VYBERTE SI REGION

Hokejový útoční Floridy Olesz čeká na bod zlomu

Ostrava /ROZHOVOR/ - Rostislav Olesz si před novou sezonou už žádné cíle nedává, neřeší možný trejd a sní o tom, že si konečně zahraje play off.

28.8.2010
SDÍLEJ:

Hokejový útočník Rostislav Olesz.Foto: Deník/Jan Handrejch

Ten čas ale letí. Hokejovou extraligu si Rostislav Olesz poprvé zahrál v patnácti letech a třech měsících v dresu mateřských Vítkovicích.

Když ale byla v sezoně 2004/2005 poslední stávka NHL, a za jeho mateřský klub hráli Pavel Kubina, Václav Varaďa, Vladimír Vůjtek nebo Marek Malík, on působil v pražské Spartě.

Právě odtamtud zamířil na Floridu, kde působí v týmu Panthers už pět let. Jiní čeští hokejisté by možná byli s průběhem kariéry spokojeni, bývalý úspěšný juniorský reprezentant a držitel bronzové medaile z Turína ale cítí, že má navíc.

A hlavně by si rád za mořem poprvé zahrál play off. Letos bude mít šestý pokus… „Florida nebyla v play off deset let. Já jsem v týmu pět let a pořád na postup čekám. Je to frustrující, skončit po základní části a jet domů. Snad to konečně zvládneme,“ věří na prahu nové sezony Olesz.

Jaká byla z vašeho pohledu poslední sezona?

Dal jsem čtrnáct gólů, což bylo pro mě málo, trápil jsem se. Měl jsem snad třicetizápasovou šňůru, kdy se mi nepodařilo skórovat. Pro útočníka to je hrozné, nebylo to zrovna ideální. Problém nebyl v aktivitě, střílel jsem poměrně často, ale bohužel trefoval tyčky nebo gólmana. Herně to nebylo špatné. Většina se mi povedla, ale chybělo více gólů.

Měl jste během sezony vydařenou pasáž, kdy bylo pár hráčů zraněných. Chodil jste na přesilovky a právě v té době jste posbírali většinu bodů. Je asi hodně důležité chodit na led při početních výhodách, dostávat dostatek minut…

Byla utkání, kdy jsem hrál sedm nebo osm minut. A za ten čas je těžké se prosadit. To je jako ve fotbale, když naskočíte do hry až v nastavení. Hokej je dneska o přesilovkách, tam se sbírají góly a asistence. Při hře pět na pět se těžko prosazujete. Může za to i styl, kterým Florida hraje. Hodně bojujeme, většinu puků nastřelujeme a snažíme se to tam nějak domlátit. Když to srovnám s Washingtonem, není to úplně hokejové. Capitals nás v uplynulé sezoně porazili pokaždé o tři nebo čtyři góly. Oni totiž hráli, a my bojovali. To však nestačilo (Florida prohrála 1:4, 4:7, 2:6, 4:5, 1:4, 3:7 – pozn. aut.).

Fanoušek v Česku ze sestav těžko vyčte, jakou vlastně máte pozici v týmu…

Hraji od první do čtvrté pětky, levé křídlo, pravé křídlo, centra. Pořád se o jisté místo peru, pořád sestavou rotuji. Tak to prostě v zámoří chodí.

Můžete fanouškům přiblížit rozložení sil mezi útočníky v týmu Floridy?

U nás máme dvě přesilovkové formace, kdy jeden či dva hráči nastupují pořád. Složení se mění, jen když je někdo zraněný. Já ani v jedné formaci nejsem. Pokud jdu na led, trenér mě posílá před branku. Nehrál jsem přesilovky ani oslabení. Na ty jsou určeny tři dvojice útočníků a dvě dvojice obránců. Ve třetí jsem se občas objevil, ale většinou kouč točil první dvě. Záleží hodně na tom, jak se podaří vystřídat. Když vydrží druhá dvojice třeba 40 vteřin, tak už tam ta třetí nejde.

Do NHL jste odcházel velmi brzy, už v 19 letech. Nemusel jste léta dokazovat své kvality a získávat si uznání na farmě, třeba jako Tomáš Fleischmann. Jak těžké je se v zámoří prosadit?

Nás je ve Floridě pět Čechů. Poznal jsem, že je to pro nás na škodu. Spoluhráči se na nás dívají jinak, jinak se k nám chovají. V kabině se bavíme česky, sice by to tak nemělo být, ale zase mi je nepříjemné mluvit s Michalem Frolíkem anglicky. Navíc když ani jeden ještě neumíme výborně cizí jazyk. Jak říká Flaška (Tomáš Fleischmann – pozn. aut.), je těžké se do NHL dostat a pak ještě těžší se prosadit. Hodně záleží na tom, z jakého místa vás draftují. Ale hlavně je to o šanci. Mně ji dal kouč Jacques Martin, když jsem na Floridě začínal. Nasadil mě do první pětky k Jokinenovi s Nieuwendykem, což byla neskutečná škola. Bohužel přišel nový trenér Peter DeBoer, a já teď musím zase o svou pozici bojovat.

