Na provizorním pódiu se Michal Rozsíval představil asi dvoutisícovému davu diváků a odpověděl na několik otázek moderátora akce.

Přivezl jsi do Vlašimi čtyřicet hokejových výstrojí. Slyším dobře a je to vůbec možné?

Ano, je to kompletní výstroj, včetně bruslí a hokejek i pro brankáře. Díky hráčské asociaci NHL jsme dokázali sehnat hokejové věci pro mladé začínající hráče. Vím, totiž, že je hokej finančně hrozně hlavně pro rodiče náročný. Chtěl jsem Vlašimi pomoct, aby si šli kluci zabruslit a pomohli si najít lásku k hokeji.

Jak vidíš budoucnost vlašimského hokeje?

Vím a slýchám, jak to tady chodí. Vlašimští lidé dělají hokej dobře, srdcem a z lásky ke sportu, což je perfektní. Doufejme, že plány s výstavbou nové haly vyjdou, a tím se vlašimský hokej posune výš. Když jsem lidem totiž řekl, že jsem z Vlašimi, tak jsem byl terčem posměchu a odpovídali mi, jestli nosíme na ledě kulichy pod helmama, protože byla hala odkrytá, fouká tady a listí zamrzá v ledu.

Jak se ti hrálo na Mistrovství světa v Německu pod trenérem Vláďou Růžičkou?

Když jsem přijel, tak jsem Vláďu moc neznal, ale zjistil jsem, že i když dělá věci podle svého, tak většinou dobře. Dával mi hrozně prostoru a hrálo se mi pod ním dobře.

Jako jeden z mála si z NHL přijel do Německa reprezentovat Českou republiku. Co tě k tomu vedlo a jak jsi to cítil?

Již jednou na mistrovství světa byl, ale v Quebecu před dvěma lety jsme neuspěli. Loni jsme byli s Rangers v play off, takže jsme nemohl přijet. Teď jsme se s New Yorkem do play off nedostali a času bylo moc. Tak jsem si říkal, že je to pravá chvíle jet a reprezentovat. Pokud budu zdravý a všechno bude v pořádku, tak reprezentovat neodmítnu.

Michale, s kým se ti nejlépe hrálo v obraně v Německu?

Hodně jsem ze začátku nastupoval s Mírou Blaťákem. Potom se to nějak všelijak točilo. Nejvíce jsem si sednul s Mojžou (pozn. Mojžíš), rozumněli jsme si a měli podobné tendence.

Jak by jsi hodnotil nejdůležitější zápasy v Německu v semifinále se Švédskem, kdy jsme vyrovnávali sedm sekund před koncem a nebo finále s Ruskem. Který zápas byl z tvého pohledu těžší?

Určitě to bylo Švédsko. Šlo o to, že když prohrajeme, je konec a jedeme domů. Do finále s Ruskem jsme šli uvolněnější, i když jsme samozřejmě chtěli vyhrát. Byli jsme si ale vědomi, že medaili máme a nakonec jsme dokázali vybojovat zlatou. Pokud bysme ale prohráli, tak se určitě nezachováme jako Rusové, kteří si po dekorování medaile sundali.

Jak by jsi hodnotil výkon našich mladých hokejistů a vycházejících hvězdiček, které zatím moc lidí neznalo?

Na mistrovství bylo spoustu nováčků, kteří dostali šanci na velkém turnaji. Možná i z toho pohledu jsme měli pomalejší začátek. Jsou to kvalitní hokejisti, kteří již mají něco odehráno, i když třeba ne na reprezentační úrovni. Je to budoucnost našeho hokeje. Je hezké vidět kluky, kteří mají možnost hrát hokej ještě deset let za reprezentaci a předvádějí takové výkony. Český hokej má budoucnost před sebou.

Jaké je to se jako mistr světa setkat s prezidentem republiky s Václavem Klausem v šatně po vítězném zápase?

V euforii vítězství jsme věděli, že tam pan prezident je, ale určitě jsme se tak nechovali, všichni měli radost a stříkali šampaňské. Určitě je to ale zážitek, když se takhle blízko dostanete k prezidentovi, a bylo krásné, že s námi oslavil titul mistra světa. Je to vzpomínka na celý život.