z let 1972, 1976 a 1977, 5 stříbrných, 1 bronzová medaile)
ZOH: (2. místo Sapporo 1972; 3. místo Innsbruck 1976 )
Kanadský pohár: 1977 (2. místo)
Individuální ocenění: Zlatá hokejka 1974 (vyhrál ji jako první brankář v historii), pětkrát vyhlášen nejlepším brankářem MS

Autor: Jiří Bárta

18.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
51 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

S prezidentem je spokojena více než polovina Čechů, tvrdí průzkum

S prací prezidenta republiky jako instituce je spokojeno 57 procent Čechů. Podle nadpoloviční většiny lidí Miloš Zeman plní předvolební sliby a je prezidentem všech občanů. O tom, že Zeman vytváří dobrý obraz Česka v zahraničí, je přesvědčeno 42 procent občanů. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura Kantar.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies