VYBERTE SI REGION

Rachůnek chtěl seknout s hokejem, čtěte jeho příběh

Zlín - Slavný zlínský odchovanec a obránce chtěl v dorostu skončit s hokejem. O 17 let později se stal národním hrdinou.

14.9.2011
SDÍLEJ:

Hokejový obránce ruské Jaroslavle Karel Rachůnek s pohárem pro mistry světa.Foto: Deník/Daniel Ostrčilík

V dorostu chtěl s hokejem seknout, ovšem cílevědomost, dřina a velké hokejové srdce jej dostaly až na vrchol. Nedávno tragicky zesnulý hokejový obránce Karel Rachůnek si splnil dětské sny, musel však měnit životní postoje, překonat křivdy a překážky, které mu do cesty postavila nevyzpytatelná kariéra.

Poznal sladký i trpký život v nejslavnější lize světa NHL i pomíjivou vůni ruských milionů. I přes všechnu slávu však zůstal především skvělým člověkem s věčným úsměvem. Prožíval pohádku s tím nejhorším možným koncem. Vydejme se po jeho stopě životem, která skončila před týdnem v troskách klubového letadla ruského klubu Lokomotiv Jaroslavl na cestě na první hokejový zápas sezony KHL v běloruském Minsku.

Vyučen elektrikářem

Vyrůstal s rodiči otcem Karlem, maminkou Naděždou, dva roky mladším bratrem Ivanem a o deset let mladším Tomášem v jednom bytě ve zlínské místní části Louky. Chodil na základní školu na Podhoří, od „čtvrťáku“ zamířil do hokejové třídy Základní školy Emila Zátopka ve Zlíně. „Býval jsem dostatečným studentem. Vždy jsem nějak prolezl dál. Základka ještě šla, ale na střední škole a nadstavbě už měl přednost hokej. Podle toho také vypadal prospěch,“ vzpomínal Rachůnek, jenž se vyučil elektrikářem.

Ve výjimečně silném hokejovém ročníku 1979 už v mládežnických kategoriích vynikal a hrával s o rok staršími soupeři. V sedmé i osmé třídě pod vedením trenéra Petra Tauše vládl své věkové kategorii. „Jenže před sezonou 1993/94 jej nevzali do dorostu, tak jsem s ním jezdil do Vsetína. Až po dvou letech se vrátil zpět. Bylo velmi náročné Káju přesvědčit, aby pokračoval,“ vzpomínal jeho otec Karel Rachůnek, který svého nejstaršího syna přivedl poprvé na zimní stadion v šesti letech.

Na sezonu 1995/96 se vrátil z druhé strany kopce Syrákova a pod vedením Zdeňka Venery porazil ve finále Plzeň (2:3, 3:1, 3:2 sn, 4:1) a vybojoval dorostenecký titul. V přípravě na nadcházející ročník skončil ve fyzických testech druhý nejlepší. I během sezony patřil mezi opory družstva trenéra Stanislava Přikryla, které nakonec podlehlo až ve finále pražské Slavii (3:8, 2:5).

Bratři zbili brankáře

V následující sezoně 1997/98 si však začal plnit své sny. V jednom juniorském zápase nastoupil v jedné formaci se svým o dva roky mladším bratrem Ivanem. „To ale neměli dělat. Po dlouhé době jsme si spolu zahráli a dopadlo to tak, že jsme ve druhé třetině zmlátili brankáře. Dostal jsem trest do konce zápasu, brácha čtyři minuty za katrem,“ vybavil si Karel Rachůnek.

Krátce před dovršením plnoletosti si jej v roce 1997 v devátém kole draftu celkově jako 229. hráče vybrala Ottawa Senators. Ve stejném roce poznal přes společného kamaráda a spoluhráče Jaroslava Kristka životní partnerku Kateřinu. „Jednou mě napadlo, že bych je mohl dát dohromady, tak se sešli a bylo to. Po první schůzce byl Karel z Katky úplně nadšený. Od prvního okamžiku si spolu sedli a vydrželo jim to,“ vzpomíná Kristek.

I Kateřina společně se svým přítelem prožívala nervozitu z jeho premiérového startu v extralize. Tehdejší kouč Eduard Novák postavil 19. září 1997 v 6. kole v Třinci (4:6) do třetí formace vedle vrstevníka Tomáše Žižku. Své premiérové trefy mezi muži se dočkal až 4. března 1998, kdy ve 47. kole berani smetli doma Opavu 10:2 a Rachůnek se podílel na výhře gólem ve 27. minutě na průběžných 5:1. „Už bylo na čase, abych se trefil,“ věděl.

Poprvé v Ottawě

V úvodu ročníku 1998/99 se vydal v 19 letech do hlavního kanadského města na čtrnáctidenní kemp klubu NHL Ottawy Senators, kde zanechal pozitivní dojem. „Byla to výzva a zkušenost. Celkově se mi dařilo. Ale nebyl to jen můj pocit, protože než jsem odlétal domů, mluvili se mnou trenéři i manažer klubu a říkali, že se jim moje hra líbila. Útočit prý umím, teď bych se podle nich měl zlepšovat v bránění,“ popisoval své dojmy Rachůnek.

Hrál i se zlomeninou

Po návratu do extraligového kolotoče rychle rostl ve výjimečného zadáka. Byl ofenzivně laděný, konstruktivní, ale zároveň tvrdý, nekompromisní. Nikoho na ledě se nebál a porval se i se dvěma tehdejšími personami - vítkovickým Vůjtkem a plzeňským Řezníčkem. „S Vůjtkem jsem se prát nechtěl. Odjížděl jsem z akce, ale on mě náhle napadl zezadu. Nedalo se nic dělat. Musel jsem se pobít,“ vybavil si své první extraligové vyloučení do konce zápasu. „Řezníček mi dal krosček přímo do obličeje, a když jsme se pošťuchovali, připletl se k tomu také brankář Salfický. Ale už jsem s bitkami skončil,“ tvrdil tehdy se 107 trestnými minutami „zlý muž“ celé nejvyšší soutěže.

Dokázal však i podpořit ofenzivu a ve 44 zápasech vstřelil tři góly a přidal devět asistencí. Navíc prokázal obrovskou obětavost, jelikož od semifinále play off proti Třinci hrál se zlomeným prstem na levé ruce. „Mohl jsem hrát na šedesát procent. Spíš jsem jen vyhazoval puky. Ke konci zápasu už to bylo k nevydržení,“ křivil svůj úsměv Karel Rachůnek.

Ve valašském finále se musel sklonit nadupanému Vsetínu, který bojovný Zlín porazil hladce 3:0 na zápasy (1:3, 3:4, 2:4). „Sešel se tady tým, který se hned tak nevidí. Parta byla vynikající. Skvěle mužstvo táhli starší kluci jako Štraub, Kapusta, Okál, Čajánek a Meluzín,“ ocenil přínos lídrů stříbrného mužstva. „Odvedli jsme dobrou práci. Ve finále chybělo víc štěstí,“ zalitoval talentovaný obránce.

Život naruby

Na prahu nové sezony opět odletěl do Ottawy na další kemp s tím, že se určitě vrátí. „Chci se ještě rok vyhrát tady a ne na farmě. Cítím, že to pro mě bude lepší. Když tam přijdu v jednadvaceti, budou se na mě dívat jinak,“ vysvětloval své plány.

Nevrátil se. Jeho život nabral další rozměr, otočil se mu vzhůru nohama. „Na to, že jsem byl draftovaný až v devátém kole, jsem dostal velice dobrou smlouvu. Dali mi maximum, co mohli. Jsem připraven čekat na šanci třeba tři roky. Počítám s tím, že mě nejdřív čeká farma. Musím ale vědět, že se mnou v budoucnu počítají,“ vysvětloval svou zásadní změnu postoje. „Zlínu jsem za mnohé vděčný, vyšel mi vstříc. Vždycky bude první, s kým budu o případném návratu jednat,“ slíbil Rachůnek.

Přitom kvůli nevýhodné pozici v draftu měl i minimální šanci se v nejbližších měsících prosadit do hlavního týmu NHL Ottawy Senators. „Nebyl jsem na tom zpočátku fyzicky dobře. Ostatní měli navrch. Hodně mi pomohli Evropané. Především Slovák Marian Hossa,“ vzpomínal tehdy 20letý mladík.

Byl odeslán na farmu „Senátorů“ Grand Rapids Griffins (IHL), kde odehrál 71 zápasů, vstřelil 6 gólů a přidal 25 asistencí. „Na farmě jsem se naučil anglicky. Když jsem do Ottawy přijel, nebyla to žádná sláva. Začátky jsou pro každého těžké. Měl jsem ale výhodu, že se mnou odcestovala do zámoří přítelkyně Katka. Ve dvou se to přece jen lépe táhne,“ pochvaloval si.

Oceněn jako Lemieux

Přítomnost Kateřiny mu šla zjevně k duhu, jelikož již ve své nováčkovské sezoně nastoupil za hlavní tým Senators k šesti zápasům. Svou premiéru si odbyl 31. října proti Atlantě Thrashers (6:4) a postupně se probojoval až do zahajovací formace. Dlouho však čekal na svůj první gól. Dočkal se až 16. ledna 2001 proti „Králům“ z Los Angeles. V divoké přestřelce zvyšoval v přesilovce na průběžných 6:5, přesto Senátoři nakonec padli 6:7. „Přitom jsem nahrával. Dostal jsem nahrávku od Jašina, poslal kotouč do ohně před branku do skrumáže a nakonec z toho byl gól. Byl jsem šťastný, že to tam konečně padlo. Zaplatil jsem všem klukům vítězné doutníky. To je rituál, který jsem rád splnil,“ zářil štěstím. „Doteď jsem jen přihrával. Konečně jsem to zlomil. Začal jsem si víc věřit a přidal ještě další dva góly,“ kvitoval.

Vše završil titulem nováček měsíce ledna za jeden gól a devět asistencí a postavil se po boku legendárního útočníka Maria Lemieuxe. „Hodně mě to povzbudilo do dalších zápasů,“ radoval se.

„Vysokou školu“ získal vedle tehdy 23letého obránce a kanadského reprezentanta Wade Redena. „Vedle něj jsem získal cenné zkušenosti. Hodně jsem se od něj naučil,“ děkoval na dálku Rachůnek po životní sezoně, ve které 50 zápasů bojoval se zraněným ramenem.

Licitoval o platu. Skončil na farmě

Přesto s platem půl milionu dolarů patřil k nejhůře placeným borcům v NHL. I proto se před sezonou 2002/03 nemohl dohodnout na novém kontraktu. Podle neoficiálních zdrojů Rachůnek požadoval 800 tisíc dolarů, Senátoři nabízeli jen 600 tisíc. Stál si tvrdohlavě za svým a sezonu zahájil v ruské superlize v dresu Lokomotivu Jaroslavl, kde podepsal krátkodobou smlouvu do 9. října. „Když jsem dostal nabídku, zvažoval jsem ji deset minut. Klidně si dovedu představit, že bych v Rusku odehrál celou sezonu,“ vzkázal vedení Ottawy. „Asi udělám krok zpět a dohodnu se,“ rozhodl se 23letý bek krátce před vypršením ruské smlouvy.

Po svém návratu však dostal Rachůnek za vyučenou a na dva týdny se pakoval na farmu Binghamton Senators (AHL), kde stihl odehrát 6 zápasů s bilancí dvou asistencí. „Dali mi pocítit, co jsem si v létě dovolil. Při podpisu smlouvy jsme se dohodli, že se podívají, jak jsem na tom fyzicky a od toho se bude odvíjet příprava. Tři čtvrtě hodiny po podpisu kontraktu bez jakékoliv prohlídky mě poslali na farmu. Řekl jsem své připomínky a byl jsem tam čtrnáct dnů,“ poznal Rachůnek tvrdou ruku mocných šéfů klubu.

Postupem času se ale dostal zpět na pozici, kterou si pracně vybudoval. „Ze začátku to ale bylo těžké. Když jsem podepsal smlouvu, moc mi nevěřili. Musel jsem si vše vybojovat zpátky. Vyměnil jsem agenta a čekání na smlouvu se vyplatilo,“ pochvaloval si řízný bek, jehož vzorem byl vždy jiný odchovanec Zlína - Roman Hamrlík.

ČTĚTE TAKÉ: Zlín se rozloučil s hokejistou Karlem Rachůnkem

Autor: Daniel Ostrčilík

14.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Úroveň technického vzdělání podle šéfů strojírenských firem klesá

Praha - Úroveň technického vzdělávání se podle 60 procent ředitelů strojírenských firem za posledních deset let zhoršila. Pesimističtější byli v průzkumu mezi 285 podniky šéfové velkých společností. Vyplývá to z průzkumu analytické společnosti CEEC Research, jehož výsledky mají média k dispozici. Kompletní data budou zveřejněna v úterý na konferenci Budoucnost technického vzdělávání na ministerstvu školství.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Anonym ohlásil bombu na pražském hlavním nádraží, vlaky nejezdily

Praha - Policie v sobotu večer kvůli anonymní hrozbě bombou vyklidila pražské hlavní nádraží. Železniční doprava byla na víc než hodinu zastavena. Metro svou stanicí na nádraží projíždělo. Policie bombu nenašla, po původci anonymního telefonátu pátrá. Médiím to řekl mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies