Alois Hadamczik mluvil po vyřazení z mistrovství světa smířeně, žádné emotivní výkřiky. Asi opravdu bojoval spíš s vlastním nitrem…

Není divu, když po třech letech u hokejové reprezentace konečně sestavil tým, jemuž se hlasitě předpovídalo světové zlato.

Jenže tým plný hvězd se k němu v Kanadě ani nepřiblížil. „To mě bolí více, než je zdrávo,“ přiznal dnes už bývalý kouč národního výběru.

Jak s krátkým odstupem času hledíte na hru mužstva?

Pokud bych hodnotil hokej na krásu, tak byl velmi dobrý. Jenže úspěšnost je špatná, kuriózní gól nás nepustil do hry o medaile.

Takže s hráči spokojený jste?

Ano, odvedli maximum. Stmelili se, utvořili dobrou partu, jenže ani to ještě není záruka úspěchu. Se soupeři z vyšší řady jako jsou Rusko a Švédsko jsme prohráli. Čtvrtfinále o tom nakonec rozhodlo.

Mrzí vás, že si mužstvo zkomplikovalo situaci a narazilo v play off na nepříjemné Švédy?

Stojím si za tím, že jsme měli hrát proti Švýcarům. A taky jsme to měli ve vlastních rukou, stačilo dát třeba o gól víc Bělorusku. Měli jsme jít na úplně jiného soupeře, jenže narazili na Švédsko.

Berete ho jako svého osudového soupeře?

Musím říct, že kdybych si mohl vybírat, Švédy bych už nechtěl. Mám na ně peška.

Jak dlouho bude prohra mrzet?

Celý život. Víte, ti hráči věnovali velkou část svého volna, aby se domů vrátili s úspěchem. Je to zklamání hlavně pro ně. Za kus dřiny neměli kus štěstí…

Bolí vás vyřazení víc než loni?

Určitě. A hlavně se nemůžu smířit s těmi Švýcary… Já je pozoroval, oni už nemohli, s nimi by se hrál tréninkový zápas. Můžeme si za to sami.

Jste připravený na kritiku?

Každý má na ni právo, ale jsou lidé soudní a nesoudní. Někdo určitě bude kritizovat, že něco nefungovalo, já ale tvrdím, že fungovalo všechno. Neumíte přece odvrátit, že přijde hloupý gól nebo neproměněná šance…

Co řeknete lidem, kteří budou tvrdit: No jó, ale se silným soupeřem jsme třikrát prohráli…?

Dám mu za pravdu. Můžu jen odvětit: Podívejte se na ten zápas, s Ruskem jsme měli o dvacet střel víc na bránu.

Jenže podle toho se úspěch nehodnotí. Zklamal vás někdo?

Neřekl bych.

A co gólmani? Ti také ne?

Kdyby Milan Hnilička neodchytal čtvrtfinále dobře, asi bych mu něco vyčetl. Ale jemu se ten zápas povedl a my ho mohli dovést do vítězství. Spousta lidí mi psala z domova zprávy, že hrajeme parádní hokej. Jenže to mi je prd platné, na to se historie neptá…

Hnilička v reprezentaci končí. Nemáte strach o budoucnost brankářského postu?

Je pravda, že gólmany nemáme. A až skončí Hnilička, nastane problém.

Našel jste ve výběru slabinu?

Kdybych hledal chyby, postrádal jsem větší zarputilost a práci před brankou soupeře. Na druhou stranu jsme měli největší počet střel na bránu, dařilo se nám i oslabení.

Může něco znamenat fakt, že český tým podruhé za sebou vypadl ve čtvrtfinále?

Nemyslím si. Je v něm zabudovaných patnáct hráčů, kteří za mé éry v nároďáku začínali. A podívejte, kde je teď Erat nebo Plekanec… Věřím, že kostra kádru je postavena a bude lepší a lepší. Ten, kdo reprezentaci převezme po mně, to bude mít snazší než já.