VYBERTE SI REGION

Měl jsem na starosti kubánské a vietnamské soudruhy

Praha - Petr Bříza, hokejový brankář Sparty a reprezentace, vzpomíná na revoluční rok 1989 a změny, které po něm nastaly.

7.12.2009
SDÍLEJ:

Generální manažer hokejové Sparty Petr Bříza.Foto: DENÍK/Alena Burešová

Když dojde na téma "Rok 1989 ", pousměje se a kolem očí se mu rozvine vějíř vrásek.

„Sametová revoluce? To bylo nadšení. Změna. Vidina nového života,“ říká Petr Bříza, generální manažer hokejové Sparty, bývalý gólman a bronzový medailista z mistrovství světa v dotyčném roce. „Byla to změna něčeho, co jsme si mysleli, že se snad ani změnit nedá.“

Řeknu vám teď pár slov a vy řekněte, co vás první napadne, dobře? Tak začínáme: Lidové milice.
Vzpomínám na fámy o tom, že stojí před Prahou Štěpánovi hoši, za nimi ocelové oře z benešovského tankového praporu a že jsou připraveni srovnat Prahu se zemí.

Povinná vojenská služba.
Strávil jsem dva roky v Dukle Jihlava. Nemohu ji posuzovat tak jako běžní odvedenci. Přijímač jsem měl měsíc. I tak si ale myslím, že byl hodně jemný. Byl to přijímač sportovců. Moje povinná vojenská služba byla možnost hrát špičkový hokej.

Vjačeslav Tichonov.
Muž s podobným obočím jako Brežněv. Ale koukali jsme na něj s obrovským respektem. Sovětský tým fungoval v podmínkách absolutního despotismu nad hráči. Na jedno místo čekalo dalších pět kluků. Ty nekonečné bázy, které museli absolvovat. Tichonov je velký v tom, že i v pokročilém věku má úžasně svěží mysl. Je to velikánský hokejový odborník, člověk s velkým přehledem. Klobouk dolů.

Trabant.
Napadají mě opuštěné trabanty východních Němců a pak nenechavé ruce Čechů, kteří je kradli nebo rozebírali na součástky.

Jaké auto jste v roce 1989 měl vy?
Škodovku 120.

A jaký byl tehdy průměrný plat solidního hokejisty v elitní československé soutěži?
Poslední dva nebo tři roky fungovaly regule, které nastavilo ČSTV. Byly tři platové skupiny. Top skupina, kde byli reprezentanti a špičkoví hráči, měla něco kolem šesti a půl, sedmi tisíc korun.

Bylo to dost v porovnání s jinými profesemi?
Bylo to samozřejmě hodně. Ale já nevím, kolik byl tenkrát průměrný plat. Dva tisíce? Dneska když vezmete průměrný plat a to, co vydělávají dobří hokejisté, tak je to stejné. V té době stála televize nebo lepší nábytek víc než teď.

Měli hokejisté tehdy nějaké výhody v porovnání s dneškem?
Občas nám chtěli dávat vitamíny. Které jsme nechtěli. (smích). Udělali nám takové vitamínové programy, ale nikdo nikoho nenutil to jíst. Nemyslím si, že jsme byli ve stejné situaci jako třeba atleti, u kterých steroidy hrají mnohem větší roli než v hokeji. Na velkých soutěžích se navíc dělaly dopingové kontroly, takže hokej byl v tomhle hodně mimo.

A ty výhody?
Měli jsme hodně známých, kteří byli velmi ceněni, protože prodávali nedostatkové zboží. Zelináři, řezníci a tak dále. Nebo někdo, kdo vám byl schopný sehnat lednici, na kterou se normálně čekalo šest týdnů a nebo se jí člověk nedočkal. To byly velmi ceněné profese.

Tehdy jste přestoupil z Budějovic do Sparty a hned s ní získal váš první titul. Zavzpomínejte na tu dobu…
Vyrostl jsem ve Slávii, která hrála druhou ligu, měli starší mužstvo složené ze slávistických odchovanců a z hráčů Kladna, kteří už na Kladně nehráli. Mnoho prostoru tam nebylo. Chtěl jsem chytat víc, dostat šanci. Toužil jsem po Spartě, ale ta v tu dobu měla gólmany vyřešené. Tak jsem šel do Budějovic, na které moc rád vzpomínám.

A potom?
Už po vojně jsme se chtěl vrátit do Prahy a přestoupit do Sparty, ale tenkrát to ještě nevyšlo. Přesto jsem dál hodně naléhal na Budějovice, že se chci vrátit domů. Nakonec z toho byl asi první velký trejd v historii hokeje, kdy sparťanské vedení muselo kvůli mně obětovat jedno z pěti velkých jmen. Tenkrát to byl Tomáš Jelínek, který byl symbolem Sparty, bojovnosti.

Nebyl jste z toho nervózní?
Přišel jsem do Sparty a těžce se mi nedařilo, v prvním zápase jsem byl střídaný, pohybovali jsme se ve spodní polovině tabulky. Pak přišel listopad a hokej malinko ustoupil do pozadí. V té době jsme se sblížili s kamarády, které mám dodneška. Chodili jsme cinkat klíči s Ivanem Haškem, Ondrou Vetchým, Lukášem Vaculíkem. Od toho listopadu jsme se začali v hokeji zvedat nahoru. Začalo se dařit i mně a byla z toho úžasná sezona.

Ten titul byl dlouho očekávaný…
Byl první, který Sparta získala od roku 1956. Byla tam fantastická atmosféra, hala natřískaná. Ty momenty byly úplně elektrizující.

Museli jste předtím, coby hokejisté, být v nějaké komunistické organizaci?
V té době vždycky ten tlak byl, ať už větší nebo menší. Paradoxně tímhle nepolíbená byla Dukla Jihlava, kde jsme hráli hokej, o nic jsme se nestarali a nikdo nás netahal do žádných propagandistických akcí, kde bychom měli sloužit jako vzoroví vojíni. Až to někdy bylo takové úsměvné.

Kdy třeba?
Po roce „služby“ jsme měli nacvičovat pochod, protože měla přijet inspekce ministerstva vnitra. Tenkrát nás po strašně dlouhé době nacpali do uniforem, nacvičovali útvary a vypadali jsme u toho jako banda blbců. Nacvičovali jsem to na buzerplace a fakt jsme vypadali jak hejno pitomců.

Přemlouvali vás někdy, abyste vstoupil do strany?
V Budějovicích nějaké tlaky byly. Měli jsme tam partnerskou firmu a někteří kluci to odnesli. Pár z nich podlehlo. Záleželo na tom, jací lidé v těch buňkách byli, jak moc tlačili. Na mě to zkoušeli, když jsem se vrátil z vojny. Já jsem byl ale problémový, moji rodiče měli flastr z let kolem roku 1968, měl jsem problémy dostat se na výšku, takže jsem nebyl zase až tolik chtěný.

Takže vás moc nepřemlouvali…
Ale jo, to jo. Nemám ale rád taková ta vyjádření někoho, koho se to netýkalo, kdo ničemu nepodlehl, aby po deseti letech říkal: Já jsem se nepodělal, vy jste se podělali. Žili jsme v tom všichni a každý musel v něčem uhýbat. Bylo tam spousta lidí, kteří režimem proplouvali, byli ohební a dneska si to dávají za zásluhu. Nemyslím si, že je správné říkat teď o sobě, že jsem byl před dvaceti lety pašák…

Jak tenkrát vypadala československá liga?
Dá se to porovnat, když si vezmete dobové klipy, Branky body vteřiny. Vidíte bílý led, čisté dresy i mantinely. Hokej se financoval jinak, my jsme byli vždycky zaměstnaní v nějakém podniku. Pamatuju se, že když jsem se vracel z vojny, Budějovice měly špatnou sezonu. Tak je exemplárně potrestali tím, že kluky poslali do práce na linku, kde se vyráběli karburátory. Asi po šesti hodinách je museli stáhnout, protože udělali víc škody než užitku.

Kde jste byl zaměstnaný vy?
V Borovanech, jako vedoucí zahraničních dělníků. Měl jsem na starosti skupinu asi 12 vietnamských a kubánských soudruhů. Nikdy jsme je neviděl. Když se nám nedařilo, lidi na nás řvali běžte do práce.

Když došlo k sametové revoluci, řekl jste si hned: Tak a teď se mi otevírají dveře do NHL?
To určitě ne. Protože první, kdo otevřel dveře, byl Dominik, a ten na ně klepal nějaké čtyři roky. Odcházel v roce 89 po světovém šampionátu ve Švédsku jako absolutní velká hvězda, přesto do roku 1993 trošku paběrkoval na farmě. Už to chtěl zabalit a jít zpátky do Evropy. Pak ale díky zranění gólmana naskočil a zářil jako kometa. To beru jako průlom, kdy gólmani začali chodit do NHL. Pro mě to byl spíš impuls jít ven. Vydělat si. Všichni tenkrát odcházeli ven. U gólmanů to ala bylo těžší.

Co se od roku 1989 v českém hokeji nejvíc změnilo k lepšímu?
Že generace výborných hokejistů mohla odejít ven, což nám do té doby chybělo. Byl to takový krůček k tomu, abychom byli zlatí v těch dobrých soutěžích. My měli tehdy bronzové období. Mladší generace, která začala hrát NHL, se pak prosadila, přinesla si tam ten svůj dobrý český hokej a dotvořila se v tom velkém hokejovém světě, který ji zformoval. Udělalo to z nich daleko psychicky silnější hráče, kteří byli potom základem zlaté generace.

A co se naopak změnilo k horšímu?
Některé věci ano. Hokej je o dřině, vůli a odříkání. Postupem času spousta rodin začala mít lepší životní úroveň, začaly se jim otevírat větší možnosti od dovolených po domy, práci. Dřív si byl táta schopný zařídit si, aby v půl čtvrté mohl odvézt kluka na trénink. Dneska už to tak nejde. Mají firmy nebo pracují ve firmách, které jim to nedovolí. Obecně to přináší, že děti jsou prostě línější. Pro ně je lepší zprostředkovat si ten zážitek a adrenalin na počítači, dokonce jsou schopné si hru nastavit tak, aby vyhráli. Není tam ten obrovský motiv, který nás hnal. My jsme nic neměli, přišli jsme ze školy, hodili jsme tašku do kouta a šli na hřiště. Dneska mají obrovskou nabídku aktivit.

