V kalendáři okamžitě zaškrtávali datum, do kterého na střídačce bohatého a hvězdami nabitého výběru vydrží. Jednačtyřicetiletý Josef Turek na to reagoval nejlépe, jak mohl. Velký tlak zvládl, když dovedl Oceláře do semifinále. Série proti Zlínu startuje dnes na ledě vítěze základní části. „Těší mě, že jsem vyvrátil řeči o tom, že na to nemám," říká Josef Turek, pro kterého budou souboje se Zlínem o to peprnější, že tam dělal loni asistenta Rostislavu Vlachovi.

Před sezonou se toho o vás hodně napovídalo. Objevovaly se i takové řeči, že na to nemáte a brzo se budete z Třince pakovat. Vy jste ale ve své premiéře v roli hlavního kouče dovedl mužstvo mezi nejlepší čtyřku extraligy. Navíc bojujete dál…
Lhal bych, kdybych řekl, že nemám z postupu do semifinále radost. Taky jsme to 
s hráči pořádně oslavili. Těší mě, že se mi podařilo vyvrátit řeči o tom, že na to nemám. Ale na druhé straně chápu důvody, proč mi mnozí lidé nevěřili. S trénováním chlapů 
v extralize jsem měl zkušenosti pouze z loňska, kdy jsem dělal asistenta ve Zlíně.

Pojďme postupně. Ve čtvrtfinále jste vyřadili až v rozhodujícím sedmém zápase Spartu. To byl hned na úvod pořádně těžký soupeř. Někteří mluvili dokonce 
o předčasném finále…
Obě mužstva předvedla parádní hokej. Padlo mnoho branek, někdy i dost kuriózních, ale to k play-off patří. Postoupili jsme zaslouženě, byli jsme lepším mužstvem. Před sedmým zápasem nám mnoho odborníků nevěřilo, o to více jsme se s hráči z postupu těšili.

Bylo hodně nezvyklé, že jste dva zápasy vyhráli, v dalších dvou šli do poslední minuty s jednogólovým náskokem, a přesto byl po čtyřech duelech stav 2:2. Přitom už to mohlo být 4:0 a vy už jste 
v klidu vyhlíželi soupeře do semifinále…
Poté, co jsme dvakrát ztratili vlastně vyhraný zápas, byl znát velký nápor na hráče, ale i na nás, trenéry. Ale oklepali jsme se z toho. Ukázalo se, že máme velkou vnitřní sílu. Sérii jsme začali výhrou 4:0 a zakončili ji výsledkem 5:0. Tady není třeba více dodávat.

Ve zmiňovaném sedmém utkání jste se museli obejít bez dvou klíčových hráčů, kteří dostali za fauly disciplinární tresty. Šlo 
o obránce Vladimíra Rotha a útočníka Jiřího Polanského. Žádali jste o prominutí části trestu, jak to dopadlo?
Chtěli jsme, aby jim byl zápas odpuštěn a mohli se vrátit do hry dřív, jenže s tím jsme nepochodili. Bylo nám řečeno, že oba tresty byly stanoveny na spodní hranici. Nám nezbývalo nic jiného než to respektovat. Znamená to, že Jirka Polanský nám bude chybět ještě zápas, Vláďa Roth dva. Ten se tak vrátí do hry až v domácích zápasech. Ale jsou pořád s týmem, do Zlína samozřejmě odcestovali, normálně trénují a jsou v plné přípravě. Hráči, kteří je zastoupí, se je budou snažit výkonnostně dorovnat. Věřím, že to zvládnout, jako v sedmém zápase proti Spartě.

V něm jste hráli fantasticky. Spartu jste do ničeho nepustli, perfektně bránili. To je pro tým, který dal skoro 200 gólů za základní část, velice pozitivní zpráva…
Podali jsme jeden z nejlepších výkonů v sezoně. Ukázali jsme, že umíme nejen střílet góly, ale taky výborně bránit. A to obojí dohromady. Hráči se přesvědčili, že to hrát umí, což je pro všechny pozitivní zpráva. V základní části jsme to hrnuli, věděli jsme, že to máme postaveno na útoku, ale bylo i tam pár zápasů, které jsme odehráli stejně kvalitně zezadu.

Pojďme ke Zlínu a semifinálové sérii, která startuje dnes na jeho ledě. Prostředí tam dobře znáte, loni jste dělal asistenta Rostislavu Vlachovi, teď se postavíte proti němu. Vyřadit ho by bylo jistě krásné…
Takhle se na to nedívám, tohle neřeším. Soustředím se na soupeře, nedívám se na to, že je mi ten či onen klub bližší, protože tam znám lidi ve vedení, včetně hráčů. Není to jen o tom. Je to o momentální hře a herních činnostech. Můžete mít krásný rozbor soupeře, pak něco nezvládnete a je po zápase.

Jaké jsou vtahy mezi Josefem Turkem a Rostislavem Vlachem?
Rosťa si mě loni vytáhl z extraligy juniorů do áčka, dal mi obrovskou šanci. Otevřel mi tak dveře do velkého hokeje, za což mu strašně děkuju. Vzpomněl si na mě. Nejsme 
v pravidelném kontaktu, nevoláme si každý týden, ale občas se spojíme. Když už jsem byl v Třinci, pozval mě s manželkou na oslavu padesátky. Vztah je mezi námi dobrý.

V předešlé sérii si hráči Vítkovic stěžovali na to, jak těžké je hrát ve Zlíně. Zmiňovali drobné provokace, pády, polofauly. Bude třeba hrát nesmírně disciplinovaně, neoplácet…
Toho jsme si dobře vědomi. Je tam specifické prostředí. Lidé začnou křičet, dostanou rozhodčí pod tlak a ti mu pak občas podlehnou a písknou faul, který byl na hranici. Bude třeba hrát dvakrát disciplinovaněji, protože oni mají kvalitní přesilovky, ze kterých dávají góly.

Na střídačce býváte hodně živý, neustále jste v pohybu. Byl jste takový odjakživa?
Jasně, i jako hráč jsem byl vždycky impulzivnější, ale to už je nějakých deset let. Hned první rok v roli trenéra jsem do toho vpadl a nemám důvod to měnit. Nikdy jsem neměl 
v plánu hrát si na profesora, dělat tam jakési estrády nebo dokonce někoho kopírovat. Jde to ze mě, je to upřímné, na nic si nehraju. Chci prožívat všechno s hráči. Stát na jednom místě s píšťalkou bych nevydržel. A ani to, kdyby hráči říkali: Hele, dívej, on tam stojí se založenýma rukama. Jsem zvyklý lítat, povzbuzovat, hecovat to. Na někoho to může působit tak, že jsem nervózní, ale nejsem, je to prostě adrenalin. Na střídačce nesmí být mrtvo, je potřeba, aby to na ní bublalo.

Po postupu přes Spartu jste oslavovali v kabině mexickou vlnou. Nechyběli u toho ani šéfové klubu. To asi není tak úplně běžné…
Není. O to je to perfektnější. Když tam přišel nejvyšší, pan prezident Moder, to byla úplná paráda. S týmem žije, všem nám to dodává další energii.

Poslední věc. Co bude podle vás na Zlín platit?
Hlavně musíme dobře bruslit, hrát důrazně a tlačit na jejich obranu. Mají sice nejlepší defenzivní tým, ale našla se tam i okénka. Dá se tam najít chybky, vždyť ve Vítkovicích dostali v prvních dvou zápasech dohromady devět branek. Bude třeba všechno trestat.

PROFIL: JOSEF TUREK

Narozen: 15. listopadu 1971 v Plzni

Věk: 41 let

Hráčská kariéra: jako útočník hrával extraligu v Plzni. Mimo jiné s Martinem Strakou, Josefem Řezníčkem nebo Radimem Kořínkem (stříbro 1992). Okusil také slovenskou extraligu v Dubnici a Žilině, a první ligu v Brně a Karlových Varech. Působil též v chorvatském Medveščaku Záhřeb (titul 2000). Kariéru ukončil v devětadvaceti letech kvůli přetrvávajícím potížím s kolenem. Trénovat začal ve třiceti.

Trenérská kariéra: juniorka Vsetína (2003 až 2007), dorost Vsetína (2007/2008), juniorka Slavia Praha (2008/2009), juniorka Slovanu Bratislava (2009 až 2011), extraliga Zlín (asistent, 2011/2012), extraliga Třinec (hlavní kouč, 2012 až ?).

Reprezentace: Vedl reprezentační výběry U16 (hlavní kouč, 2007/2008) a U17 (asistent, 2008/2009).

Největší trenérské úspěchy: dva tituly s juniorkou Vsetína (2005 a 2007), stříbro s juniorkou Slovanu Bratislava (2010).