Florida je jediný klub, za který jste doposud v NHL hrál. Nepřemýšlel jste, že by vám mohla pomoci změna?

Až do minulé sezony mě to ani nenapadlo. Letos ale byly situace, kdy to v týmu neklapalo. Majitel klubu napsal veřejný dopis fanouškům, že plánuje vyměnit polovinu týmu, včetně mě. Už jsem se viděl, že půjdu někam jinam. Bral jsem to pozitivně. Pokud by k tomu došlo, nezmohl bych nic, ale ani bych se nebránil. Teď máme nového generálního manažera. Nevím, jaké má plány. Hlavní trenér zůstal, asistenty tuším propustili, ale zase vzali zpátky… Uvidíme v kempu.

Cítíte nejistotu?

Mám dlouhodobou smlouvu, ještě na čtyři roky. Když jsem byl mladší a někde se napsalo, že by mě mohli vyměnit, tak jsem z toho nadšený nebyl. A vždycky to hned řešil se ženou. Nyní to beru jinak. Trénuji v létě s Pavlem Kubinou, ten už prošel několika kluby a vrátil se zpět, tam, kde začínal (Kubina přestoupil z Atlanty do Tampy Bay – pozn. aut.). Nebral bych to jako křivdu, spíše jako otevřené dveře, na kterých je nápis – běž hrát hokej jinde.

Stále se vám nedaří postoupit do play off. V letošní sezoně to bude šestý pokus. Je znát větší hlad po úspěchu?

Vedení se snaží pořád něco změnit, ať generální manažer, nebo trenér. Ne že by to vůbec nefungovalo, ale nedovedeme vyhrávat klíčové zápasy. Podaří se nám uhrát pět zápasů v řadě, ale pak zase pětkrát prohrajeme. Je to nahoru, dolů. Tlak je velký, úspěch už chtějí všichni, vedení, trenéři, hráči, fanoušci.

Připravujete se pod vedením kondičního kouče Igora Horyla. Zkoušeli jste něco změnit?

Spolupracujeme spolu už dlouho, věci jsou zaběhnuté. S Igorem se vždycky domluvím, a děláme to, co mi vždy vyhovovalo. Letos jsem se cítil v sezoně fyzicky o dost lépe než jindy, i bruslařsky. Herně to bylo taky asi vůbec nejlepší, takže problém byl jen v bodech, které on ovlivnit nemůže (směje se). Trénuji velmi dobře, o tom jsem přesvědčený. Na sezonu budu zase výborně připravený. Pavel Kubina mi říká, že to zlomím, že se ta tréninková dřina dříve nebo později projeví. On je starší, zkušenější, tak mu věřím (směje se).

Může Rostislav Olesz prozradit své hokejové cíle?

O těch už jsem se taky bavil se ženou. Dala mi radu, ať si hru užívám, že je to jen hokej. Řešil jsem to i s Vláďou Vůjtkem. Už nepřemýšlím nad tím, kolik gólů a nahrávek budu v sezoně mít. Kolik to bude, tolik to bude. Dosud jsem si cíle dával a většinou je nesplnil. Je to těžké, dávat si nějaké cíle. Rozhoduje totiž mnoho věcí, třeba jak drží zdraví, kolik dostane hráč času na ledě nebo zda jej trenér nasadí do přesilovek.

Dokázal už jste se někdy zasnít a přemýšlel o tom, jaké by to bylo vyhrát Stanley Cup?

Určitě o tom sním. Chci vyhrávat hokejové trofeje, to je totiž něco nádherného. Když jsem přijel po sezoně a neměl moc co dělat, tak jsem fandil Baníku, ať vyhraje titul, byl jsem i v Příbrami. Prožíval jsem to s nimi. Dělám sport na nějaké úrovni, takže dobře znám ten pocit, být k něčemu blízko a vyhrát. Na Floridě jsme nebyli deset let v play off. Já jsem v týmu pět let a pořád na postup čekám. Je to frustrující. Skončit po základní části a jet domů.

Jste mladý, jednou si o Stanley Cup určitě zahrajete…

Pozor, je mi už 24 let (smích). Před pěti lety jsem ve Floridě začínal. Pamatuji si na ty velké hráče – Ed Belfour v bráně, Roberts, Nieuwendyk, Jokinen, Stümpel. Hrál jsem i proti Mariovi Lemiexovi, takže zase takový bažant už nejsem.

Velkou podporu fanoušků na Floridě zrovna nemáte, třeba Washington a Pittsburgh, to je jiná káva…

To se nedá vůbec srovnat. Je to jako když jdete na fotbal na Baník, nebo na Vítkovice. Florida není hokejový ráj, co si budeme povídat. To třeba takový Montreal, to je něco jiného. Na Floridu se sjíždí fanoušci z celé Ameriky, jezdí za teplem a občas přijdou podpořit svůj oblíbený tým. Když přijedou právě příznivci z Montrealu, zpívají kanadskou hymnu a na nás bučí. To jsou zápasy, kdy je nádherná každá vteřina na ledě. Pak přichází na řadu i zápasy, kdy hrajeme třeba s Atlantou, a to je spíše boj než hokejová krása. Není to zrovna strhující podívaná.

Pokud chce dosáhnout vrcholový sportovec úspěchu a netýká se to jen hokejisty v NHL, musí být zdravý. Po této stránce vám loňská sezona vyšla…

Vynechal jsem všeho všudy čtyři utkání. O Vánocích jsem měl jen nějaký kašel, tři dny to bolelo, nespal jsem. Nešlo pít ani jíst. Pak přišel zlomený prst a nakonec zánět v ruce. Kvůli němu jsem nemohl jet na mistrovství světa. Až když jsem přiletěl do Česka, tak jsem definitivně řekl, že na MS nejedu. Ve Vítkovicích zjistili, že jsem měl potrhané vazy v ruce, pak jsem musel ještě tři týdny rehabilitovat. To bylo zklamání.

Co říkáte na tažení Čechů na MS v Německu?

Už před začátkem šampionátu jsem věděl, že získáme medaili, jen netušil jakou. Bavil jsem se s Vokýskem (Tomáš Vokoun – pozn. aut.) jestli pojedu, nebo ne. Chtěl jsem, protože jel i Jarda Jágr a já si říkal, že s ním už musí přijít úspěch. Byl jsem s ním na MS ve Švýcarsku, tam se nám nedařilo proti Švédům, teď se štěstí otočilo k nám.

Jak jste sledoval šampionát?

Mě hlavně mrzelo, jak se média postavila proti českému hokeji. Začali psát o velké krizi českého hokeje. Ano, určitá krize je, ale zase je otázka, jak se to vede. Novináři nevěřili v sílu týmu. Zapomněli na to, že na takovém turnaji může každý porazit každého. Další důkaz byl u Slováků na MS ve fotbale, každý je hnal domů, a oni postoupili ze skupiny.

Jeden den novináři tým peskují, a pak, když se podaří uhrát dobrý výsledek, tentýž výběr oslavují. Není to zvláštní?

Je, došlo mi to u fotbalového MS. Seděl jsem u televize a sledoval, jak nadávají na slovenské fotbalisty a navážejí se do trenéra. Přitom jsem cítil a vnitřně věděl, že ty Italy porazí a postoupí. Když se jim to povedlo, musel jsem se smát.

Co bylo nejvíce úsměvné?

Člověk, který nesportuje, nebo nic podobného nezažil, nemůže vědět, o čem to je. Je to o aktuální formě a předvedeném výkonu. Vokýska (Tomáše Vokouna – pozn. aut.) znám z Floridy, vím, jak chytá. Když byl ve Švédsku na hokejových hrách, nebyl to on. Jakmile ale o něco opravdu šlo, už jsem ho poznával, ty jeho sebejisté zákroky. Bylo to vidět i přes masku, ten jeho výraz v očích, že je v tom a ví, co dělá. Klidný jsem byl i při nájezdech. Věděl jsem, že nemůžeme prohrát. Na Floridě hodně remizujeme, protože když je ke konci stav vyrovnaný, snažíme se hlavně urvat bod, nikam se neženeme, v tom je naše síla. Většinou nájezdy vychytal, třeba i Datsjukovi a dalším skvěle technicky vybaveným hráčům, což už se u nás tolik neví.

Někteří lidé po mistrovství srovnávali Vokouna s Haškem. Dá se to vůbec?

Já bych to nesrovnával, on sám se v něm nechce vidět, teda aspoň podle mého názoru. V Německu chytal famózně, celý tým šlapal. Fungovalo vše, jak mělo, i to štěstí tam bylo. Po první brance čas utíkal, jak měl. Rusové se trápili, byli v křeči. Vidět to bylo na Ovečkinovi, který střílel ze všech možných i nemožných pozic.

