Od zvláštní zpravodajky Deníku
Čtvrtfinále. Zápasy, kdy tečou emoce – na hokejových šampionátech jsou to duely dle hesla být, či nebýt. Postoupit do boje o medaile, nebo se vracet domů bez slávy?
Od roku 1992, kdy bylo zavedeno poprvé, je to rok co rok stejné dilema. Poslední desetiletí nabídlo ve čtvrtfinále světového šampionátu vzrušující bitvy s často nečekaným rozuzlením, které rozhodoval jediný gól. Jako včera. Česko stálo ale na straně šťastnějších. Finsko prohrálo 1:2 po nájezdech.
Pojďme si jich několik připomenout. Vraťme se na poslední mistrovství světa v Německu v roce 2001.
Wayne Gretzky debutoval jako generální manažer Kanaďanů, formoval tým pro olympiádu v Salt Lake City. Jenže duel Kanady s USA ve čtvrtfinále dospěl do prodloužení a v něm americký útočník Darby Hendrickson už ve 32. vteřině prostřelil Freda Brathwaita v brance Kanady. Spojené státy vyhrály 4:3. Gretzky na ten gól dodnes s trpkostí vzpomíná.
Podobné pocity mají Finové, když si vzpomenou na čtvrtfinále v roce 2003 na jejich domácí půdě. Vedli nad Švédy 5:1, nikdo nepochyboval o jejich vítězství. Teemu Selänne oslavoval hattrick.
Jenže pak Švédové srovnali na 5:5 a pět minut před koncem P. J. Axelsson vstřelil v přesilovce gól, který Švédům zajistil výhru 6:5. Finská média pak psala: „Je to největší katastrofa finského hokeje.“ A finský kouč Hannu Aravirta říkal: „Tohle je snad noční můra.“
A co měli říkat Češi v Praze 2004?
Jágr a další hvězdy v týmu šli ve čtvrtfinále na podceňované Američany, ale rozhodly až samostatné nájezdy. Co se tehdy stalo? Málo známý americký obránce Andy Roach se rozjel proti Vokounovi, takřka zabrzdil a pak forhendem bezchybně zavěsil. Tehdejší Sazka Arena byla v šoku. Američané zvítězili 3:2. Česká medaile byla v nenávratnu.
O rok později však Češi domácí výpadek napravili. Ve čtvrtfinále ve Vídni znovu nastoupili proti Američanům. Znovu proti sobě stáli Vokoun a Roach a znovu byl výsledek 3:2.
Tentokrát však slavilo Česko a nakonec získalo i titul.