Na Ježíška jsme čekali na půdě, vzpomíná brankář Slavie Furch

Dominiku, jaká je vaše první vánoční vzpomínka?
Ta je spojena s Přestavlky, vesničkou u Čerčan, kam jsme rok co rok jezdili za babičkou a dědou. U nich se vždycky sešla naše celá rodina. Pamatuji se, jak mě a bráchu rodiče vždy odvedli na půdu, kde jsme čekali na příchod Ježíška. Dole zatím probíhaly přípravy. Přesně si vybavuji tu atmosféru očekávání.

Šlo asi o obytnou půdu?
(směje se) Ano, to bylo místo našich dětských dobrodružství. Kdykoliv jsme jako malí babičku navštívili, tak jsme tam spali.

Přestavlky. Vánoce jsou pro vás asi spojeny s přírodou.
Ano, trávili jsme je v rodinném domku. V něm byly svátky o to hezčí. Všude spousta sněhu, šlo o typické bílé Vánoce, které se v poslední době nějak neopakují. Sníh chybí, kouzlo se vytrácí.

Jsou první vzpomínky spojeny spíše s dárky, nebo se zvyky, koledami a podobně?
Tak napůl, samozřejmě si vybavuji stromeček, zvuk zvonku, zpívání koled a dobrou večeři. Krásnou atmosféru. Byly jsme ale malé děti, natěšené na dárky.

Mluvil jste o velké rodině. O kolik šlo lidí?
O babičku a dědu, moje rodiče, o mého dva roky staršího bráchu, o strejdu s tetou a celou jejich větev. Bylo nás tam opravdu hodně.

Jak probíhal klasický Štědrý den u Furchů?
Začínalo se bez budíčku, vstávalo se tak později. Nesnídalo se, vždycky jsme chtěli vidět zlaté prasátko, které ale nikdy nepřišlo. (směje se) Možná proto, že člověk přeci jen něco sezobl. O to se snažíme stále a pořád nepřichází. Všechno to bylo plné očekávání, jako děti jsme byly nervózní. Šli jsme proto ven, aby nám den rychleji utekl. Hráli jsme hry, a to jak doma, tak třeba na dvorku, a pak konečně přišel večer…

Nejdříve jste večeřeli, nebo rozbalovali dárky?
Večeřeli. To už bylo očekávání obrovské. Nejhorší bylo, že se mezi jídlem a rozdáváním dárků ještě umývalo nádobí. (směje se) Na druhou stranu ale dárky vyloženě nedráždily. Nejedlo se v obýváku, ale v jídelně, takže jsme během večeře na dárky neviděli.

Jak vypadalo vaše štědrovečerní menu?
Asi stejně, jako ve většině českých domácností. Rybí polévka a kapr se salátem. V útlém dětství jsme možná dostávali kvůli kostem řízky, ale tím si nejsem jistý.

Co jíte o svátcích? Raději sladké nebo salát, kapra a polévku?
Na večeři jsem se těšil, jelikož po ní už přišel vrchol v podobě dárků. Cukroví se uždibovalo postupně a já sladkým určitě nepohrdnu. Obojí mám rád asi stejně, obojí patří k Vánocům.

A pak jste zapěli koledy?
Ano. Čím jsme ale byli starší, tak jsme se uchylovali pouze k jejich poslechu. Koledy mám rád, atmosféru Vánoc jistě dokreslují.

Pojďme k dárkům, byly ty vaše spojeny se sportem?
Nebyly, sportovní výbavu mně rodiče kupovali během roku. Na žádnou hokejku nebo vyrážečku se pod stromečkem nepamatuji. Zato tam ale bylo moře hraček a jiných blbůstek.

Vánoce jsou i o snech. O čem jste snil?
Sny se neomezovaly jenom na Vánoce. O úspěších jsem, jako každý jiný kluk, snil po celý rok. Jsem odchovanec Kobry, a tak jsem snil o dresu Slavie, také o tom reprezentačním. V duchu jsem vyhrával olympiádu… (směje se) Jsem rád, že jsem si první sen už splnil a i tomu druhému jsem o něco blíž.

Pamatujete si na nějaký TOP dárek?
Ne, za všechny jsem byl rád. Samozřejmě se mi některé líbily více a jiné méně. Žádný z nich mi ale natolik v paměti neutkvěl.

Jaké dárky jste dával vy?
Nepamatuji se, že bych nějaké vyráběl. Snad jsme v předškolním věku malovali nějaké obrázky. Když už jsme chodili do školy, tak jsme během roku dostávali kapesné, z něj jsme šetřili a pak obdarovávali. Mamka třeba potřebovala nějaký krém, tak jsem jí ho koupil.

K Vánocům patří i pohádky. Kterou máte nejraději?
Všechny ty klasické, například Tři oříšky pro Popelku. Na televizi jsme se o Vánocích dívali i v mém dětství, že bychom ale čekali na premiérovou pohádku, to ne. Rozdaly se dárky a my seděli a povídali si.

Jak se změnily svátky vašeho dětství a dospělosti?
Vlastně až tak moc ne. Stále se scházíme, ale poslední dva roky už nejezdíme za prarodiči na vesnici, ale oni jezdí k nám. Zvyky jsou pořád stejné, akorát už tedy na dárky nečekáme na půdě. Už víme, jak to chodí. (směje se)

Je někdo, s kým jste trávil Vánoce, už je neoslavíte a chybí vám?
Ano, jde o mou tetu, tátovu sestru. Přímo o Vánocích sice neskonala. Určitě nám ale chybí a myslíme na ni.

Říká se, že jsou Vánoce svátky křesťanů a dětí. Mají pro vás stále své kouzlo?
Věřící nejsem. Setkání blízkých má ale svůj smysl. Rodinná pohoda je důležitá.

Vím, že máte partnerku. Jaké velké je dilema, jestli Vánoce slavit s ní, nebo s rodiči?
To jsme zatím řešili tak, že jsme si s partnerkou dali dárky odpoledne, stejně tak jsme si udělali místo večeře slavnostní oběd. Večer jsme pak šli za svými rodinami. Oba jsme ale ze Zbraslavi, naši rodiče bydlí od sebe dvě ulice. Na půlnoční mši se tak sejdeme a jsme opět spolu.

Kola extraligy se nezastaví ani na svátky. Užije si vůbec vrcholový hokejista Vánoc?
Užije i neužije. Už na Štěpána hrajeme, a tak je na řadě 25. prosince trénink. Přinejmenším na Štědrý den je ovšem klid. Musí se to brát pozitivně, alespoň není šance, že bych něco přibral. A pokud náhodou ano, tak bych to na tréninku zase rychle shodil. (směje se)

Jaké dárky dnes kupujete?
Všichni moji blízcí si vždy řeknou, co by potřebovali. Například babičku „opustily" kuchyňské roboty, proto jsem koupil nějaké mixéry. Bráchovi oblečení a partnerce foťák.

Řešil jste cenu?
Vyloženě ji neřeším. Dárky ale nemusí být nesmyslně drahé. V jejich ceně kouzlo Vánoc jistě nevězí. Jde jen o to, že si na sebe vzpomenete.

Pod stromečkem si slávistický srdcař jistě vzpomene i na fanoušky. Jaký dárek jste jim letos nadělili?
V začátku sezony to vypadalo, že skvělé. Nyní jsou naše výkony takové komplikované, občas se daří, občas nedaří. Důležitý ale bude až konec sezony a v něm věřím v pěkný dárek v podobě dobrého umístění. Až v něm přijde to podstatné.

Bude váš dárek zabalený do zlatého papíru?
(směje se) To bychom samozřejmě rádi, ale uvidíme. Nejdříve se musíme probojovat do play-off.

Co jim nadělil Dominik Furch?
To se od sebe nedá oddělit. Všechno se odvíjí od výkonů týmu. Se začátkem jsem byl hodně spokojený, a teď je to slabší, když přišly zápasy, ve kterých jsem obdržel hodně gólů. Celkově je to ale zatím dobré.

Co popřejete slávistům?
Určitě šťastné a veselé svátky. Ať si je užijí v klidu, ať alespoň na chvíli vypadnou z běžného životního tempa a stresu.

Co popřejete sparťanům?
(směje se) To samé, jsou to lidi jako my, a tak není důvod jim nepřát vše dobré.