Smrt se opět dotkla sportovního světa. Tentokrát si předčasně vzala veliký talent evropského hokeje, devatenáctiletého ruského útočníka Alexeje Čerepanova, spoluhráče Jaromíra Jágra z Omsku.

A znovu je na vině zástava srdce, náhlý a nečekaný kolaps během zápasu. Tomuto se ale možná dalo zabránit. Na stadionu totiž chyběla podle ruských medií sanitka. Přijela až za 15 minut, navíc údajně neměla patřičné a fungující vybavení.

„Pokud na stadionu opravdu nebyla sanitka, jde o obrovské selhání,“ řekl v rozhovoru pro Deník lékař MUDr. Jan Hnízdil, odborník pracující v současnosti na Psychosomatické klinice v Praze a také v Centru komplexní péče v Dobřichovicích. Muž, který již několik let otevřeně hovoří o nezdravém zákulisí vrcholového sportu, včetně dopingu.

Jak mohlo k selhání podle vás dojít?

Těch příčin může být mnoho. Nejspíše však šlo o skrytou dispozici, protože k žádné srážce před kolapsem podle informací nedošlo.

Ale hráč prošel před loňským draftem zátěžovými testy. A ty žádnou vadu neodhalily.

Nevím přesně, jaké jsou testy v Americe, ale klasický zátěžový test probíhá na ergometru v laboratorních podmínkách. A ty nikdy nejsou schopny simulovat, co se fakticky odehrává v danou chvíli na ledové ploše. Tam se v jednu chvíli kumuluje obrovský tlak.

Takže například Čerepanovova vada se nedala odhalit dříve?

Ten tlak na testu nenasimulujete. Jde o diváky, televizní kamery, stres a tak dále. Toto zátěžový test nezohlední. Ani ten nejdokonalejší. A to je naprosto zásadní. Mnoho skrytých vad se může projevit až v podmínkách masivního stresu – v zápasových podmínkách.

Co dále mohlo zástavu způsobit?

I kdyby testem v NHL prošel, během pár měsíců mohou přijít virová nebo bakteriální onemocnění, která činnost srdce ovlivní. Naruší činnost srdečního svalu a oslabí ho. Organismus je pak zranitelnější.

Mohly hrát v tragédii roli například podpůrné prostředky?

Je všeobecně známo, že v NHL se používají psychostimulační a všeobecně stimulační látky. Nejsem důkladně obeznámen s tím, jak je to v Rusku, ale i takto dodané látky by mohly mít na celou tragédii velký vliv. Pokud by tomu tak bylo, ale to nevím, za jiných okolností by ten kluk mohl žít dál.

Lékaři se ho poté v šatně pokoušeli oživovat.

U zástavy srdce jde o desítky sekund. Pokud srdce netluče déle jak několik minut, dochází díky nedostatku kyslíku k poruše mozku, a poté jsou tyto změny nezvratné.

Podle dostupných informací na stadionu v závěru zápasu již nebyla sanitka ani funkční defibrilátor.

Pokud na stadionu opravdu nebyla sanitka, jde o obrovské selhání zdravotnické a organizační služby. To je naprostý základ. Stejně tak jako funkční defibrilátor. A nemůže být omluvou, že se to stalo těsně před koncem utkání. To je neomluvitelné selhání. Pokud se to potvrdí, měly by z toho být vyvozeny ty nejtvrdší možné důsledky. A samozřejmě i právní.

ZEMŘELI PO ZÁSTAVĚ SRDCE:

1998 – Stephane Morin. Devatenáctiletý kanadský hokejista zemřel na střídačce během zápasu nejvyšší německé ligy.

1999 – Stefan Vrabioru. Třiadvacetiletý rumunský fotbalista zemřel přímo na hřišti. Poté mu byl ale v těle nalezen anabolický steroid metandenon.

2000 – Catalin Haldan. Čtyřiadvacetiletý rumunský fotbalový reprezentant podlehl po kolapsu v nemocnici.

2001 – Edgar Karimov. Dvacetiletý ruský basketbalista. Zemřel pár dní po mistrovství Evropy. Byl nalezen na hotelovém pokoji.

2002 – Marcio Dos Santos. Osmadvacetiletý brazilský fotbalista zemřel pár minut po ligovém utkání.

2003 – Marc-Vivien Foe.
Osmadvacetiletý kamerunský fotbalista zemřel po semifinálovém zápasu Poháru FIFA. Trpěl srdeční vadou.

2004 – Raimundas Jumikis.
Lotyšský basketbalista, kterému srdce selhalo při zápase.

2005 – Alem Techaleová. Sedmnáctiletá atletka při tréninku ve vysokohorském prostředí zkolabovala a záhy zemřela na selhání srdce.

2006 – Mohamed Abdelwahab.
Egyptský fotbalista zemřel během tréninku zemřel na infarkt.

2007 – Antonio Puerta.
Španělský fotbalista dvakrát zkolaboval při ligovém utkání s Getafe, tři dny nato zemřel v nemocnici na slabost srdce.