Udělaly se i nějaké chyby ve výchově mladých hokejistů?
Systémové se jich udělalo v posledních deseti letech hodně. My jsme takový zvláštní národ. Buď hystericky křičíme, že jsme nejlepší a jak se má hrát hokej. Jsme až hloupě křupanky sebevědomí a dáváme si na stůl nohy v bílých ponožkách. A nebo začneme řvát, že je všechno špatně, vyměňme vedení! Ale to „B“ k tomu nemáme.

Jaké „B“?
Když vezmete, že se chceme dneska zase zpátky učit od Američanů a jiných, kteří byli rozstřeleni metodicky? Oni ale začali dlouhodobě pracovat. Když teď nejsme na špici, tak se ptejme, co jsme dělali před sedmi roky. Protože teď jde o hráče, které jsme měli tehdy vychovat. Jsme hodně nedisciplinovaní.

V čem myslíte?
Všeobecně považujeme za svobodu, že odmítáme věci. Ale pravidla se musejí dodržovat. Respektujme, že venku je spousta metodiků, že se tam dávají velké peníze právě do vývoje. Náš svaz rok a půl bojuje o přežití a splacení dluhů z minulosti. Máme pořád dva metodiky. Švédové nebo Finové mají deset dvanáct profíků, kteří tvrdě kontrolují, co svaz vydá. Proto šli nahoru. My jsme si sedli nahoru, obědvali si šampaňský a vodky a seděli jsme tam až moc dlouho. Jenže ostatní tam s vámi nejsou, ti pracují. Čeká nás hodně práce..Musíme se bavit o systému, který vychovává.

Být prezidentem svazu, co byste udělal, abyste český hokej pozdvihl.
Tomáš Král dělá dobrou práci, ale problémů je strašně moc. Chceme zprofezionalizovat sport. ČSLH se stal organizací, která zajišťuje lístky, transfer karty, ale během posledních 15 let bylo největší chybou, že to samotné gró svazu se strašně zmenšilo, zcvrklo se na dva profíky, kteří zajišťovali lístky nebo autobusy pro juniorské týmy. A to je špatně. Jejich práce měla být, aby jezdili, přinášeli poznatky. Ale k tomu musíte být otevření, mít lidi, kteří umějí jazyky, absolvují stáže, jsou schopní nebýt ješitní a umět přijímat…

Takže teď na svazu takoví lidé nejsou?
Musíme na to sehnat peníze. Za rok a půl se odboural nějaký batůžek dluhů, který tam zůstal, musala se zdělat úsporná opatření, aby byl svaz schopný žít . V této chvíli musíme vygenerovat peníze. Není to jenom o svazu, ale i o státní podpoře, jak rozvíjet programy. Když si spočítáte, kolik stojí léčení narkomanů, nadváhy, ten sport je pořád někde dole.

Petr Bříza

- Narozen 9. prosince 1964.
- Český hokejový brankář, bronzový na ZOH 1992, čtyřikrát člen bronzového týmu na MS (1989, 90, 92, 93).
- Na olympijských hrách reprezentoval třikrát, na mistrovství světa osmkrát, ve Světovém poháru třikrát. V roce 1993 byl zvolen nejlepším brankářem turnaje.
- V dresu Sparty Praha mistr Československa 1990, vítěz české extraligy 2000, 2002, 2006.
- Další kluby: Slavia Praha, Motor České Budějovice, Dukla Jihlava. Lukko Rauma (Fin.), EV Landshut (Něm.).
- Kariéru ukončil 21. dubna 2006 čistým kontem ve finálovém zápase play off proti Slávii, čímž pomohl Spartě k titulu. Nyní je v klubu generálním manažerem.

Autor: Markéta Kosová

7.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Týden fungování EET: 18,1 milionu účtenek a 700 udání

Praha - Restauratéři a hoteliéři odeslali do systému EET do dnešních 19:00, tedy za skoro týden fungování evidence tržeb, zhruba 18,1 milionu účtenek. Zároveň finanční správa už eviduje 706 oznámení o nevydání účtenky. Informovala o tom mluvčí Finanční správy Petra Petlachová. Systém podle ní běží plynule a bez problémů.

ANO chce Jermanovou ve vedení Sněmovny nahradit Vondráčkem

Praha - Poslanci ANO do vedení Sněmovny vybrali svého místopředsedu Radka Vondráčka. Měl by nahradit místopředsedkyni dolní komory Jaroslavu Jermanovou, která se rozhodla rezignovat kvůli zvolení středočeskou hejtmankou. O nominaci rozhodli poslanci ANO ve středu večer v tajném hlasování. Informovala o tom mluvčí hnutí Lucie Kubovičová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies