Běží úvodní minuta druhé třetiny v Litvínově. Domácí hrají za stavu 1:1 přesilovou hru. Z pravé strany Hübl pálí na Svobodu, kterému puk spadne pod brusle. Hned jsou u něj dva borci ve žlutém a tak dlouho holemi šťouchají v brankovišti, až dostanou černou gumu za brankovou čáru. Za chvíli padne třetí gól a je skoro vymalováno… Východočeši inkasovali čtyři góly z pěti v oslabení.

„Nebylo tam z jejich strany nic sehraného, nikde nás nevyšachovali, ale vždy se někam odrazil puk a litvínovský hráč ho vrátil do branky. Jsme málo důrazní. Hlavně beci v prostorách okolo brány. Přece nemůžeme nechat soupeře třikrát dorážet. To je špatný," rozhazuje rukama kouč Vladimír Kýhos.

Tomu zbývá zhruba šest neděl, aby hráče přesvědčil, že k modernímu hokeji a k úspěchu v play off je potřeba více rvavosti a urputnosti.

Nepovedený zápas v Litvínově je jedna věc. Tou druhou, že stejné nedostatky se v hokeji Mountfieldu objevují zápas co zápas. „Ano, opakuje se to. V obraně máme velké rezervy. Kluci na tom musí začít dělat, jinak nás přetlačí každý," uvědomuje si Kýhos.

Na pondělním tréninku se intenzivně nacvičovala hra v defenzivní zóně. Chvíli halou burácel hlas Kýhose, pak asistenta Martince. Ke spokojenosti měli oba daleko. Několikrát zastavili akci a hráčům vysvětlovali, kde přesně mají stát a jak se v předbrankovém prostoru chovat.

„Máme problémy se zraněnými hráči. Obrana je dost mladá, ale na to se nemůžeme vymlouvat. Máme tyhle kluky, jiné mít už nebudeme. Zaměřujeme se na to. Obranu děláme prakticky na každém tréninku a budeme ji dělat donekonečna. Důležité je, aby to pak hráči přenesli do zápasů. Jinak je to na nic," zatěká očima Kýhos.

Zda měl pondělní dril účinek se dozví už v úterý v Chomutově.