VYBERTE SI REGION

Patrik Eliáš: Bude hodně těžké jednou odejít

NEW YORK – Polední paprsky slunce mávají novému týdnu. Patrik Eliáš sedí v hokejové šatně Continental Areny, ale brusle tentokrát neobouvá. Trénink je zrušen.

4.4.2007
SDÍLEJ:

Patik EliášFoto: DENÍK/Alena Burešová

Důvod? Pro fanoušky Devils možná trochu překvapivá novina: Claude Julien, kouč New Jersey, končí. A k týmu se vrací generální manažer Lou Lamoriello. „Tohle už jsem jednou zažil,“ říká český kapitán jakoby nic.

Kdy se to stalo?

V roce 1999. Tehdy jsme s týmem vedli celou ligu a management taky kouče vyměnil.

Ve vašem klubu se takové věci dějí běžně?

Nikdo tento krok nečekal. Ale vedení asi ví, proč tak činí, netouží po ničem jiném než po Stanley Cupu. My, hráči, nemáme v popisu práce, abychom to nějak zkoumali. Musíme jejich rozhodnutí respektovat.

„Všichni se podřizují jedinému – vyhrát Stanley Cup. Tady se nic jiného než vítězství nebere.“

Mohly kouči Julienovi srazit vaz březnové porážky?

Myslím, že ne. Prohrávali jsme sice za poslední období vícekrát, ale taky jsme měli spoustu zraněných. Bylo by nefér házet vinu na trenéra.

Pod Lamoriellem zase budete vyhrávat?

To se uvidí, snad ano. Víme, co od něj očekávat, vedl nás už loni. Od obranného systému neupustí, takže zase takovou změnu nečekám.

Jaká nyní panuje v mužstvu atmosféra?

Vše je v pořádku. Snažíme se hodně relaxovat, to je teď nejdůležitější. Kluci ještě léčí poslední šrámy. Stále nám v sestavě chybí Gomez a Matvichuk,
snad se brzy vrátí.

A vy? Vaše tříslo ještě zlobí?

Zaplaťpánbůh, drží. Je to choulostivé zranění, člověk musí být opatrný. Moc mi pomohlo, že mě nikdo netlačil k návratu na led a mohl jsem se během čtyř zápasů v klidu doléčit…

…abyste byl připravený na blížící se play off. Cítíte letos jako kapitán větší zodpovědnost?

Přiznám se, že ani ne. Já už hrál pod tlakem tolikrát… Navíc mně vyhovuje ten pocit, kdy vše stojí na vás. Víte, u nás je dost zkušených hráčů, mladí si zase prošli farmou. Všem je jasné, o čem naše organizace je.

A o čem je?

Všichni se podřizují jedinému – vyhrát Stanley Cup. Tady se nic jiného než vítězství nebere. Prohrajete jeden zápas a už se začíná řešit, co je špatně. Třeba v porovnání s Rangers…

Povídejte.

Když se hraje derby, kluci z Rangers si přijedou na zápas autem. My už musíme být noc před zápasem na jednom hotelu, odkud společně vyrážíme busem. Nebo přistaneme ve čtyři hodiny ráno někde na pustině, kde je široko daleko jeden člověk a stejně musíte mít uvázanou kravatu až ke krku.

Mluvíte, jako kdyby vám to vadilo.

Nechci to takhle říct. Na druhou stranu tento přístup nám přinesl v posledních letech úspěchy, což je nejdůležitější.

„Stále nám v sestavě chybí Gomez a Matvichuk, snad se brzy vrátí.“

Zůstaňme ještě u Rangers. Jak berete vzájemná derby vy osobně?

Jiná atmosféra, jiná příprava a vůbec všechno kolem. S Rangers hrajeme osmkrát za rok, dělí nás od sebe pouze řeka. Navíc nastupuju proti Čechům, i souboj českých kapitánů má něco do sebe. Mimochodem, teď jim to opravdu šlape. Klidně se proti sobě můžete utkat v play off jako před rokem…

A proč ne?

Nebylo by to špatné, my si na ně celkem věříme. Rivalita by byla znovu obrovská.

Povězte, co děláte přes den, když zrovna nejste na tréninku?

Dá se říct, že vlastně nic. (usměje se) Většinou se koukám na fotbal z anglické a italské ligy, nahrávám si ho každý víkend.

Vždyť jste také fotbalový nadšenec…

To teda jsem. Hrál jsem ho do sedmnácti, než jsem se začal naplno věnovat jen hokeji. Mámhrozně rád anglickou ligu, připadá mi jako hokejová NHL.

Kvůli stoprocentnímu nasazení?

Přesně. Líbí se mi, jak tam každý maká do poslední minuty naplno. Osobně se znám s Petrem Čechem a Tomášem Rosickým. Je hezké vidět, když se jim daří.

Americký fotbal vás za deset let v zámoří neoslovil?

Taky mě baví, podívám se na něj občas v televizi. Párkrát za sezonu si zajdu i na NBA, ale baseball zrovna dvakrát nemusím.

Patriku, přišel jste si někdy během kariéry nedoceněný?

(Na chvilku se zamyslí) Přišel. V sezoně 2000/2001, kdy jsem skončil třetí v kanadském bodování celé NHL. Tehdy jsem se podíval na svou smlouvu a viděl, že nejsem dobře placený.

Neměl jste chuť odejít?

Spíš jsem to vzal jako velkou výzvu. Chtěl jsem dosáhnout mnoha hokejových úspěchů.

A taky že jste dosáhl.

S odstupem času můžu říct, že celou situaci chápu. Management v té době se mnou vyjednával podle svých pravidel, což jsem dřív nedokázal pochopit. Bral jsem to jako křivdu.

Když už jsme u těch peněz, umí hokejoví milionáři v Devils rozhazovat?

Záleží přece na jednotlivcích. Kdo se dostane k penězům, nemusí hned vědět, jak s nimi zacházet. Je asi rozdíl mezi milionářem ve dvaceti a milionářem ve třiceti. S přibývajícím věkem všechno poznáte.

„Až jednou budu mít rodinu a musel bych odsud odejít, jednoduché to pro mě nebude.“

Jak to tedy je? Žádné drahé večírky v luxusních vilách?

No právě, hodně lidí se domnívá, že máme paláce, drahá auta, pořádáme drahé party. Většina z nás ale žije velice poklidným životem. Věnujeme se rodinám, trávíme čas s přáteli. Jsme vděční za chvíli odpočinku.

Malebné městečko West Orange vám vyhovuje?

Pro mě je to prosté. Bydlím sám, ale jsem tu spokojený. Mně New Jersey sedí. Je tady klid, pohoda, nic mi nechybí.

Ani občasné vyžití?

Někdy. Když mě to chytne, skočím do auta a za pětadvacet minut jsem na Manhattnu. Já New York miluju, ale pak chci zase svoje soukromí. A nacházím ho u sebe doma.

Tamní obyvatelstvo vás nezastavuje na ulici s tím: Hele, to je slavný Eliáš?

Stane se, že mě sem tam někdo pozná, řekne si o podpis. To jsou spíš příjemné věci.

Jak se váš život v Americe za deset let změnil?

Určitě k lepšímu. Člověk tu získává pocit druhého domova. Poznáváte stále víc přátel, je vám dobře. A přece, čím jste starší, víc vás to táhne zpátky do Čech.

Asi bude těžké New Jersey jednou opustit, že?

Před sezonou jsem se klubu upsal na dalších sedm let, takže to ve Státech určitě hned tak nezabalím. Ale až jednou budu mít rodinu a musel bych odsud odejít, jednoduché to pro mě rozhodně nebude.

Už s přítelkyní o založení rodiny přemýšlíte?

S Petrou jsem přes dva roky, takže náš vztah nebereme na lehkou váhu. Bavíme se o všech tématech, které k partnerství patří.

Co ona na to?

Pokud se náš vztah má někam vyvíjet, nebudeme od sebe daleko pořád. Teď jí ale čeká velmi náročné období – povinnosti v práci, do toho dodělává školu. Má svých starostí dost. Stejně jako já před bojem o Stanley Cup.

O klukovinách z dětství: „Chodíval jsem ven se staršími bratry a většinou to pořádně schytal. Třeba když jsme roztočili převrácené kolo a házeli do něj kameny. Jeden mi přistál na čele a roztrhl čelo. Jindy jsme si házeli na zamrzlém rybníku s kudlou, která se mi zapíchla do nohy. A nezapomenu, když mě bratři pouštěli v kočárku se zlomenou nohou z kopce, jestli se trefí mezi vrata.“

O přítelkyni Petře Volákové: „Hrozně se nám po sobě stýská. Moc si jí vážím, že i přes všechny povinnosti, které má, si dokáže najít volno, aby jednou za čas mohla přijet za mnou.“

O nové aréně Devils: „Už jsem ji navštívil asi pětkrát, jsou vidět stavební pokroky. Byly pochyby, jestli se její otevření stihne do září, ale já doufám, že ano. Každopádně bude jednou z nejmodernějších v celé NHL, tak v ní snad budeme mít konečně pravidelně vyprodáno.“

O reprezentaci: „Kdybychom s Devils neuspěli v play off, rád na světový šampionát pojedu. S trenérem Hadamczikem jsem v pravidelném kontaktu, už jsme se na tom domluvili. Myslím, že mi pár velkých podniků v reprezentaci uniklo. Cítím, že jímámco splácet.“

Vizitka Patrika Eliáše

tým: New Jersey Devils
pozice: útočník
narozen: 13. dubna 1976
výška: 183 cm
váha: 88 kg
Úspěchy:
1994: ME U18, 3. místo, All Stars Team
1998: MS, 3. místo
2000: Stanley Cup, 1. místo (New Jersey Devils)
2002: ZOH, Salt Lake City (USA), 5. – 8. místo
2003: Nejlepší hokejista ČR, 3. místo Stanley Cup, 1. místo (New Jersey Devils)
2004: Světový pohár, 3. místo

4.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies