VYBERTE SI REGION

Straka by bral pauzu po dvou měsících

NEW YORK - Je úspěšný, přesto zůstal skromný. Čtyřiatřicetiletý hokejista Martin Straka má doma zlato a bronz z olympiády i nejcennější kov ze světového šampionátu. Teď, v dresu newyorských Rangers, bojuje v prvním kole play off nejslavnější soutěže světa.

13.4.2007
SDÍLEJ:

Útočník New Yorku Rangers Martin Straka.Foto: REUTERS/Tami Chappell

„Nejsem žádná celebrita. Lidem se tu sice hokej líbí, ale není pro ně sportem číslo jedna. Nikdo mě na ulici nepoznává,“ říká s úsměvem odchovanec plzeňského hokeje.

Vážně vás nikdo nezastavuje?

Kdepak, maximálně před zápasem, když jdeme do haly. Ale to už musí být vážně velký fanda. Tohle je desetimilionové město, ztratí se tu i Jarda Jágr.

Nemusíte se maskovat?

Vůbec ne.

Říká se, že fanoušci Rangers své hráče buď milují, nebo ukrutně nenávidí.

Je to tak. Když vedeme, burácí celá hala – tedy přesně řečeno, oni fandí jen tak, jak jim to namalujou na světelnou tabuli. (směje se) Když nám ale hokej nejde, dají nám to znát, pískají a bučí.

I na vás?

Taky, zrovna nedávno. Byl jsem s Džegym (Jágrem) na ledě, hráli jsme power play a nevypálili puk na branku ani jednou. Celý stadion na nás začal hulákat a bučet.

Vadí vám to?

Většinou nic nevnímám. Možná kdyby na mě řvali celý zápas nebo kdyby se to opakovalo. Pak bych se asi cítil hůř. Pokud si to někdy zasloužíme, nedá se s tím nic dělat.

Jak velký vliv na reakce publika má Jaromír Jágr? Co pro tým vlastně znamená?

Všechno. Je vůdčí osobností, na ledě i v zákulisí má hlavní slovo. Podívejte se, co udělá s týmem, když během zápasu odejde z ledu. Vzpomínám na dva zápasy, kdy jsme vedli 2:0, on nedohrál a my jsme nakonec prohráli.

Prohrávali jste však letos i s ním. Docela často.

Ano, jenže speciálně při těchto utkáních to vypadalo, jako kdyby do kabin odešla polovina mužstva.

Umí Jágr zakřičet?

Jo jo, v kabině, když se nám nedaří, anebo v důležité chvíli, když ví, že potřebujeme povzbudit.

Zvedne hlas také na vás? Znáte se dlouhá léta.

Na mě taky, určitě.

A naopak, když se vám něco povede, společně oslavujete?

Já nikam nechodím, protože bydlím padesát minut autem od města. Možná ti mladí, co bydlí v centru.

Šéfové klubu vás po úspěšných zápasech nikam nepozvou?

Ne ne, to se nestává.

Ani po sezoně?

Tak to už vůbec ne, maximálně nám řeknou: Po létě se uvidíme! (smích)

Byl jste někdy v Madison Square Garden jako divák?

Jen na koncertě Johna Bon Joviho a na basketbalu. Ale málo, bydlíme moc daleko. Za to mám blízko tréninkovou halu, jen pět minut. Chtěl jsem jít ještě na koncert U2. Zatím mi to ještě nikdy nevyšlo, většinou jsme byli pryč.

A znáte New York jako turista?

Nooo, moc jsem toho neviděl. Loni jsem nebyl vůbec nikde, ani na jedné památce. Zhruba před šesti lety jsem tu byl na dovolené. Viděl jsem jenom Empire State Building a Sochu Svobody.

Co tedy ve volném čase děláte?

Doma se snažím být co nejvíc s malou a to je asi tak všechno. Občas ještě zajdu na muzikál, ty mám rád.

Máte rád i newyorský životní styl?

Když jsem bydlel ve městě, líbil se mi zdejší život moc. Teď žiju na vesnici a tam se mi nelíbí nic. Neee, to byl fór…

Chybí vám tu něco z Čech?

Mně by vyhovovalo, kdyby se hrálo tak dva měsíce a potom byla na chvilku pauza, že bychom se podívali domů. Jsem v Čechách spokojený, je to můj domov. Po sezoně se těším na rodinu a na známé.

Co byste si sem nejraději přivezl?

No, právě třeba ty známé. Oni sem jezdí jen občas.

A co byste naopak z Ameriky importoval do Čech?

Rozhodně jídlo, suši. Když jsem v létě doma, těším se zpátky hlavně na jídlo.

Povězte, jak velký rozdíl je být hokejistou v Plzni a v Rangers?

Rozdíl je velikánský v mnoha směrech, liší se zázemí, liga…Všechno je dané financemi. Vyděláme si v Americe nejvíc peněz, dostávají se sem nejlepší hokejisti, jsou tu plné stadiony. Někdy se klukům v Čechách nedivím, že nehrají tak dobře, když nastupují na stadionu pro 15 tisíc lidí a přijdou tam jen dvě tisícovky. Vy možná řeknete, že podávají špatné výkony, ale je to fakt hodně těžké. Je něco jiného, když nastoupíte před 18 tisíci lidí, kteří vám fandí, i když občas pískají.

Až se jednou vrátíte natrvalo domů…

…to bude brzo.

Počkejte, ještě minimálně rok v NHL zůstanete, ne? Takže až se potom vrátíte, bude z vás vážený pan hoteliér?

Nebude. To by mě nebavilo. Moje hotely žijí svým vlastním životem, pracují tam lidi, kteří rozumějí své práci.

Mohl by vás tedy váš otec přemluvit k tomu, abyste s ním trénoval malé děti?

Právě jsem to chtěl říct. Asi bych je nemohl trénovat, neměl bych na ně trpělivost. Když vidím, jak mě kolikrát doma neposlouchá moje dcera – a teď bych jich měl mít třeba patnáct?

Vás by třeba poslouchaly.

Ba ne, to si nemyslím.

Prý si jenom nechcete dělat trenérskou třídu, říká váš otec.

Já ji dostanu automaticky. (brání se)

Myslím tu nejvyšší…

Abych jezdil někam do školy? Tak to ne. Vím jen, že chci dělat něco kolem hokeje.

Prozraďte co.

Například shánět talenty, nebo se věnovat mládeži, ale ne úplně těm nejmenším, to bych nedokázal.

Média by vás nelákala?

Že byste měl svůj vlastní televizní pořad jako Kateřina Neumannová? Ani náhodou. Spolupráce s médii se úplně děsím. Jsem z toho nesvůj. Když nemusím, s nikým radši nemluvím. Tohle je úplně to poslední, co bych dělal, vážně.

13.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies