Na tribuně pak sledoval, jak Kometa nakonec doma porazila Chomutov 3:0. „Vyplynulo to ze hry. Projížděli jsme kolem sebe, Jarda seknul mě, já jsem mu to vrátil. Nedělám z toho vůbec vědu," mávl nad incidentem rukou šestadvacetiletý forvard.

Jak dlouho jste s vaším protivníkem z bitky hráli v jedné lajně?

Ani ne celou sezonu. Takže pár zápasů.

Jeho muskulatura i pěsti jsou pověstné. Nevybral jste si právě snadného protivníka.

Neměl jsem moc jiných možností. (smích) Bylo to v klidu.

Jak často se hokejista popere s bývalým spoluhráčem?

Moc běžné to není. Ale bez bitek je hokej nemastný neslaný. Jsou hráči, kteří za kariéru vystřídají šest klubů. To by pak bylo bez soubojů. Teď jsme s Jardou soupeři.

Jak jste si užil zbytek zápasu?

Kdyby za stavu 2:0 dal Chomutov nějaký gól, může přijít vyloučení a zápas zůstane otevřený. Ale kluci zvládli druhou polovinu utkání skvěle. Hráli jsme ze zajištěné obrany, nedělali jsme chyby. Předvedli jsme skvělý výkon.

Kde jste zápas sledoval?

Na tribuně. Přijeli se na mě podívat rodiče, byl jsem s nimi.

A co říkali rodiče na vaši bitku?

Už mi k hattricku chyběla jenom asistence. (smích) Já jsem nikdy rváč nebyl. Jsou raději, když dávám góly, ale tady nebylo úniku.

Jak jste se rozhodoval při zakončení vašeho nájezdu, ze kterého padl první gól duelu?

Na poslední chvíli jsem viděl, že si brankář lehá. Udělala se tam díra, tak jsem toho využil. Mířil jsem.

Na Kováčikovu nahrávku si stěžovat nemůžete…

Akorát jsem naskočil z ledu, takže mě obránci soupeře nezachytili. Našel mě fakt skvěle.