VYBERTE SI REGION

Když je za hokejovým zázrakem velká dřina

Plzeň - Kouč Marian Jelínek začal přípravu s extraligovou Plzní s humorem.

13.5.2009
SDÍLEJ:
Fotogalerie
11 fotografií
Hokejový trenér Marian Jelinek (vpravo) se svými plzeňskými svěřenci.

Hokejový trenér Marian Jelinek (vpravo) se svými plzeňskými svěřenci.Foto: DENÍK/Vlastimil Leška

Netrvá to příliš dlouho a posilovnou se ozývá rychlé a hluboké dýchání.

Vtípky najednou došly i těm nejotrlejším. Namísto toho chrlí těla plzeňských hokejistů proudy potu.

Kruhový trénink v posilovně pod taktovkou nového lodivoda Mariana Jelínka jim dává zabrat.

„Není to o tom, že bychom zvedali těžší váhy než dřív,“ myslí si útočník Radek Matějovský. „Trenér spíš klade důraz na precizní provedení. A to je dobře.“

Má pravdu. Jelínek opravdu co chvíli někoho opraví. „Stráňo, dotáhni to koleno, zadek ti nesmí vylézt nahoru,“ upomíná při jednom z cviků Jana Stránského, teprve devatenáctiletého útočníka.

Dalšího pak lehounce povytahá za vlasy. Chce, aby jeho tělo bylo v rovině, když zrovna klikuje. „Rovně, jako pravítko,“ nabádá.

Umí však i pochválit. „Pojď Kovy, dobrý,“ hecuje dalšího mladíka Jana Kováře.

Právě nad plzeňskou omladinou se však stahují největší mračna. „Pánové, vy máte možná bicáky na plovárnu, ale jinak nikde nic. Celé tělo musíte mít zpevněné,“ hubuje Jelínek. „To jsem snad ještě neviděl.“

Druhá skupina, starších hráči, šlape na rotopedech. Z vyvýšeného prostoru v posilovně dobře vidí, co je za pár minut čeká – až se obě party vymění.

„Ale zatím je to dobrý. Čekal jsem to horší po všem, co se o trenérovi povídalo,“ uvažuje útočník Martin Adamský.

Posilovna, rotopedy, ale ještě zdaleka není konec. Po krátké pauze se hráči přemístí do tréninkové haly. Tady se rozdělí na tři skupinky.

Ta první musí zvládnout překážkovou dráhu. Přeskoky překážek, „kozy“, výskoky na různě vysoké stupínky a taky hvězdu. Gymnastický prvek je pro mnohé takovým malým sportovním oříškem.

„Že jim ta hvězda pěkně jde? Počkejte, já jim to povím,“ vyhrožuje na oko kouč.

Další dvě skupiny měří síly ve fotbálku a basketbalu. Hráči viditelně pookřejí. Zjišťujete, že je úplně jedno, jestli mají balon na basketbal či na fotbal nebo třeba puk.

Jejich nadšení pro hru je pořád stejné. Koš nebo gól vykouzlí ve tvářích úsměv, v jejich srdcích radost a znásobí touhu po vítězství.

Když se pak všichni sejdou na závěrečném protažení, mluví jim ještě Jelínek do duše. “Nemíchejte to jako kočkopsa. Buď se trénuje, odpočívá a nebo se baví,“ vysvětluje.

Zázraky se sice dějí, ale žádný se nestane, pokud za tím nebude velká dřina - takové je jejich letošní motto.

Jen co jsem vešel, vyhodili mě, směje se Jelínek

Jinému by možná ztuhl úsměv na rtech a nebo by se do něj křečovitě nutil. Klub trápí finanční problémy, řada hráčů odešla. Mariana Jelínka, nového hlavního kouče hokejové Plzně, však humor neopouští. „Co jsem tu udělal jako první? Zabouchl jsem si dveře od kabiny,“ směje se. „A nemohl jsem se dostat zpátky.“

Neměl jste přístupový kód, že?
Ano. Takže jak jsem vešel, hned mě vyhodili. Ale já se nedal a jsem tu zpátky. (smích)

V kabině vás pak něco překvapilo?
Nevěděl jsem, jestli na mě nečekají rodiče s dětmi. Jsou tam kluci, kterým je přes třicet a pak ti dvacetiletí. Ale na druhou stranu vidím touhu po úspěchu, s tím jsem spokojený.

Byl jste nervózní před prvním tréninkem?
Nervozita asi vypadá jinak, ale byl jsem plný očekávání. Takové to chvění z nového prostředí, z nových lidí..

Už si naplno uvědomujete, že jste hlavním koučem?
Mám nějakou roli. Tu snažím plnit, ale že by to byla nějaká výjimečnost?

V čem je to jiné než ve Spartě?
Změna je veliká, v kabině, v šatně, v přístupu lidí. Sparta je větší kolos. Tady jsou podmínky skromnější a mně sympatičtější. Jenom cesta na zimák mi trvá stejně dlouho, přestože na mapě je to velký rozdíl.

S bývalým parťákem Výborným jste v kontaktu?
Ano. Chci ještě na Spartě udělat rozlučku.

Už znáte všechny plzeňské kluky jménem?
Přiznám se, že ne. Zatím jsem jim dal přezdívky. Než zjistím, že je to třeba “Lukáš“, mám ho pod přezdívkou. Už si ale děláme i speciál ní kartotéku.

A něco z Plzně už znáte?
Zjistil jsem, že tu je také Bílá hora, ale na této jaksi čeští páni nebyli pochytáni. A pak znám ještě židovskou synagogu.

Co je vaším trenérským cílem?
Mít dobrý pocit z odvedené práce. Abych si mohl říct: Jo, tak to stálo za to.

Autor: Markéta Kosová

13.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Muž našel v autě zaseknutý krumpáč. Je to pomsta, myslí si

Klatovy – Pořádný šok čekal na muže z Klatov. Když přišel ke svému autu, zjistil, že v něm má zaseknutý krumpáč.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies