Kovář po debaklu: Fanoušci asi přepnuli na něco jiného

Od zvláštní zpravodajky Deníku

Poprvé se setkal v reprezentační dresu se svým bratrem Janem Kovářem. Jenže takhle si českobudějovický gólman Jakub Kovář premiéru nepředstavoval. „Když jsem šel do branky, prohrávali jsme 0:4, bylo to strašné,“ říkal. Češi v sobotu podlehli Finsku vysoko 0:7 a do hokejových statistik si zapsali nejdrtivější porážku v historii národního týmu samostatné České republiky.

Co se dá říct k takovému zápasu?

Myslím, že vůbec nic. Tenhle zápas úplně jednoznačně vystihuje výsledek, kterým to skončilo.

Do utkání nastoupil jako brankářská jednička Pöpperle. Brzy jste ale asi cítil, že do branky asi půjdete, že?

Popravdě, asi jo. Po třetím gólu jsem si říkal, že to nevypadá dobře. Navíc to vůbec nevypadalo, že bychom třeba snížili na 1:3 a snažili se s tím něco udělat. Bylo to jenom o tom, kolik nám jich dneska Fini nasypou.

Možná to byl ještě milosrdný výsledek.

Jednoznačně. I když číslo sedm zní šíleně, mohlo být ještě hůř. Jenom díky tomu, že už pak Fini hráli trošku na krásu, tak ty góly nepřibývaly.

Úplně první minuty ale nebyly tak strašné. Debakl odstartoval až gól v oslabení, ne?

Jasně. První gól to strhl a pak vlastně i druhý, ta krásná akce zvedla Finům sebevědomí, dala jim křídla. My jsme byli pod dekou. Oni stihli dát do přestávky ještě jeden a bylo po zápase.

Co jste si řekli o první přestávce? Za stavu 0:3 je zápas ještě hratelný, ne?

Stačilo, abychom snížili na 1:3. Ale já myslím, že se finský gólman ani nezpotil. My jsme dnes neměli za celý zápas jedinou šanci, o které by se dalo říct, že byla gólovou. Těžko se pak dá dělat něco se zápasem.

Co jste cítil z kraje třetí třetiny, když jste dvakrát lovil puk z brány?

Zmar. Předtím jsem si říkal, že si aspoň trochu zachytám a budu se snažit si to užít. Jenže nejdřív to tam bek propálil skrz mého obránce a při dalším gólu mi tečovali puk za nohou. Jen jsem smutně sklopil hlavu a počítal vteřiny, až bude konec.

Už jste to někdy zažil?

Jednou se mi to stalo, raději jsem utekl z brány. Tehdy jsem začínal. Ale když vlezete do brány jako druhý, tak se už nemáte kam schovat a musíte si to odbýt celé. Není nic příjemného vědět, že je zápas ztracený. Je to ostuda.

Co si v tu chvíli v hlavě říkáte: Už aby to skončilo?

Jasně, to je jediná myšlenka. Koukáte na časomíru a modlíte se, aby to skončilo co nejdřív.

Dá se těšit na Rusy po takovém výkonu?

Určitě chceme napravit dojem. Celému národu za tohle dlužíme pořádný zápas s Rusákama a doufám, že se to povede.

Tušíte, co asi dnes fanoušci prožívali u televize?

Řekl bych, že nejdýl po druhé třetině přepnuli televizi a šli se dívat na něco jiného. Tohle asi nebylo koukatelné.