VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Náraz do mantinelu a konec. Svačina oželí i derby s Vítkovicemi: Mrzí mě to

Třinec /ROZHOVOR/ - Měl pech, ale už je na cestě zpět! Hokejový útočník Vladimír Svačina se po přestupu z Vítkovic do Třince těšil na nové angažmá, taky proto, že Oceláři mají ty nejvyšší cíle. Jenže během jednoho z úvodních tréninků na ledě přišel šok. Těžký náraz do mantinelu, zlomený loket a minimálně dvouměsíční nucená pauza.

24.9.2015
SDÍLEJ:

Český reprezentant Vladimír Svačina se raduje z gólu.Foto: ČTK/Roman Vondrouš

Nyní se osmadvacetiletý rodák ze Studénky pomalu dostává do té správné provozní teploty a jeho návrat do hry se blíží. „S kluky už normálně trénuju na ledě, ale připravený ještě nejsem. První extraligové derby sezony určitě nestihnu," řekl Deníku Svačina, který má také reprezentační zkušenosti.

Jsou to dva měsíce, co jste se vážně zranil, když jste si zlomil loket. Jak se to stalo?
Byli jsme teprve třetí den na ledě. Uběhlo jen nějakých pět, maximálně deset minut, kdy to bohužel přišlo. Při nácviku akce jeden na jednoho jsem dělal Lukáši Galvasovi dlouhou forhendovou kličku, v plné jízdě vjel do nějaké rýhy a letěl zády hlavou na mantinel.

V takovou chvíli se člověk snaží chránit právě ji. Předpokládám, že jste to měl stejné…
Je to tak, v té rychlosti jsem se stačil ještě vytočit a odnesl to loket. Byl to hodně zvláštní moment. Hned jsem se totiž zvedl, a protože jsem byl jen otřesený a vše si pamatoval, normálně jsem odjel do skupinky, kde jsem se zařadil a připravil na další rundu.

Na tu už ale nedošlo…
Najednou jsem ucítil brnění ruky a hned si říkal, že je to divné. Raději jsem proto odjel na střídačku, sundal si chránič a chtěl se podívat, co s loktem mám. Čekal jsem, že bude roztržený, ale on rychle otekl, najednou tam byla obrovská hrča. Fyzioterapeut řekl, ať to zabalím a raději jedu do nemocnice.

To jste jel s tím loktem autem sám?
Jo, normálně jsem jel domů pro věci a pak zpět do Třince na operaci, kterou mi mezitím domluvili. Konzultoval jsem to totiž hned s doktorem, který mi říkal, že pokud nepůjdu na zákrok hned, může být zle. Bylo třeba to okamžitě zpevnit dráty. Už ten den jsem v nemocnici zůstal.

Při protahování měl slzy v očích

Jak náročná operace to vlastně byla?
Naprosto pohodová, bezproblémová, dvě hodiny jsem si pospal a bylo to. Myslím, že pro lékaře to byla rutina, nic extra složitého. Dobré bylo, že po operaci mi nedávali jedinou injekci, nemusel jsem si brát ani prášek. Všechno proběhlo, jak mělo.

Následující dny asi nebyly příjemné…
Nejhorší asi byly horečky, které jsem měl hned další dvě noci. A taky se loket trochu zanítil, ruka otekla a byla dost horká. Proto jsem musel chodit co dva dny na převazy. Sádru jsem sundal po týdnu a začal dělat, co se dalo.

A co přesně?
Hlavně doma už jsem z toho všeho pomalu šílel, tak jsem normálně dojel do haly a začal posilovat hlavně nohy. Kluci si ze mě dělali srandu, že budu tak šíleně nadupaný, že si budu sám přihrávat z křídla na křídlo a dávat góly. Prý budu rychlejší než puk.

S rukou jste začal cvičit kdy?
Po deseti dnech od operace mi vytáhli stehy a já se jí mohl začít konečně věnovat. Chtěl jsem, aby co nejméně ochabla. Po šesti týdnech jsem mohl pracovat v plném rozsahu. Za tu dobu bylo vůbec nejhorší protahování. Když mi na sílu fyzioterapeut ruku narovnával, byla to šílená bolest, to jsem měl v očích slzy.

Celkově musely být hlavně první týdny psychicky náročné. Přece jen jste jediná posila aspiranta na titul…
Nebudu kecat, bylo to těžké. V prvních dnech mi pomohli lidi okolo, stejně tak i trenéři, kteří mi opakovali, že nikdo neumřel a neumírá. Doslova říkali, že je to hovno oproti věcem, které se denně ve světě dějí. Sám jsem si zdůrazňoval, že když už, tak je lepší se zranit v přípravě než před play-off.

Do zápasu by mohl naskočit v polovině října

Takže jste myslel pozitivně…
Přesně tak. A hlavně jsem se k tomu postavil čelem a naprosto realisticky. Okamžitě jsem se ujistil, že se vrátím ještě více nabouchaný. V hale jsem trávil i pět hodin denně, makal na sobě, což jsem nikdy předtím nezažil. Na druhé straně jsem si dával na loket pozor. Věděl jsem, že jestli na něj spadnu, bude zle. A s tím jsem si zahrávat nechtěl. I proto ještě nehraju zápasy.

A kdy podle vlastního odhadu budete?
Dá se říct, že trénuju naplno. Zvládám vše, co kluci, i góly už dávám. Na ostrý zápas to ale pořád není. Zatím jsem totiž loket ještě naplno neotestoval, do mantinelu ještě ostře nenajel. Taky proto, že v něm mám pořád dráty a s trenéry a vedením jsme se po dohodě rozhodli, že až po jejich vytažení přijde finální fáze návratu. Po tom všem teď není důvod něco uspěchat.

Přesné datum návratu na led už v hlavě máte?
Ve čtvrtek 1. října jdu na operaci, při které mi právě ty dráty budou vytahovat. Pak to bude chtít ještě nějakých deset čtrnáct dní, aby se rána úplně zahojila a já úspěšně dokončil rekonvalescenci. Dřív než v polovině října ale hrát nebudu.

Znamená to tedy, že dnešní první extraligové derby v sezoně nestihnete…
Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. Podívám se na něj aspoň z tribuny, snad bude zase se vším všudy. Už teď se těším na to další, dokonce jsem se díval na termín. Hraje se v pátek 13. listopadu, tak mi snad to datum přinese štěstí. Bude to o to pikantnější, že jedeme do Vítkovic, takže nastoupím vlastně proti svým. Všechny kluky i fanoušky tam znám, stejně tak prostředí.

Poslední věc. Jak zatím hodnotíte vstup Třince do sezony?
Viděl jsem zápas se Zlínem a s Chomutovem, a musím říct, že to bude zase neskutečně vyrovnané. Oba týmy podaly super výkon, nesmírně bojovný. Ono na Třinec se každý pečlivě připravuje, každý chce urvat alespoň nějaký bod. Jsem ale přesvědčený, že budeme více vyhrávat než prohrávat, tým je totiž našlapaný. Navíc nejsem sám mimo hru, až se nám vyprázdní marodka a sedne si to, myslím, že to bude šlapat ještě lépe.

Autor: Jakub Nohavica

24.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
5 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

NEJŠŤASTNĚJŠÍ. Nemusíte být zrovna papež, stačí být duchovním. Vykonáváte tak nejspokojenější profesi na světě.
23 39

Migranti živoří v koncentrácích, varuje papež František

ONLINE: Francie volí prezidenta

Kdo bude novým francouzským prezidentem? Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb. Průzkumy favorizují Marine Le Penovou, vítězem ale může být kdokoli z kvartetu favoritů. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies