Ten rozdíl bil do očí. Nejdřív z finálového ledu zmizeli Rusové. Když v mixzóně procházeli kolem novinářů, buď klopili oči, nebo se tvářili dost naštvaně. Zklamání z nich vyzařovalo každým coulem.

„Nět!" odmítal jeden po druhém žádosti o rozhovor. Další mluvili jen rusky, navíc málo a kuse. Není divu – přijeli si do Česka pro zlato, ale přišli o něj po kruté porážce o pět gólů. 

„Takhle nemůžeme hrát ve finále. Dali jsme Kanaďanům příliš mnoho šancí," litoval Alexander Ovečkin, který jako jeden z mála s novináři prohodil i několik vět v angličtině. Výřečný ale nebyl.

Když odešli Rusové, atmosféra se diametrálně zmizela. Radostné pokřiky, plácání po ramenou, úsměvy od ucha k uchu (a nevadilo, že sem tam nějaký ten zub chyběl). Kanaďané přišli ozdobeni zlatými medailemi a aureolou nejlepšího týmu letošního MS.

„Je výborné, že se nám to podařilo. Navíc ve finále proti Rusku," pochvaloval si zarostlý zadák Brent Burns, pamětník finále MS z roku 2008. Tehdy hrála Kanada doma a o zlato přišla právě v souboji se sbornou. Pomsta byla sladká.

Na Prahu teď hráči s javorovým listem ve znaku budou vzpomínat rádi. „Myslím, že organizátoři odvedli skvělou práci. Fanoušci tu byli úžasní," řekl útočník Tyler Seguin, s devíti góly nejlepší střelec turnaje.

A co oslavy? Dá se čekat, že budou bouřlivé. „Nevím, co přesně bude, ale určitě si to užijeme," prohlásil Seguin. Dojde i na české pivo. „Pár jich padne," usmál se mladý centr Dallasu.