Rusové si po prohraném finále ani nedali stříbrné medaile na krk. To nebylo zrovna sportovní…

To jsou Rusové. Nevím, k čemu to přirovnat. Oni tam měli vyhrát.

Byla to frustrace z toho, že nedosáhli na zlato?

Ano. Něco jako Němci neslavili třetí místo na světovém šampionátu ve fotbale, protože chtěli do finále. Ale zase kdyby se Němci podívali, jak hráli a koho vyřadili, tak měli být šťastní. Rusové předtím vyhráli dvakrát a chtěli slavit i potřetí, tým měli úžasný. K jejich smůle je Tomáš vychytal.

#nahled|http://g.denik.cz/1/dd/ftg_fotbal_olesz_3388046_denik_clanek_solo.jpg|http://g.denik.cz/1/dd/ftg_fotbal_olesz_3388046.jpg|Hokejový útočník Floridy Panthers Rostislav Olesz se raduje z gólu, když si zahrál fotbal s Baníkem v Kubina teamu.#

Odbočme k vašim koníčkům. Ví se o vás, že jste velký fanda rallye. Čím jste si letos vyšperkoval vaše subaru?

Teď asi už nebudu dělat nic. Ještě se dají určité věci vyměňovat za modernější a modernější, ale už to nemá smysl. Je to Subaru Impreza z roku 2006, replika WRC. A to se vším všudy. Kromě rámu dovnitř, který tam nedám, protože tam ani nesmí být, jinak je vše – základní elektronika pro normální jízdu v provozu, přes motor až k brzdám – tak jak má.

Co vám dává jízda v subaru? Stojí to za ty peníze?

Pro mě to je auto na neděli, i když se občas projedu také v týdnu, když je zrovna pěkně. Peníze to stojí, ale zase auto funguje. Já se nehoním za žádnou rychlostí. Spíše mi jde o funkčnost vozů. Před měsícem jsem jezdil s mistrem světa Martinem Prokopem. Kdo to nezažije, neví o čem mluvím. Takový adrenalin nezažijete ani ve stíhačce. Letíte lesem rychlostí 130 až 160 kilometrů za hodinu! A cítíte se bezpečně, protože auto drží na silnici a vše funguje, jak má.

Je to větší adrenalin než hokej?

Rozhodně…

Myslíte, že se můžete srovnávat s některými českými jezdci?

Oni umí jezdit rallye, tak jako já umím hokeji, a naopak. Ten rozdíl je obrovský, to je prostě úplně jiná kategorie, jiný level.

S vaším autem byste ale mohl na některém z českých závodů uspět…

Nemyslím si. Nemám ho na rallye připravené, tam je úplně jiná technologie. Já bych mohl jezdit maximálně tak amatérské závody do vrchu. Já raději jedu na okruh nebo na pole.

Máte za sebou i nějakou havárku?

Tak ono se říká, že strom vám nikdy neuhne. Ale je to o tom, co si dovolíte. Nejsem šílenec, jedu tak, jak si věřím. Jel jsem se ženou jednou testovací jízdu v lese, kde byla uzavřená cesta. My jeli asi pět minut, profíci to dali za dvě minuty. Menší karambol jsem měl s Romanem Polákem, kde se přetočil zadek auta a já najel do stromu a roští. Nic se nám naštěstí nestalo, ale museli jsme druhý den do servisu.

Jak to bral Roman Polák?

Však ho znáte, on je chlap jako hora, ale nemyslete si, taky se bál. Autu se nic nestalo, strom jsme zlomili kolem.

Co na váš koníček říkají rodiče a manželka?

Oni mi opakují, ať jezdím opatrně. A to dodržuji. Rychle jezdím jen na okruzích, kde člověk pozná, co to opravdu rychlá jízda je. A možná i proto se v provozu chovám úplně jinak. Někdy mi ale připadá, že si u nás lidi právě silnici pletou se závodní dráhou.

Autor: Jakub Nohavica

28.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Hlavní třídy se zcela promění, Praha dá na jejich obnovu miliardu

Praha /INFOGRAFIKA/ - Během dvou let se velké třídy v metropoli zcela promění. Začnou rekonstrukce čtyř ulic, které dostanou úplně novou podobu. Vše vyjde na více než miliardu korun.

Klub Kanál dostal "trest" za rvačky. V lednu musí zavřít

Písek – Dance club Kanál v Chelčického ulici v Písku bude mít po celý leden zavřeno. Rada města schválila stejně jako před rokem u nedalekého podniku La Noche odejmutí výjimky prodlužující provozní dobu. Důvodem byly rvačky, ke kterým zde letos došlo. „Musíme měřit všem stejně," podotkl místostarosta Písku Jiří Hořánek.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies