VYBERTE SI REGION

Poprask ve Vsetíně, teď euforie v Plzni. Kratěna: Tisíc zápasů? Je to hezké

Plzeň /ROZHOVOR/ - Ne každému, kdo vezme do ruky hokejku a nazuje brusle, se povede dostat do extraligy. A jen málo z těch, kteří prorazí, potom prožije v nejvyšší domácí soutěži dlouhou a úspěšnou kariéru.

28.2.2016
SDÍLEJ:

Ondřej KratěnaFoto: Archiv

Jak šel čas
Útočník Ondřej Kratěna se narodil 21. dubna 1977 v Čeladné. Extraligovou kariéru zahájil
 v Olomouci, kde se dal dohromady s Michalem Brošem a Janem Tomajkem. V roce 1996 přestoupil do Vsetína, kde během tří let zkompletoval zlatý hattrick a sešel se tu znovu s oběma parťáky. Poté se s Brošem přesunul do Sparty a na svou mistrovskou šňůru navázal další čtyři tituly. Osmé a zatím poslední české zlato bral na jaře 2013 s Plzní a následně se tu stal lídrem týmu, když kapitánské céčko převzal po legendárním Martinu Strakovi. Mimo extraligu si bojovník a výborný bruslař odskočil jen v sezoně 2007/08, kdy s týmem Karpät Oulu vyhrál finskou nejvyšší soutěž. Dvakrát startoval na mistrovství světa
 a v roce 1997 si z Finska přivezl bronzovou medaili.  

Jako Ondřej Kratěna, jenž v úterním souboji proti Spartě odehrál 1000. zápas na extraligové scéně.

Magické hranice dosáhl osmatřicetiletý útočník Škody Plzeň jako teprve dvanáctý hráč v historii. V jednadvacáté sezoně, kterou zkušený harcovník, osminásobný český šampion, ale také mistr Finska a nyní plzeňský kapitán, v extralize kroutí.

„Je to krásné číslo, mám radost," komentoval vstup do vybrané společnosti lídr plzeňských Indiánů. Zároveň introvert, co nestojí o slávu a médiím se vyhýbá.

Bouřlivých ovací i dárků od fanoušků si však vážil. „Všem bych chtěl moc poděkovat. A o to víc mě mrzí, že jsme zápas se Spartou nevyhráli," vzkazoval příznivcům Kratěna, který v extralize může přidat další desítky startů. S Plzní totiž o rok prodloužil smlouvu.

Tisíc zápasů, jak vám to zní?
Je to hezké číslo a jsem rád, že jsem se na něj dostal.
 A doufám, že ještě nějaké zápasy přidám. Ne snad kvůli statistikám, ale chci být pro mužstvo platný a pomoci mu.

Vzpomenete si na svůj vůbec první extraligový zápas?
První? (váhá) Asi ne. Vzpomenu si na první gól. To bylo v Olomouci, nahrával mi Petr Fabián a dal jsem ho „Edovi" Turkovi, tehdy gólmanovi Českých Budějovic.

Na to, kdy dosáhnete tisícovky, se názory statistiků rozcházely. Jedni tvrdili, že už v utkání
 s Hradcem, druzí posouvali dosažení mety až proti Spartě. Co říkají vaše archivy?
Já si žádné nevedu. V klubu mi oznámili, že to bude se Spartou a tak to beru.

Ani rodiče nebo babičky, dědečkové pro vás neschraňovali výstřižky z novin, nevedli kroniku?
Ne, nic takového. Mám pár fotek z hokejových začátků, ale to je zhruba všechno.

Kdy si hráč s přibývajícími zápasy začne uvědomovat, že nejde o samozřejmost? Po pěti, šesti stovkách startů?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Hokej mám rád, je to můj život a jsem šťastný, že můžu dělat něco, co mě baví. A doufám, že mi to ještě nějaký čas vydrží.

Po minulé sezoně jste ale zvažoval konec kariéry.
V závěru základní části přišlo hloupé zranění, musel jsem na operaci a byl jsem rozhodnutý, že končím. Ale vedení plzeňského klubu mi dalo čas, abych si vše ještě promyslel. A když jsem se dostal z nejhoršího, tak jsem zjistil, že mě pořád baví trénovat a hokej by mi chyběl. Tak jsem do toho šel a oceňuji, že v Plzni mají o mé služby dál zájem.

Hranici tisíce startů překročilo v extralize zatím jen pár hráčů. Vy mezi nimi, čemu to přičítáte? Zdravému kořínku?
Problémů se zdravím jsem si užil docela dost, takže u mě jde spíš o chuť hrát a trénovat.

Jubilejní zápas jste odehrál proti Spartě, kde jste prožil úspěšné roky a získal čtyři extraligové tituly. Jsou tahle utkání pro vás stále něčím výjimečná?
Jsou zvláštní už tím, že bývají vyhrocené, přijde hodně lidí, a odehrávají se tak v nádherné bouřlivé atmosféře. Hrozně moc jsem chtěl vyhrát a mrzí mě, že se to nakonec nepovedlo.

Většinou své emoce krotíte, ale když jste minutu před koncem třetí třetiny srovnával na 3:3, vaše radost byla obrovská.
To ano. Zápas se vyvíjel ve vlnách. Vedli jsme 2:0, soupeř otočil na 2:3, ale i po tom obratu Sparty jsme pořád věřili a bojovali o výhru. Nakonec jsme dokázali srovnat, a proto ta radost. Jenže soupeř potom v prodloužení rozhodl.

Vraťme se ještě na začátek vaší kariéry. Jak se z rodáka z Čeladné, což je obec v Beskydech na Ostravsku, stane hokejista?
V Čeladné jsem se jen narodil, ale jinak rodiče bydleli ve Frenštátě pod Radhoštěm. Od tří let jsem ale žil v Olomouci a propadl hokeji.

V extralize jste začínal krátce poté, co Olomouc v hvězdné sestavě soutěž vyhrála. Byl už jste součástí mistrovského týmu?
S áčkem jsem tehdy absolvoval pár tréninků, ale zápasy o titul jsem sledoval jen z tribuny.

V Olomouci se dal dohromady věhlasný útok mladých dravců Kratěna, Broš, Tomajko, který se poté znovu sešel ve Vsetíně. Jak vzpomínáte na tuto éru?
To byla krásná doba, která se nemůže opakovat. Vsetín tehdy v extralize dominoval, brali jsme tři tituly po sobě a já si jako mladý kluk užíval každý moment. Zodpovědnost za výsledky měli ti zkušenější.

Následně jste ale spolu s Michalem Brošem přestoupil do Sparty. Bylo těžké se k tomu kroku odhodlat?
Lehké to nebylo a ve Vsetíně náš odchod vyvolal trochu zlé krve. Ale přišly nějaké problémy, které jsme se s Míšou Brošem rozhodli řešit odchodem, a nelituji toho.

Ze Sparty jste v roce 2011 přesídlil do Plzně. Co vás sem přitáhlo?
Na Spartě jsem tehdy skončil a Martin Straka spolu s tehdejším trenérem Mariánem Jelínkem mi nabídli možnost pokračovat v kariéře. Za tu nabídku jsem byl rád a doteď si to užívám.

Hrála v tom roli i touha Martina Straky dojít s Plzní až na vrchol extraligy?
Chuť vyhrát extraligu nesálala jen z Martina, ale i ostatní lidi v klubu dělali maximum pro úspěch. První sezonu jsme skončili v semifinále, ale hned další rok to přišlo a byla to nádhera.

Také současný výrazně omlazený tým Škodovky se drží v popředí soutěže. Má sílu se prosadit i v play-off?
Jsem přesvědčen, že ano. Hrajeme dobře, a i když se mužstvu nedaří, jako třeba proti Spartě, tak se nezlomíme a bojujeme do poslední chvíle.

Autor: Karel Sopr

28.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Nezvládnutý staford napadl na ulici dalšího psa, skončil v útulku

Olomoucký kraj – Policisté se zabývají případem nebezpečného křížence stafordšírského teriéra, který v Zábřehu napadl několik psů i lidí. Poslední incident se stal zkraje týdne poblíž husitského kostela u areálu bývalých kasáren, kde staford zaútočil na dalšího psa. Toho majitelka právě venčila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies