VYBERTE SI REGION

Jardu máte do dvou let doma

KLADNO – Ač charismatický generál, působí dojmem obezřetného chlapíka. Je těžké získat si jeho důvěru. Podaří-li se vám to, otevře svou přátelskou a upřímnou duši. Šéf kladenského klubu, majitel stavební firmy, poctivý statkář. A muž, který se o slávu Jaromíra Jágra zasloužil ze všech nejvíc.  

30.3.2007
SDÍLEJ:

Jaromír JágrFoto: REUTERS/Ray Stubblebine

„Jsem na něj hrdý. Ale na slova chvály čas ještě nepřišel,“ říká otec Jaromír Jágr starší v exkluzivním rozhovoru pro Deník, i když se médiím spíše vyhýbá.

Proč? Už mě nebaví ty žvásty z bulváru. Nebo když se propírá, že se Jardovi nedaří. Napíše snad také někdo, že kvůli operaci ramene nemůže hrát na sto procent?

Alespoň hokejové výsledky si ale přečtete, ne? Rangers vašeho syna – to je v české zemi nejsledovanější tým z celé NHL. Nebudí vás současné drama o play off ze spánku? Sleduju to spíš s odstupem. U nás tohle sleduje na internetu hlavně manželka, ta má v Americe prostudované snad všechny hráče.

Co teď podle vás prožívá Jaromír? Psychicky složité období. To víte, vede New York, kde už dlouho nepřišel žádný velký úspěch.

Myslíte, že to je pro něj nejtěžší sezona v kariéře? Z hlediska odpovědnosti určitě. Já mu říkám: Neblázni, nejsi tenista, nehraješ v tom týmu sám. Ale on si všecko strašně bere na sebe.

Voláte si často? Je to jednoduché. Když je kluk v pohodě, ozývá se pravidelně před každým zápasem. Jak není, neuslyšíme ho.

Co naposledy povídal? Že mají moře problémů se zraněními. Ale že všichni do jednoho poctivě makají. Jarda je zvláštní povaha. Cítí-li důvěru od trenéra, nechá na ledě úplně všecko.

Když zavzpomínáte na Jaromírovu kariéru, jaký zápas vám utkvěl v paměti nejvíce? Vrátím se k Jardově první sezoně za Penguins. Pamatuju si, jak jsme tehdy letěli přes Frankfurt a ve tři odpoledne dorazili do Států. Hned jsme spěchali na první zápas finále s Chicagem. Po úvodní třetině se prohrávalo 1:3 a kluk pak vyrovnával na 4:4.

To byla ta památná akce, kdy od mantinelu prokličkoval celou obranou a zaskóroval… Přesně tak, bylo to nezapomenutelné. Jako posledního
si udělal Kučeru a Fuhra překonal bekhendem. Možná to byl jeho nejdůležitější zápas, ale mě na tom pobavila ještě jedna věc.

Jaká? Když jsem byl poprvé v Pittsburghu, dělal jsem si z Craiga Patricka (generální manažer Pittsburghu – pozn. red.) srandu, že se vrátím až na finále. Tenkrát se tomu všichni jen tak zasmáli. A pak pohár vyhráli dva roky po sobě.

Prozraďte, páchal Jaromír v dětství nějaké klukoviny? Ne, neměl čas. Když někomu řeknu, že hrál za neděli pět zápasů, ani mi nevěří.

Navíc byl pod vaším přísným dohledem, že ano? Přísný, to jsem byl, ale jen slovně. I když jsem ho vlastně nikdy nepochválil.

To pořád platí? Pořád.

A uslyší od vás někdy slova chvály? Snad až bude končit.

Vnitřní hrdost na syna ale popřít nemůžete. To už tak nějak berete… Život v hokejovém dětství je dost náročný. Chválit děti je možná dobré, ale vždy negativum najdete. Jarda dal čtyři góly za zápas a já mu stejně vytknul nějakou chybu.

Asi jste ho tím musel pořádně štvát… I dnes, když volá, hned říká: Dej mi mámu. Protože já mu vždycky něco vytknu. (rozesměje se)

Ale přeci. Nechyběla mu pochvala od táty? Zná mě takového. Jako mladý to bral dost vážně, dnes už je nad věcí.

Vzpomínáte občas na jeho dětská léta? Hrozně rád. U nás na Kladně byly vždy dva týmy – HC a PZ. Kluci spolu chodili do společné třídy, ale patnáct jich hrálo za ten a patnáct za druhý. To byly neskutečné boje, jak mezi dětmi, tak mezi rodiči.

Předpokládáme, že vyhrávalo PZ se synem v útoku. Pokud hrál, bylo to opravdu tak.

Na co byl ještě šikovný? Byl takový tenisový samouk. Ve čtrnácti chodil sám na tenis, tenkrát ho tahle hra hrozně chytla. Dokonce mi jeden čas vyčítal, že jsem ho na tenis nedal. Na kurtu prý může hrát sám na sebe.

Naštěstí se tak nestalo… Pravda. Ale pozor, kdyby se narodil o deset let dřív, hokej by na takové úrovni nehrál.

Proč myslíte? Tady dřív dělali z hokejistů atlety, Jarda by vyhořel. Dokud byl malý, porážel na stovce i atletické třídy. Ale když zesílil a v šestnácti měl
zaběhnout čtyřstovku, nezvládal. On měl vždycky silné kosti, už po porodu vážil přes pět kilo.

Zachránil ho pozdější odchod do Ameriky? Ano, naprosto mu vyhovuje. Tam, když slyšeli, že se u nás běhá, jen se smáli. U nich se šlape hlavně na rotopedu. Jó, na kole to klukovi vždycky šlo, porážel i Milana Nového, který byl do cyklistiky blázen, těžko se s tím tenkrát smiřoval.

Určitě vzpomínáte i na společný život na statku. Samozřejmě. Když se dělalo dřív růčo, Jaromír vždycky přijel a pomáhal. Tehdy jsme nakládali vojtěšku, házeli ji vidlemi nahoru manželce. Jednou jsme ji hodili oba najednou, načež Jardovi přistála zpátky na hlavě. Jé, ten se mohl zbláznit. (směje se) Pracovali jsme nahoře na kopci, odkud bylo vidět na hokejbalové hřiště. Jarda se tam jen podíval a pronesl: "Mohli byste mi laskavě říct, proč já tady házím těmi vidlemi?"

Takový zápřah mu ale prospěl, ne? Hlavně ve věku od patnácti. Soupeřili jsme spolu, kdo krmivo vidlemi naloží rychleji. To byla velká páka. Musím
zaklepat, že neměl problémy s páteří.

Dá se říct, že jste se o syna někdy bál? Možná po nějakém brutálním zákroku.

Co se týče těžkých životních zkoušek, tak nikdy? Je pravda, že nejtěžší doba pro něj byla, když přišel do Pittsburghu. Byl prvním Evropanem a trvalo několik let, než ho hráči mezi sebe vzali. Než k němu vytrejdovali Jirku Hrdinu, hodně váhal. Dokonce přemýšlel, že skončí.

Až tak? Není nic příjemného, když vyjedete na několikazápasový trip a musíte ostatním jako bažant zaplatit večeři za třicet tisíc dolarů. Nebo když dostanete přihrávku golfákem, jen abyste věděl, že tam nic neznamenáte. Jste-li zvyklý na rodinný život na statku, je to šílená změna.

Stejně hned v první sezoně Jaromír zazářil. To jo, ale vezměte si, jak mohl zazářit, kdyby tehdy dostával tolik příležitostí jako dnes Sidney Crosby, který v devatenácti chodí na přesilovky a hraje prakticky pořád. Jaromír hrával čtvrtou lajnu, odehrál šest minut za zápas a stejně nasbíral 57 bodů. Bez jakékoliv pomoci.

Jak ho vůbec bral kolektiv v mládí? Víte, smích, kterým někdy zakrývá stresy a všechno okolo, ten už má odmalička. Když chodil do páté třídy a
hrál za osmičku, byl mezi ostatními braný jako hokejista, ale ne jako jejich vrstevník. Jaromír byl spíše zakřiknutý.

Co ho v zámoří změnilo? Tamní život. Strašně si na klukovi vážím, že na špici vydržel pod takovým tlakem tak dlouho. Beru to jako jeho ohromný úspěch. Nedokážete si představit, co znamená hrát v Americe jako cizinec.

Dobře, ale v čem se změnil především? Změnil ho věk. Dá se říct, že všechna léta předtím hrál na sebe. Teď už je z Ameriky naučený: Když nejsi šéf, do ničeho nepovídej a hleď si svého. Když šéf jsi, starej se o mužstvo, jak nejlíp umíš.

Kouč Renney s nadsázkou prohlásil, že Jágr už se dokonce vrací i do obranného pásma… No jo, kluk se tam někdy dvě třetiny motá a ve třetí začne lítat, až se ho pak ptám, co mu v šatně podali. Hned mi vynadá. (směje se)

Až váš syn s hokejem skončí, co bude dělat potom? Bude se kolem něj dál motat. Já už čekám, až se na Kladno vrátí, že mu tady ten klub předám. Mně letos bude sedmašedesát, to není sranda. Mám tři povolání.

Zajímá se o dění v kladenském klubu? Sem tam zavolá, že má nějaký nový nápad, co by se mohlo přenést z NHL. Já mu ho pak zavrhnu a on se pokaždé rozčílí, že jsem největší machr a že vím všechno nejlíp. (znovu se rozesměje)

Už jste od něj něco převzal? Nikdy. To víte, Amerika je byznys, tam je to o něčem jiném. On ještě neví, co ho tady na Kladně opravdu čeká.

Co ho tedy čeká? Když sem přijede, každý mu leze do zadku. On povídá: Vidíš? To, co jsi ty vyřizoval dva roky, já vyřídil za pět minut. Ale takhle to nebude fungovat pořád.

Říkal jste, že počkáte, až se Jaromír natrvalo vrátí. Víte, kdy to bude? Za rok mu končí smlouva v Rangers, zrovna nedávno jsem s ním o tom mluvil. Potvrdil mi, že jestli ji prodlouží, tak jen na další sezonu. Jaromír bude maximálně do dvou let doma.

30.3.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Policie vyšetřuje učitele, který se ve škole zamykal s žáky

Šumperk – Nestandardní chování pedagoga v Základní škole Sluneční v Šumperku vyšetřují kriminalisté. Učitel se koncem minulého týdne zamkl s několika žáky čtvrté třídy v jedné z učeben. Co se za zavřenými dveřmi dělo, je nyní předmětem dohadů. Údajně si kantor na mobilní telefon fotografoval hochy vysvlečené v prádle. Později měl učitel vysvětlovat, že se jednalo o projekt do hodin anglického jazyka.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Trump pozval Zemana na návštěvu Bílého domu

Praha - Příští americký prezident Donald Trump pozval českého prezidenta Miloše Zemana k návštěvě Bílého domu. Řekl mu to v dnešním telefonickém rozhovoru, sdělil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Návštěva by se mohla uskutečnit v dubnu příštího roku. Zeman zároveň Trumpa pozval na návštěvu České republiky, americký prezident pozvání přijal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies