Sice šlo jen o diváky a jejich dresy, ale obrázek vykouzlili omračující. Kluby z celého zámoří, ale také Evropy. Ty prostřednictvím svých příznivců přivítaly v zaplněné hale v Londýně dva očekávané protagonisty.

Hokejové kluby Los Angeles Kings a Anaheim Ducks.

Pivo teklo proudem, bary praskaly ve švech, u relikvie Stanley Cupu se vlnil nekončící had obdivovatelů a fotografů. Show připravená do posledního detailu.

Nad hlavami všech problikával nápis. „Thank you London“. A lidé se bavili, pili a hořeli nedočkavostí.

Poprvé o body. V Evropě. V Anglii.

„Jsem strašně zvědavý. NHL jsem viděl v televizi, ale teď budu jen pár metrů od hráčů,“ tetelil se blahem klučina z tisícihlavého davu. Nebyl sám.
Angličané ukázali, že jsou pyšní na tuto akci. Při své hymně pěli jako jeden muž.

A pak to přišlo.Nic! Nehrálo se.

Technika zkolabovala. Málo světla nad ledem. Ne všechny lampy rozežehly své výbojky. Panika? Zapomeňte.

„To se stane. Jsou věci, které neovlivníte. Šli jsme zpátky do kabiny a připravili se znovu,“ nedělal vědu z nečekané půlhodinové pauzy Jaroslav Modrý, obránce Králů. A co na to sedmnáct tisíc pět set diváků?

Bavili se televizní kostkou nad ledem, projela mexická vlna, další pivko a párek prošly trávicím traktem. Klid. Užívali si výjimečný den.

„Viděl jsem velmi mnoho slovenských dresů. Jako bych hrál doma,“ byl dojatý slovenský útočník Lubomír Višňovský.

Navíc mohl být spokojený. První zápas Los Angeles vyšel na jedničku. Anaheim, vítěz Stanley Cupu, musel v evropské premiéře sklonit hlavu.

NHL odstartovala devadesátý ročník své jízdy.