VYBERTE SI REGION

MS? Pot i legrace. Pastrňák a jeho „Červené náměstí" mě rozsekalo, říká Jordán

Zlín /ROZHOVOR/ - Potřetí odjížděl ze šampionátu zklamaný a bez medaile. I tak si ale po zvláštní sezoně v NHL spravil chuť a užil kopec legrace. Hokejový obránce a zlínský odchovanec Michal Jordán pomalu doma se svými nejbližšími vstřebává zklamání z vyřazení ze čtvrtfinále po porážce s Američany 1:2 po nájezdech, vyčkává, zda se jeho jméno neobjeví v nominaci na Světový pohár.

27.5.2016
SDÍLEJ:

Michal Jordán na tréninku hokejové reprezentace.Foto: ČTK/Roman Vondrouš

Zároveň také řeší svou budoucnost, která už nemusí být spojená s NHL a organizací Carolina Hurricanes. „Už cítím, že bych potřeboval nějakou změnu a odehrát celou sezonu," přiznává v rozhovoru pro Deník 25letý Jordán, který v osmi zápasech světového šampionátu v Moskvě jednou skóroval.

Potřetí za sebou jste se z mistrovství světa vrátil bez medaile. Není to už lidově řečeno trochu na hlavu?
Je. Vždycky je cíl uhrát medaili. To se zase nepovedlo. I když jsme turnaj měli hodně dobře rozehraný. Řekl bych, že nejlépe ze všech základních skupin, co jsem zažil. Měl jsem z toho výborný pocit. Málokdo to čekal. Neřekl bych, že by to bylo jen počtem nahraných bodů, ale i předváděnou hrou. Hokej se určitě líbil a obětavost tam byla. Díky tomu se v některých zápasech výsledek přelil na naši stranu. Systém turnaje je ale nějak nastavený, je to o jednom zápasu. Neřekl bych, že bychom čtvrtfinále odehráli špatně. Ze začátku tam od nás nějaká nervozita byla, ale po vstřeleném gólu jsme se uklidnili. Škoda pak toho inkasovaného gólu. Poté už oba týmy čekaly na chybu, která by mohla rozhodnout. A ta nepřišla. Pak se vše rozhodlo až v nájezdech.

Bolí to o to víc, že jste skončili až v dovednostní disciplíně, jak někteří nájezdům říkají?
Bohužel, je to tak, ale pravidla jsou pro všechny stejné. S tím se nedá nic dělat. Je to o štěstí.

Prvotní zklamání už přebolelo?
Nikdy to úplně nepřebolí. Tím, jak jsme to měli rozehrané, je to škoda. Bude se mi to vracet ještě dlouho. Partu jsme měli výbornou. Základní skupinu hrajete jen proto, že lidově musíte. Vše je směřované k jednomu zápasu, kdy se rozhodne, jestli na druhý den zůstanete a můžete bojovat o medaile, nebo pojedete domů. Tím, co jsme tam zažili, není příjemné ze dne na den sbalit a nechat tam všechno, co jsme předvedli.

Ve čtvrtfinále mi přišlo, že Amerika byla hratelná a měli jste dost šancí rozhodnout už v základní hrací době. Cítíte to stejně?
První třetina nervózní z obou stran. Měli jsme vše na své straně. Jenže poté rychle sice vyrovnali, ale šance jsme tam pořád měli. Snad dva nájezdy a i další šance. Bohužel tam nic nespadlo a ke konci třetiny otěže zápasu patřily jim. Třetí třetina byla už vyrovnaná a urputná. Ale Amerika byla dost hratelná. Tím to víc zamrzí. Každý to vezme. Kdybychom hráli s Kanadou a dostali 0:6, každý řekne, že jsme na ně neměli. Tím, že zápas byl vyrovnaný a šance jsme měli, tak to mrzí.

Celým turnajem jste procházeli bez výraznějších výkyvů. Nedošlo trochu k podvědomému podcenění ve čtvrtfinále, kdy Amerika během turnaje nebyla tak dominantní jako Finsko nebo Kanada?
Nemyslím si, o podcenění bych se vůbec nebavil. Amerika možná nehrála v základní skupině tak dobře. Ale dostali se tam a to je nejdůležitější. Kdyby se tam dostali Slováci a zápas uhráli, budou se na vše zase dívat jinak. V této fázi nejsou výraznější favoriti nebo outsideři. Přece jen jsme pořád hráli proti Američanům. To bych vůbec neřešil.

Kdybyste měl srovnat všechny tři šampionáty, k medaili jste měli nejblíž vloni v Praze?
Určitě. Tam jsme měli víc individualit, než v Minsku. Šance na medaili byla největší. Tento rok to bylo víc o týmu a soudržnosti. Pomohli tomu i kluci z Liberce, kde šlo vidět, že byli úplně někde jinde, než zbytek extraligy. Všichni tým oživili. Jsou to výborní bruslaři. I to pomohlo našemu stylu hry. Je to škoda, že to tento rok nevyšlo i kvůli panu Vůjtkovi. Když nám pak po zápase oznámil, že to byl jeho poslední zápas, určitě to zamrzí. I kvůli němu jsme si přáli hrát ještě dva zápasy navíc.

Na první pohled připomíná kliďase, hodného strýčka. Dokázal tým i seřvat?
Je to tak, je hodně klidný a přenášel to i na nás. Vzpomínám si, že jsme v přípravě na šampionát ve Znojmě prohráli se Švédskem 1:7. Všichni byli naštvaní, svádělo to k důraznějšímu proslovu. On ale byl dál strašně pozitivní. I to se na týmu podepsalo, protože další zápas jsme naopak Švédy velkým rozdílem přehráli. Možná v jedné fázi na mistrovství po zápase právě se Švédy, kdy oni odehráli dva zápasy ve dvou dnech. Tam byl po první třetině hodně důrazný. Nenadával nám, ale říkal, abychom se zvedli, že Švédi nejsou zázračný tým. První třetinu jsme se porazili sami. K tomu jsme jim ještě nabídli tři nájezdy. Nabádal nás, abychom si věřili, protože jsme dobrý tým a že to otočíme. A my to dokázali.

Syn vyřazení obrečel

Jak vaše vyřazení ze čtvrtfinále prožíval váš sedmiletý syn Michal?
Ve druhé třídě jim zrušili trénink v letní přípravě, aby se kluci mohli dívat. Určitě byl naštvaný a obrečel to. Na druhé straně to bral tak, že když prohrajeme, přiletím dřív. Místo v pondělí, v pátek. Když se vybračel a uklidnil, tak to nějak vzal. A když jsem přijel dřív, byl spokojený.

Podle zájmu fanoušků, organizace a propagace mi nepřišlo, že by to byla tak monstrózní akce jako vloni v Praze. Souhlasíte?
Praha byla odskočená, to bylo po všech stránkách úplně jinde. Chvílemi jsem si v Moskvě říkal, že po tom co jsem zažil, mi tohle nepřijde ani mistrovství. Tím ale myslím právě tyhle věci okolo. Možná to ale bylo i tím, že v Praze jsme všichni měli spoustu známých a rodin, kteří si mohli projít fanouškovskou zónou, a měli jsme nějakou zpětnou vazbu. V Moskvě to nebylo na takové úrovni jako v Praze. O tom svědčí i divácká návštěvnost, kdy se to našemu mistrovství ani o kousek nepřiblížilo.

Rodiny a manželky jste mohli mít u sebe?
Někteří kluci je měli, ale byly problémy s vízy. Musely se vyřizovat v Čechách, a kdybychom postoupili, tak se to ani neřešilo. Nedalo by se to zvládnout. V Minsku to bylo jiné. I tam byly potřeba víza, ale na lístek k zápasu vás odbavili. Takže všichni pak přiletěli. Ale v Rusku to bylo jiné. Navíc jsme se v turnaji dál nedostali. I když jsme byli v Moskvě, což je pěkné město. Ale pořád jste v Rusku, takže ani nevím, jestli bych manželku tam někde nechal.

Ani otec nechtěl přiletět?
Ne, o tom jsme se ani nebavili. Kdybychom se dostali dál, možná by se to pak řešilo. Ale šance moc velká nebyla.

Na MS se ukázali především mladí hráči, jako Laine, Matthews nebo třeba brankář Furch. Kdo vás překvapil nejvíc?
Nevím, jestli přímo překvapili, ale výborná byla ruská lajna Šipačov, Panarin a Dadonov. Házeli si to tam fakt skvěle. A pak také Švédi Omark s Klasenem. Co tam oni předváděli v některých fázích zápasu, byla paráda. Já navíc proti nim nemám možnost během sezony proti nim hrát, bylo to příjemné zpestření.

Spoustu týmů řešily omluvenky hráčů z NHL. Kromě Českého týmu především se především Švédům omluvila spousta hráčů. Ovlivnilo to nějak úroveň šampionátu?
Nemyslím si. Na mistrovství jsou už zápasy hodně kvalitní. Třeba Rusko mělo výborný tým. Švédi samozřejmě díru do světa neudělali, ale i oni měli kvalitní tým. Zápasy měly hodně velkou úroveň. Styl se v posledních dvou třech letech razantně změnil. Je to hodně o bruslení. Pokud nejste dobrý bruslař, je to o hodně těžší a nestíháte. Tím se začaly ubírat i týmy v Americe. Všechno je složitější, protože nemáte moc času.

Podle zájmu fanoušků, organizace a propagace mi nepřišlo, že by to byla tak monstrózní akce jako vloni v Praze. Souhlasíte?
Praha byla odskočená, to bylo po všech stránkách úplně jinde. Chvílemi jsem si v Moskvě říkal, že po tom, co jsem zažil, mi tohle nepřijde ani jako mistrovství. Tím ale myslím právě tyhle věci okolo. Možná to ale bylo i tím, že v Praze jsme všichni měli spoustu známých a rodin, kteří si mohli projít fanouškovskou zónou, a měli jsme nějakou zpětnou vazbu. V Moskvě to nebylo na takové úrovni jako v Praze. O tom svědčí i divácká návštěvnost, kdy se to našemu mistrovství ani o kousek nepřiblížilo.

Defenzivní obránce? Už ne

Nejen vy, ale i spousta dalších hráčů hrála zároveň o účast na Světovém poháru v kanadském Torontu. Jaké si dáváte šance?
Kvůli tomu jsem na mistrovství přijel, abych o to zabojoval. Sezona nebyla ideální. Až v závěru se to zlepšilo. Nebudu lhát, myslel jsem na to. Ale snažil jsem se odvézt maximum, abychom v první řadě udělali nějaký úspěch. Když budu předvádět dobré výkony, pomůžu tím týmu a zároveň mi to otevře dveře na Světový pohár. V příštích dnech se to asi rozlouskne. Uvidíme, jak to dopadne.

Jste nervózní?
Ani ne. Beru to tak, že když pojedu, bude to určitě super zážitek. V zámoří tomu přikládají velkou váhu, takže by to bylo prima to zažít. Pokud ne, život půjde dál. Nastavím si nové cíle a výzvy. Od toho se pak odpíchnu.

Zatímco do obrany jste si víceméně splnil, co jste měl, slabší podpora ofenzivy vám byla vyčítána. Berete to?
Možná je to tím, že jsem v Americe vyloženě nemohl útočit. A když jsem se vydal dopředu, tak mě za to peskovali. Možná to bylo tím, že jsem se snažil hrát hodně dobře do defenzivy. Abych si odvedl, co mám. I tak jsem se ale do šancí dostával. Kdyby ne, tak to beru. Neseděl jsem vzadu a nečekal. Nějaké šance jsem tam měl. Proti Lotyšům jsem nahrál Pastovi (Pastrňákovi) stejně jako Jarůškovi do nájezdu a góly nedali. Kdybych tam měl dvě nahrávky, nikdo nemůže říct ani popel. Šance na body byly, takže bych tomu velkou váhu nepřidával.

Ve světě jsou žádaní tvořiví beci se schopností podpořit ofenzivu, zatímco vy jste pořád ve škatulce defenzivního beka…
To bude právě tím, že mě dali do této škatulky a tam mě pořád mají za defenzivního obránce. Řekl bych, že jsem schopný hrát dopředu i dozadu. Samozřejmě nebudu mít bod na zápas, ale když se dostanu do přesilovek, body udělám. Minulý rok jsem přesilovky hrál a body jsem dělal. Ať už v Carolině, nebo na farmě.

Pracujete na změně stylu, nebo to vyloženě záleží na tom, co po vás v Carolině vyžadují?
Samozřejmě na tom, co po mě vyžadují. Když budu cítit, že mi trenér věří, což mi tento rok nevěřil, určitě si dovolím víc i v útočné fázi. V nároďáku jsem dostal volnosti dost a do šancí jsem se dostával. To je hlavní předpoklad, že body budu dělat.

Dřív byla vyžadována jednoduchost, vyhození puku o mantinel. Mění se myšlení trenérů i vás hráčů?
Určitě. Všude se to už mění, že trenéři chtějí, aby se puky rychle rozdávali do hokejky. Než to přidržovat vzadu a pořad se vracet. Hokej je v dnešní době tak přímočarý, že je potřeba to co nejrychleji dávat útočníkům. Samozřejmě pokud jste pod tlakem a není žádná šance to na hokejku dostat, nebo to dobře nahrát, je pořád to o ty prkna hodit. Taktiku ve středním pásmu mají všechny týmy propracovanou natolik, že je těžké se tam dostat.

Pozvánku na SP odmítl Jaromír Jágr. Čekal jste vůbec jinou možnost, že by se nakonec i po skončení reprezentační kariéry rozhodl jet?
U něj nikdy nevíte. Pro světový hokej i český nároďák toho udělal strašně moc. Je to jeho rozhodnutí a samozřejmě by ho všichni měli akceptovat. Je to velká akce, ale pokud už cítí, že se musí pořádně připravit na sezonu, aby došel s Floridou dál, tak je to jeho rozhodnutí. Určitě mu to nikdo nebude zazlívat.

Fanoušek Liverpoolu

Před čtvrtfinále jste říkal, že večer strávíte u finále Evropské ligy a budete fandit Liverpoolu. Dopadlo to všechno opačně, co?
(Úsměv) Oba zápasy jsem si představoval, že dopadnou trochu jinak. Je to sport. Tím, jak se zápasy vyvíjely, se s tím už nedalo co dělat. Pokud ta šance příště přijde, je potřeba se z toho poučit a využít ji.

Proč fandíte zrovna Liverpoolu?
Odmala jsem hrával fotbal. A možná tím, že tam hrávali Berger se Šmicerem a Barošem, jsem k tomu měl trochu blíž. Vždy se mi líbila kultura klubu. Fanoušci jsou neskuteční, stejně jako stadion, který je legendou. Našel jsem si k němu cestu a teď pokud můžu, tak v Americe jsem sledoval skoro každý zápas. Vždy se hrají v sobotu, takže v časovém posunu je v Americe neděle dopoledne. Vstal jsem a pustil jsem si fotbal. Určitě se tam jednou chystám vyrazit.

Lákavé, co?
Jo, rozhodně. Fotbal mám rád. Sleduji Ligu mistrů a i Zlín jsem nějak sledoval. Mám k tomu blízko. Je to jeden z mých snů tam někdy být, podívat se na zápas, projít si město.

Na pokoji jste byl s kamarádem Petrem Zámorským. Jak snášel, že se nakonec vůbec nedostal do hry?
Velmi dobře. V pozici, ve které byl, jsem se několikrát ocitl i já. Není to nic příjemného. Ale tím, že jste pozitivní, tak kluci okolo to cítí. Musím říct, že na to v jaké situaci byl, zvládal velmi dobře. Ke konci, jestli jej na soupisku dopíšou nebo ne, už záleželo na rozhodnutí trenérů.

Podporoval jste ho? Řešili jste to?
Samozřejmě jsme to probírali. Ale s tím se moc dělat nedá. Samozřejmě se nikomu nepřeje, aby se zranil, nebo hrál špatně. Ale právě to by mu dalo šanci. Hráli jsme dobře a trenéři nechtěli sestavu měnit, což chápu. Ale je fajn, že vůbec na mistrovství byl s týmem, zažil tu atmosféru, ale když nehrajete, není to nic příjemného.

Plánujete nějakou dovolenou?
Říkal jsem si, že si dám dva tři týdny volna, během kterého se rozlouskne, kde budu hrát. Budeme ve Zlíně kvůli malé, cestování nechceme moc hrotit. Samozřejmě v Čechách možná vyjedeme na prodloužený víkend, abychom si také odpočinuli. Víceméně budeme tady. Také se to bude odvíjet podle toho, kde budu příští rok hrát, protože příprava je trochu jiná, pokud budete hrát v Evropě nebo v NHL. Doufám, že během týdne čtrnácti dnů se to rozlouskne a podle toho můžu přizpůsobit přípravu.

Máte určené priority?
Nemám. Nevím, jak daleko se posunulo jednání s Carolinou. Tento týden bych měl vědět víc. Ani nevím, jak se k tomu postavit po sezoně, kterou mám za sebou. Moc mě nepřesvědčilo, že by se mnou počítali. Ale dál se to řeší. Samozřejmě bych chtěl dál zůstat v NHL. Také už ale cítím, že bych chtěl nějakou změnu a odehrát pořádnou sezonu. Minulý rok jsem odehrál čtyřicet, předloni kolem sedmdesáti, ale napůl mezi NHL a farmou. Už cítím, že bych chtěl být na jednom místě a pro tým udělat maximum. Uvidíme, jak to dopadne tam. Zároveň ale máme i nějaké náznaky z Evropy.

Ruská KHL je i jedna z variant kvůli rodině?
Kdybych se měl vracet do Evropy, určitě by to byla priorita. Ale zase tam nechci jít na sílu jen proto, abych hrál v Rusku. S agentem jsme se bavili, že bych chtěl nějaký lepší klub, který může myslet na nějaký úspěch a město dobré pro rodinu. Pokud by tato šance nebyla, je možnost přijmout i méně peněz a jít do Švédska nebo Švýcarska, kde rodina bude spokojená a bude mít dobré zázemí. To jsou všechno aspekty, na které se dívám. Snad se to brzy rozsekne, čekat dlouho není nic příjemného. V posledních letech jsem byl na čekané každé léto až do 1. července, jak to dopadne v Americe. Už bych chtěl mít přes léto klid.

Bral jste to tak, že i na mistrovství světa jste hrál o další angažmá?
Je to tak. V NHL sice hraji, ale evropské týmy nemají moc možností mě vidět. Proto byl šampionát vhodnou příležitostí se ukázat i evropským týmům a trenérům a manažerům. I z toho pohledu jsem chtěl přijet co nejdřív, abych se aklimatizoval a předvedl co nejlepší výkon. Pokud by nedopadlo NHL podle mých představ, aby o mě věděli i v Evropě.

Rodinný typ

Někteří sportovci jsou na očích i díky bulváru, zatímco vy máte takovou hezkou nálepku slušňáka a táty od rodiny. Záleží vám na tom hodně?
Říká se, jak si postel ustelete, tak i spíte. Samozřejmě tím, že já jsem se v mladším věku stal otcem a věděl jsem, že se o rodinu budu muset postarat a zajistit ji. Tak možná z tohoto pohledu. Ale já jsem nikdy na žádné party nebyl. Jsem spíš rodinný typ, takže mi záleží na tom, aby byla doma pohoda. I proto se snažím rozhodnutí, kde hrát, řešit hlavně s rodinou. Abychom byli hlavně spokojení.

Poskytl jste už pár rozhovorů, kde se řešila i vaše rodina, těhotenství vaší manželky. Nevadí vám, když se novináři vyptávají i soukromí?
Z Ameriky jsem na to zvyklý. Tam se vyloženě ptají na cokoliv. Když nejsou problémy nebo nějaké ožehavé téma, což u mě k tomu nikdy nebyl důvod, tak z toho pohledu mi to nevadí. Navíc jsou všude sociální média, takže jsem i já toho součástí. Už i z toho důvodu, že tam některé věci dávám, tak mi nedělá problémy o tom mluvit.

Stávají se sociální média a komunikace s veřejností právě součástí práce profesionálního sportovce?
Ani ne. Buď si k tomu někdo najde cestu, nebo ne. Vím, že třeba Zámek (Petr Zámorský – pozn. aut.) nemá nic. Pro mě je to ale příjemné v dobrém i zlém být v kontaktu s lidmi. Pokud tam vyloženě nikdo nikomu nenadává. Protože žijeme v takové době, přijde mi to normální. Určitě to lidi zajímá, jak sportovci nebo i jiné osobnosti tráví svůj volný čas. I díky tomu pak lidi baví i mistrovství světa, když vědí, že tam budou mít i nějakou zpětnou vazbu od hráčů.

Zaujala mě v souvislosti s vámi vaše hláška „U nás dobrý, co vy?", kterou jste pověsil na Twitter a chytila se. To byl momentální nápad?
Ano. Po zápase s Ruskem mě to napadlo a dal jsem to tam. Lidem se to líbilo. I tím, že jsme ve skupině vyhrávali, nebylo potřeba něco měnit a chytlo se to. Je škoda, že to nemohlo vyjít ještě dvakrát nebo třikrát. Ale i tak to bylo příjemné jak pro mě, tak i pro lidi, kteří na to dost reagovali.

Údajně se projevoval i David Pastrňák, který prý proslul svou polsko-anglicko-českou řečí. Zasmáli jste se dost?
Zažil jsem ho poprvé. A i když jsme hráli proti Bostonu, neznali jsme se a neměli jsme moc šancí spolu mluvit. Ale na mistrovství byl parádní a bavil celou kabinu, jak hráče, tak i trenéry.

Co vás pobavilo nejvíc?
(smích) „Červené náměstí", to mě totálně rozsekalo. (Pastrňák originálně během jednoho rozhovorů zmínil, že byl odpočívat na Rudém náměstí v Moskvě – pozn. aut.) To bylo úplně něco neskutečného. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak se směju. Nebo v jeden okamžik mu tam puk přeskočil hokejku a pan Kalous mu říkal, že to měl do prázdné brány. A on, že si prý málem urval tříslo. Jeli jsme zrovna ve výtahu a to byl výbuch smíchu. On to má snad od pána boha. Je fakt fajn ho mít v týmu.

Autor: Daniel Ostrčilík

27.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Úroveň technického vzdělání podle šéfů strojírenských firem klesá

Praha - Úroveň technického vzdělávání se podle 60 procent ředitelů strojírenských firem za posledních deset let zhoršila. Pesimističtější byli v průzkumu mezi 285 podniky šéfové velkých společností. Vyplývá to z průzkumu analytické společnosti CEEC Research, jehož výsledky mají média k dispozici. Kompletní data budou zveřejněna v úterý na konferenci Budoucnost technického vzdělávání na ministerstvu školství.

Pomníček připomene automobilovou honičku StB a zakladatelů Charty

Praha - Automobilovou honičku Václava Havla a Pavla Landovského se Státní bezpečností, když 6. ledna 1977 ujížděli s prohlášením Charty 77 a seznamem podpisů k poštovním schránkám, má v Praze 6 ztvárnit dočasný pomníček. Instalován bude v Gymnazijní ulici, která ústí do Evropské ulice, tedy v místě, kde byli zatčeni. Slavnostní odhalení se uskuteční 5. ledna, v předvečer 40. výročí události, řekl novinářům náměstek Ústavu pro studium totalitních režimů Ondřej Matějka, který krátkou uměleckou instalaci na místě paměti chystá.

Anonym ohlásil bombu na pražském hlavním nádraží, vlaky nejezdily

Praha - Policie v sobotu večer kvůli anonymní hrozbě bombou vyklidila pražské hlavní nádraží. Železniční doprava byla na víc než hodinu zastavena. Metro svou stanicí na nádraží projíždělo. Policie bombu nenašla, po původci anonymního telefonátu pátrá. Médiím to řekl mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies