Od té doby posbíral devět asistencí.
„Na co se užírat, když tím stejně nic nevyřešíte,“ snaží se být optimistický Antonín Honejsek, který zatím v sezoně vstřelil pět gólů.
Není to ale už trochu ubíjející série pro hráče, který byl zvyklý dávat spoustu gólů?
Není to ideální. Ale vynahrazuji si to tím, že pořád hrajeme o desítku. Pořád se o něco hraje. Není to klidná část sezony. Nemusím myslet jen na to, že nedávám góly. Mám možnost nyní o to víc hrát pro mančaft. Ten a jeho body jsou důležitější. Musíme se dostat do play-off. Zároveň si ale musíte říkat, že to zlomíte a že když vám to teď nejde, zápasy rozhodnete později. Snažím se být pozitivní. Uvidíme, kdy to tam spadne.
Čtěte také: Klenot hokejového Zlína jménem Filip Chytil
Jste tedy týmovější hráč, než jste byl v minulosti, kdy jste zodpovědnost bral víc na sebe?
Vždycky chci a mám dávat góly. Samozřejmě vždycky mě užírá, že mi to tam nepadá. Týmový hráč jsem byl i předtím. Na tom se nic nezměnilo. Ale na co se užírat, když tím stejně nic nevyřešíte. Je to o tom myslet pozitivně a víc se zaměřovat na věci, kterými můžete být týmu prospěšný.
Jak udržujete pozitivní myšlení?
Základem je dobrá parta v šatně, kluci vás pak podrží. Důležité je i mít dobré zázemí doma. Není ani na škodu od hokeje úplně vypnout. Reprezentační pauza prospěla.
Měl jste už někdy dřív podobně dlouhou střeleckou pauzu?
Ne, tohle je určitě nejdelší. A doufám, že už ani nebude.
Uklidňuje vás aspoň fakt, že se do šancí dostáváte?
Trefil jsem i nějaké tyčky. Po zranění jsem se trápil, nemohl jsem se do toho dostat. Od výměny trenérů jsem se do šancí dostával každý zápas. Přibrzdilo mě trochu zranění. Ale o přestávce jsme dobře potrénovali, každý máme čistou hlavu a do závěru sezony musíme jít zase od nuly. Nedívat se, kolik má kdo bodů. Takhle to beru i z osobního hlediska. Nepřemýšlím, jak dlouho jsem nedal gól. Ale od reprezentační pauzy startuju od znova.
Může hrát roli i fakt, že jste změnil pozici křídla na centra?
Samozřejmě. Je to jiné. I otec mi říká, že každého pořád hledám a snažím se pořád nahrávat a neberu to na sebe. Jako centr jsem začal hrát s Bukym (Bukarts), což je střelec. Hledal jsem ho někdy až moc na všech pozicích a šidil jsem to v tom, že jsem zakončení nebral sám na sebe. Možná je to pravda, že když jsem přecházel na centra, chtěl jsem víc nahrávat.
Nesvazuje vás i to, že pořád vlastně hrajete ve Zlíně o novou smlouvu?
Je samozřejmě lepší, když vám končí smlouva, mít za sebou dobrou sezonu. Nějaká jednání probíhají. Jsou ale v počáteční fázi. Teď to ještě řešit nebudeme, spíš až po skončení sezony. A ta ještě nekončí, uvidíme. Rozhodne následujících pár zápasů.
Dali vám trenéři opět během reprezentační přestávky zabrat?
Tím, že hrajeme až v pátek, jsme mohli mít dva dny volna. To obvyklé není. Ve středu jsme měli dva tréninky, poté ve čtvrtek a pátek po jednom. Musím říct, že byly náročné. Od pondělí se už připravujeme na Spartu. Klasická pauza, jen s tím, že bylo víc volna kvůli středečnímu předehranému zápasu.
Není čekání na zápas už nezvykle dlouhé?
Právě. Vždy bylo zvykem, že se hraje už ve středu. I proto jsme hráli na tréninku modelový zápas mezi sebou. Aspoň jsme tím trochu simulovalo zápas.
Čeká vás posledních sedm zápasů do konce základní části. Pohybujete se na hraně. Je play-out velký strašák?
Udělali jsme strašně důležitý krok úžasným obratem s Pardubicemi v posledním zápase před reprezentační pauzou. I kdybychom spadli do play-out, tak je dobré, že náskok je velký. To nás možná trochu uklidňuje s tím, že nyní můžeme dívat nahoru a bojovat o desítku. Máme před sebou sedm těžkých zápasů. Doma hrajeme s neoblíbenými soupeři a venku je to vždycky těžké. Musíme z těch zápasů vydolovat co nejvíc. Teď se ukáže, jaký, jsme tým. Nevím, kolik bodů bude nakonec stačit, ale musíme z nich vyhrát víc než polovinu.
Zatím mám dojem, že jakmile hrajete naplno a plníte a dodržujete, co máte, předvádíte parádní hokej. Ale jakmile od toho upustíte, je špatné úplně všechno a vybouchnete jako naposledy v Plzni. Cítíte to stejně?
Ano, jak říkáte. Máme výkyvy ve formě. Jeden zápas prohrajeme 1:7, jako právě v Plzni. A pak doma s Pardubicemi třetí třetinu sehrajeme výborně. Už není čas mít hlavu rozlítanou. Musíme se soustředit na každý zápas zvlášť. Každá ztráta bude teď špatná. Plzeň hraje výborně, ani Boleslav nechce být v play-out. I Olomouc se zezadu tlačí. Hraje dobře a budeme proti nim hrát.
Byla po obratu s Pardubicemi i optimističtější nálada?
Ano, to pomůže. To bylo přesně, co jsme potřebovali. Sice jsme pořád ztratili jeden bod, ale po tom průběhu jsme byli šťastní i za dva. Ve druhé třetině nám to nešlo, třebaže jsme se snažili. Takové zápasy jsou, ale nebylo to tím, že bychom se na to nesoustředili. Puky nám utíkaly a odskakovaly. Jim tam napadalo všechno. Jsou to klíčové body.
Čeká vás nyní pražská Sparta. Před každým zápasem fanoušci vzpomínají na legendární bitku z roku 2010, u které jste ale tehdy nebyl. Nechal jste si o ní vyprávět?
Zrovna dnes jsem byl v bance a tam mi jeden pán říká: Tak co v pátek? Bude zase taková bitka? Fanoušci ji pořád vnímají, i když už je to dlouho. Samozřejmě jsem o ní slyšel. I dnes se to klidně stát může. Ale tehdy to bylo někdy v polovině sezony, o nic se ještě moc nehrálo, teď už každý honí body. Na takové emoce nebude čas.
Na videu jste ji někdy viděl?
Viděl, ale už je to déle. Možná někdy před dvěma lety. Přišlo mi to vtipné. To byla řetězová reakce. Jeden do někoho bouchnul a už se to mlelo. Takový zápas fakt nevidíte často. Takový byl snad jediný v naší lize.