VYBERTE SI REGION

Pověrčivost, s ní na gólmana Růžičku nechoďte

Pardubice - /ROZHOVOR/ - Že nebyl v reprezentaci, neměří dva metry a nešel na draft do NHL? „To jsou blbosti, nemá cenu si s tím lámat hlavu“ říká pardubický kliďas

29.5.2011
SDÍLEJ:

Martin RůžičkaFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Vizitka

Martin Růžička
Narozen: 1. června 1987, Pardubice.
Pozice: brankář. Číslo: 99.
Výška: 180 cm. Váha: 70 kg.
Největší úspěchy: Vítěz extraligy (2010), vítěz baráže (2008)
Kluby: Pardubice, Havlíčkův Brod (1. liga), Třebíč (1. liga), Ml. Boleslav (1. liga), Chrudim (1. liga).

Z hlediska sportu se rok 1987 stal výjimečným. „Narodil jsem se já,“ vypustil s úsměvem od ucha k uchu pardubický brankář MARTIN RŮŽIČKA, který vloni prožil průlomovou sezonu.


Stejný rok nosí v rodném listě tři mega hvězdy. Rychlobruslařka Martina Sáblíková, hokejista Sidney Crosby a fotbalista Lionel Messi.
Martine, to vypadá na docela vydařený ročník, co říkáte?
Jo, ale sportovní hvězdy se rodí pomalu každý rok. Ještě Ondra Pavelec je osmdesát sedmička. Zachytali jsme si spolu v mládežnických reprezentacích.

A co se týká těch tří sportovních es. Potkal jste se s někým?
Nepotkal. Teoreticky by to bylo možné při hokeji s Crosbym. Ale ten hrál vždycky o několik kategorii výš.

Třiadvacet let a celý svět se na ně kouká jako na největší modly . Dovedete si představit, jak se asi cítí?
To je strašně těžký. Asi málokdo se do toho dokáže vžít, aniž by něco podobného poznal.

Přál byste si mít jejich slávu?
Kam vejdou, tam nastane pokaždé strašné haló. Asi to může pak až lézt na nervy. Ale jestli bych si to přál? Fakt nevím. I když být šikovný jako Messi…

To by se možná hodilo…
(přikyvuje) Je to talent od pánaboha, je neskutečný, co dovede.

Asi není jednoduché při tom všem zůstat normální, co říkáte?
Určitě, lidi, tlak okolo, není to jen tak.

Vy jste také zažil docela raketový nárůst popularity. Před rokem jste byl jenom náhradník Haška, týpek s číslem 99. Po roce jste jedničkou Pardubic, mluvilo se o vás i v souvislosti s reprezentací. Cítíte nějakou změnu?
Možná, že mě lidi třeba víc poznávají. Když jsou nějaké akce, tak mě požádají, jestli bych se tam nepřijel podívat, ale zase tolik toho taky nebylo. A abych byl upřímný, takové věci vůbec neřeším. Není pro mě vůbec podstatné, jestli jsem populárnější, nebo ne.

Kdybyste v návalu slávy začal nosit nos nahoru, kdo by vás první okřiknul?
Asi všichni okolo mě (usměje se). Hned by mi to opálili o hlavu. Nějaké létání v oblacích snad nehrozí.

A vy sám. Připadáte si úplně stejně jako před rokem?
Myslím, že jo.

Neříkejte, že se vám po vydařené sezoně alespoň trochu nezvýšilo sebevědomí…
To ano, ale zase je člověk před novou sezonou ve větším očekávání, takže to vyjde nastejno. Budou na mě kladeny větší nároky než loni a budu se snažit to ustát.

Asi není fanoušek Pardubic, který by nevěděl, kdo je to Martin Růžička. Ale prý se vám při autogramiádě v Bohdanči stala taková zajímavá věc…
Bylo to tam hektičtější, už si moc nevzpomínám.

Prý vám jeden klučina vrátil zpátky podepsanou kartičku, že zamaskovaný muž na obrázku nejste vy…
Fakt? Tak to se vůbec nepamatuji (usmívá se).

Sbíral jste jako malý také hokejové karty?
Sbíral. Ale že bych chodil pro podpisy do arény, to zase ne. Spíš mi třeba nějaký známý donesl nějakou kartu.

Zajímal vás nějaký konkrétní tým?
Tým ne, jen trochu víc gólmani. Ale že bych do toho byl nějaký blázen, to zase ne.

Měl jste nějakého oblíbeného?
Vybíral jsem si spíš brankáře z NHL, ale zase jsem je kloudně neviděl v akci. Nemohl jsem říct, jestli je tenhle dobrej, nebo ne. Spíš jsem se řídil tím, co jsem o nich slyšel. Ale platilo, že čím víc gólmanů, tím byla ta sbírka lepší.

Vážně jste neměl jednoho, na kterého byste nedal dopustit?
Když jsem byl malý, tak těch přenosů v televizi tolik nebylo. Favorit se vybíral těžko.

Odmala jste sbíral gólmany, do toho jste sám chytal… Odpusťte, ale nikdy vám nevadilo, že se o brankářích a fotbalových levých křídlech lidově říká, že to jsou gumy?
(usměje se) O těch levých křídlech jsem to neslyšel, ale o gólmanech jo, to znám. Pro mě to je takové to škádlení. Brankáři určitě mají trochu svůj svět, jinak se připravují na zápas, jsou uzavřeni víc do sebe. Možná proto se to říká.

A nemůže to být i kvůli různým povídačkám o rituálech? Nejvíc jich mají afričtí šamani a hned potom asi gólmani…
To mě nenapadlo.

Stačí si vzpomenout třeba na Patricka Roye. Diskutoval s tyčkami, když jel do branky, nesměl stoupnout na žádnou čáru a všechny překračoval…
Tak tohle ani nevím. Ale lepší je to spíš neřešit. Pak to člověka jenom svazuje a musí to dělat pořád. Nedělám to.

Pověrčivý nejste?
Ne.

Takže i kdyby se zápas hrál v pátek 13., vy cestou do arény šlápnul na kanál, prošel pod žebříkem, rozbil
zrcadlo a před autem by vám ještě proběhla černá kočka, stejně si normálně stoupnete do branky, jako by se nic nedělo?
A víte že polovinu těch věcí ani neznám, že přinášejí smůlu? Nevadilo by mi to. Je mi to jedno. Když jsem byl mladší, tak jsem možná nad podobnými věcmi přemýšlel. Ale teď to máte zápas za zápasem a na podobné věci není ani pomalu čas. Kolikrát ani nevím, jestli je pátek nebo neděle.

Slyšel jsem, že gólmanské rituály občas docela dovedou vyvést z míry i útočníky. Třeba zmíněný Roy po každém podařeném zákroku trhal hlavou a řval: „Yes, yes, yes“. Tony Granato, tehdejší útočník Los Angeles Kings pak vzpomínal, jak z toho byli všichni na nervy…
Tomu rozumím. Chytíte puk a hlavou kývete nahoru, dolů, dovede to hráče znervóznit.

U vás jsem si ničeho podobného nevšiml. Ani směrem k protihráčům neprohodíte nějakou hlášku, že jim to moc nejde?
Vůbec. Soustředím se v první řadě na svůj výkon a všechno ostatní jde mimo mě. Na druhou stranu jsou totiž i typy, které začínají provokovat a když člověk nic neříká, vytáčí je to spíš.

Připadal vám některý ze zvyků vašich kolegů totálně bláznivý?
Gólmani se o svých rituálech mezi sebou hlavně ani moc nebaví. Každý se je snaží spíš držet pod pokličkou a nikde to neříká. S žádným bláznem na rituály jsem se nepotkal. Ani já sám nic nedodržuji. Jenom když jsem byl v Boleslavi, tak jsem si hned po rozbruslení nasadil sluchátka a pouštěl si muziku. Dělal jsem to proto, abych nevnímal, co se děje okolo a soustředil se jen na zápas.

Vím, že je to dost kacířská myšlenka, ale nenapadlo vás ani na chvíli, že by pro vás osobně mohlo být lepší, kdyby Pardubice vloni vypadly ve čtvrtfinále? Jakub Kovář se s Budějovicemi nedostal přes Vítkovice a má bronz z mistrovství světa…
Myslíte, že bych tam mohl být místo něho?

Třeba ano…
Co se stalo, stalo se. S tím nic neudělám. Teď už stejně nic nezměním, tak nemá cenu o tom ani přemýšlet.

Vybojoval
jste si pozici klubové jedničky. Neříkejte, že po reprezentaci nepokukujete…
Opravdu to zatím neřeším. Zajímají mě hlavně výkony tady v Pardubicích. Jestli to vyjde a do reprezentace se někdy dostanu, budu jedině rád. A když ne, pojedu si to svoje.

Nemrzí vás, že na rozdíl od Ondřeje Pavelce si vás nikdo nevšiml při draftu do NHL?
Nedávám si vysoké cíle jako NHL. Spíš menší a postupné.

V civilu spíš vypadáte jako špičkově trénovaný atletický vytrvalec než monstrum, které v brance ucpe každý kout. Není třeba právě tohle problém, že si na vás v zámoří nevzpomněli?
(usměje se) I to je možnost. V Americe je to teď samý urostlý gólman. Menší brankáři to mají těžší. Jenže jsou obratnější a rychlejší. Musí i víc bruslit, což jim pomáhá. Velcí gólmani často jenom padají, a když si na to pak člověk zvykne, může to jeho kariéru uspat.

Nikdy jste se nesetkal třeba v mládeži s tím, že by trenér řekl: Růža, ten je menší, bude sedět, do branky radši půjde někdo větší?
Jestli si to někdy mysleli, tak mi to rozhodně neřekli. Neberu svoji postavu jako nějaký zásadná handicap. Co s tím taky teď udělám? Stejně už nevyrostu (usmívá se).

Takhle nějak si představuji definici totálního flegmatika
. Dovede vás vůbec něco vytočit?
Ale jo. Tohle jsou ale blbosti, se kterými nemá cenu si lámat hlavu.

Tak schválně, co vás naposledy naštvalo?
Jedna věc mě dovede naštvat vždycky. Když prohraju s Vencou Kočím v golfu. To mě vytočí.

Golf? Nechtělo by to spíš nějaký adrenalinový odpočinek? Není procházka po trávě s holí v ruce spíš otrava?
Právě že ne, golf je super. Hokej je taková uspěchaná hra. Ale když se zrovna nehraje a nechcete být zalezlí doma, musíte něco dělat. Golf je pasivnější sport. Člověk se projde, odpálí míček a lehký adrenalin u toho zažijete taky. Nemá to chybu.

Když jsme u té trávy… Pozoroval jsem vás při prvním tréninku a docela vám to jde i s fotbalovým míčem. Nehrál jste ho dřív aktivně?
To nevím, jestli mi jde (nesměle se usměje), ale děkuju. Zkoušel jsem vždycky víc sportů. Tenis, florbal i fotbal.

Zajdete se na něj v Pardubicích někdy podívat?
Ne, na fotbal tady nechodím. Hlavně mě ty zápasy v Česku moc neberou. Líbí se mi jen Plzeň a Olomouc, ale jinak na to moc nekoukám.

Titul je podle vás tedy ve správných rukou?
Určitě, z Plzně jsem nadšený, hrajou fakt dobře. Když to porovnám se Spartou, tak její fotbal mi třeba nic moc neříká. Titul si Plzeň zasloužila.

Sportovci v zajetí rituálů…

HOKEJ

Patrick Roy, bývalý gólman Montrealu a Colorada
Hokejku měl popsanou jmény svých dětí a manželky. Pokaždé, když jel do branky, nikdy nestoupnul na žádnou čáru, zásadně je překračoval.

Tomáš Vokoun, český reprezentační gólman
Málem se z rituálů zbláznil, měl jich desítky. Jeden za všechny: pokaždé, když vyrazil na zápas, musel tankovat u stejné pumpy. Jenže jednou se doplňoval z cisterny benzín. Vokoun neodjel, čekal… A utkání málem prošvihnul.

Stanislav Neruda při brankářském působení ve Slavii
V jednom chatu prozradil, že před každým zápasem do sebe musí dostat tyčinku Snickers a přítelkyně na něho doma plivne.

FOTBAL

Brankář ligového týmu Nyuki v Kongu
Věřte, jméno není vůbec důležité, ale ten výsledek… Gólman chtěl při derby, v němž jeho tým prohrával, použít černou magii. Po inkasované brance vytáhnul voodoo panenku a chtěl soupeře začarovat. Fanoušci po něm začali házet kamení, v ochozech i na hřišti se strhla mela. Výsledek je tragický. Bylo ušlapáno 13 lidí.

TENIS

Rafael Nadal
Na kurt sebou bere dvě lahve, v jedné nosí ledovou, ve druhé nechlazenou vodu. Při každé výměně stran si z obou lokne a etiketu otočí tam, kde bude hrát. Před podáním si přes kraťasy potahuje spodní prádlo. Po každém bodu vezme ručník a levou rukou si otře tvář. Sám však říká: „Vůbec nejsem pověrčivý.“

Goran Ivaniševič při vítězství ve Wimbledonu v roce 2001
Každé ráno sledoval v TV pořad Teletubbies. Pokaždé chodil na jinou toaletu, ale vždy musel do té samé sprchy.

Když gólmanovi přeskočí…
Pardubický brankář Martin Růžička je totální kliďas. Někteří jeho kolegové však byli a jsou schopni pěkných vylomenin. Tady je jejich hitparáda podle Deníku.


1. Ron Hextall (Philadelphia Flyers, NHL). Nejtrestanější gólman v NHL všech dob si svůj nejhorší kousek odbyl za Philadelphii v roce 1989. Bek Montrealu Chris Chelios narazil jeho spoluhráče Proppa ostře na hrazení. Hextall přichystal odvetu. Vzal hokejku do ruky a nejspíš chtěl Cheliosovi useknout hlavu. Za dřevorubecký kousek byl odměněn dvanáctizápasovou stopkou. O dva roky dříve zlomil v přípravném kempu před Canada Cupem ruku spoluhráči Turgeonovi. Stál v brankovišti, tak dostal sekeru. Jak prosté…


2. Al Smith (Buffalo Sabres). Možná podivín číslo jedna mezi všemi gólmany světa. V roce 1976 kuriozně ukončil svoje angažmá v Buffalu. Jednou předpokládal, že by se měl postavit do branky od začátku. Ale ouha. Těsně před startem utkání se rozhodlo, že chytat bude Bob Sauve. Smith se tak vytočil, že nabruslil do středu kluziště, zahodil hokejku, sundal si rukavice i masku a zamával směrem k lóži, kde seděli majitelé. Pak se sebral a z ledu odjel. V Buffalu si už nikdy nezachytal. Brzy byl vyměněn.


3. Patrick Roy (Montreal Canadiens). Fantastický brankář, ale i neskutečný „pošuk“. Trenér Montrealu Bob Hartley ho za nerozhodného stavu stáhl z branky a nahradil Craigem Billingtonem. Během této rošády si klíčoví útočníci Montrealu mohli odpočinout a vstřelili vítězný gól. Roy taky hned putoval do branky zpět. Jenže nebyl na ledě při vítězné trefě, takže mu statistici úspěšný zápas nezapočítali. V kabině pak roztřískal video…

Autor: Pavel Ryšavý

29.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Do chřtánu vulkánu: geologové kopnou do sopky i příští rok

Cheb – Vyhloubit několik metrů dlouhou štolu a nechat veřejnost nahlédnout do chřtánu vulkánu. To je projekt, na kterém už několik měsíců pracuje Geofyzikální ústav Akademie věd v Praze. Geologové už dokonce část bývalé štoly z 19. století ve vyhaslé sopce Komorní hůrka vyhloubili. Nyní už je jasné, že projekt bude zdárně pokračovat i v příštím roce, kdy na něj Akademická rada Akademie věd věnuje dalších 200 tisíc korun.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Trump vybral za ministra práce šéfa fastfoodového řetězce

Washington - Budoucí americký prezident Donald Trump chce do čela ministerstva práce dosadit ředitele fastfoodového řetězce Andrewa Puzdera. Trumpův štáb to ve čtvrtek oznámil v tiskové zprávě. Puzder stojí v čele společnosti CKE Restaurants Holdings, na volební kampaň newyorského miliardáře přispěl v květnu částkou 150.000 dolarů (3,8 milionu Kč).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies