VYBERTE SI REGION

Titul mi v Pardubicích za úkol nedali, říká Jandač

České Budějovice – V pondělí přijel Jandač poprvé od svého odchodu z Č. Budějovic do Budvar Arény jako soupeř. Pardubice v Tipsport Cupu prohrály na jihu Čech 3:4 v prodloužení.

18.8.2010
SDÍLEJ:

Josef JandačFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Čtyři sezony strávil trenér Josef Jandač (41) pod Černou věží. A bylo to období, za které se rozhodně nemusí stydět. Nejprve svůj tým prošpikovaný hvězdami z NHL na čele s Václavem Prospalem provedl úskalími první ligy i baráže a v Českých Budějovicích se mohl slavit návrat mezi hokejovou elitu. V dalších třech sezonách pokaždé prošel se svými svěřenci do extraligového semifinále, když v té poslední vybojoval Mountfield bronzové medaile.

Poté působil dva roky jako Růžičkův asistent u reprezentačního týmu a loučil se opravdu parádně. Z květnového mistrovství světa v Německu si přivezl zlatou medaili jako světový šampion. Jeho další kroky měly vést do prestižní KHL, kde se měl ujmout kormidla nováčka soutěže Kyjeva. Všechno ale bylo jinak. V ukrajinské metropoli nedokázali včas vybudovat odpovídající stadion a z Jandače byl najednou trenér bez práce. Ale skutečně jen krátkou chvilku. Po úspěšném kouči okamžitě sáhly mistrovské Pardubice, kterým nečekaně odešel trenér Václav Sýkora.

V pondělí přijel Jandač poprvé od svého odchodu z Č. Budějovic do Budvar Arény jako soupeř. Pardubice v Tipsport Cupu prohrály na jihu Čech 3:4 v prodloužení, přestože po dvou třetinách vedly 3:1.“Kontrolovali jsme vývoj zápasu, ale ve třetí třetině jsme přestali bruslit a nadělali zbytečné fauly. Nakonec jsme mohli být rádi za remízu v normální hrací době,“ uvedl.

Jaké jste měl pocity, když jste jel poprvé od svého odchodu do Budějovic jako soupeř?

Po sportovní stránce to beru normálně. Že nastoupím proti Budějovicím jako trenér jiného mužstva, to není nic zvláštního. Taková už je doba. Byl jsem tady čtyři roky a bylo to hokejově plodné období. Nasbíral jsem tady spoustu zkušeností a poznal hodně přátel. Byly to prostě čtyři roky života. Necestoval jsem, ale bydleli jsme tady. Celkově se do Budějovic vždycky rád vracím. Líbilo se mi tady a dařilo i hokejově.

Při vzpomínce na jihočeské angažmá převažují kladné vzpomínky?

Jednoznačně. Bylo to parádní. Teď v červenci jsme byli v jižních Čechách na dovolené. Projížděli jsme naše oblíbená místa: Chlum u Třeboně, Staňkov, Třeboň a zastavili jsme se i v Českých Budějovicích u Jindry Petříka, ke kterému jsme chodívali na jídlo. Podívali jsme se i do míst, kde jsme bydleli. Zavzpomínali jsme si a bylo to fajn. I děti už se ptaly, kdy pojedeme do Budějovic.

Když jste odcházel, netajil jste se myšlenkou, že byste se v budoucnu do Budějovic klidně vrátil. Platí to i nadále?

Klidně bych se vrátil. Nemyslím si, že bych tady odvedl špatnou práci a rozešel se nějak špatně. To vůbec ne. Po čtyřech letech ale už nastala doba na změnu. Šel jsem na zkušenou k národnímu týmu, což mi také hodně dalo. Nejde celý život trénovat jen jedno mužstvo. Člověk musí udělat nějakou změnu a získat novou zkušenost. Třeba přijde doba, kdy se do Budějovic vrátím. Musí ale být hlavně zájem ze strany klubu a konstelace tomu musí nahrávat.

Po příchodu k národnímu mužstvu jste si pochvaloval, že si trochu odpočinete od každodenní práce v klubu. Načerpal jste nové síly?

Nešlo o to, jestli si odpočinu. Práce u nároďáku je trochu jiná než v klubu. Je nárazovější. Hlavně do listopadu nejsou žádné akce a je to spíše takové čekání na sezonu, která je díky mistrovství světa posunuta až do konce května.

Práce u národního týmu má úplně jiný charakter než v klubu?

Ano. Turnaje Euro Hockey Tour, to je pro nás jedna velká hektika. Sejdeme se, zjistíme jako jsou na tom hráči po zdravotní stránce a během nějakých dvou dnů se snažíme mužstvo připravit hlavně po taktické stránce. Zaměřujeme se především na přesilovky a oslabení. Na nic není čas. Na turnaji se rychle odehrají tři zápasy a jede se zase domů. Pak je příprava na mistrovství světa, která trvá skoro dva měsíce. Příprava na olympiádu byla minimální. Tady v Čechách nebyla vlastně žádná.

Vaše spolupráce s hlavním koučem Vladimírem Růžičkou fungovala na dobré úrovni?

Vyhovovalo mi, že jsem dostal docela dost prostoru. Růža měl ještě svou práci ve Slavii, takže hlavně kempy před mistrovstvím světa jsme dělali sami s Ondrou Weissmannem. Zatrénoval jsem si docela dost. Naučil jsem se na hokej dívat s nadhledem. Z tribuny jsem nestranně sledoval zápasy, kdy hrály třeba Budějovice s Litvínovem. Sleduji to s čistou hlavou a nikomu nestraním. Dívám se na styl, jakým jednotlivá mužstva hrají, a mám čas si to rozebrat. Těch zápasů jsem viděl opravdu hodně. Mohu se zaměřit na jednotlivé hráče. To mi hodně pomohlo. Oraz od každodenní práce mi po nějakých šestnácti letech také přišel vhod.

To určitě přivítala i vaše rodina.

Myslím si, že ano. To byste se ale musel zeptat manželky. Kolikrát říkala, aby mi už ten hokej zase začal. To je ale asi normální. Já jsem to jednoznačně přivítal a dostal jsem do práce zase novou chuť, šťávu a motivaci.

Zlatou medaili z mistrovství máte doma vystavenu spolu s extraligovým bronzem z Českých Budějovic?

Bronzovou má syn pověšenou v pokojíku mezi svými medailemi. Zlatou mám stále ještě ve skříni spolu s dresem, prstenem a dalšími věcmi, které jsme dostali po titulu. Zlatá medaile pořád někde putovala a ukazovala se. Asi ji dostane taky syn. V den finále on vyhrál se svým týmem zlatou medaili na fotbalovém McDonald´s Cupu. Psal mi, že za moji stříbrnou ji nevymění. Do finále jsme šli jako outsideři, ale přesto jsme to dokázali. Ještě jsem mu ji nedal, ale asi mu ji nakonec také věnuji.

Od nové sezony jste měl nastoupit jako trenér týmu nováčka KHL Kyjeva. Kvůli nevyhovujícímu stadionu ale klub nebyl do soutěže připuštěn a vaše angažmá padlo. Mrzelo vás to hodně?

Docela mě to mrzelo. V průběhu sezony jsem nějaké nabídky dostal a některé byly i z Ruska. Bylo to ale spíše jen takové oťukávání. Navíc to byly destinace, které mě až tolik nezajímaly. Kyjev mi připadal jako ta správná varianta. Je to velké město, takže tam byly školy pro děti. Mimochodem jsou tam stále ještě přihlášené. Všechno už jsme měli zajištěné. Let tam z Prahy trvá hodinu a čtyřicet minut. Každý den tam pravidelně létají přímé spoje. Cestování bylo jednoduché. Hodně o mě stál manažer klubu. Kyjev byl nově se tvořící tým a cítil jsem, že by to mohlo být ono. Byla to šance poznat KHL, trochu oprášit jazyk a naučit se dobře rusky mluvit. Na dva roky jsme se tam chtěli usadit a pak by se vidělo, co bude dál.

Najednou jste se ne vlastní vinou ocitl bez angažmá. V tom okamžiku se zdálo, jako by vám nabídka z mistrovských Pardubic spadla z nebe.

Byl to asi spíš osud. Pardubice mě kontaktovaly už v době, kdy jsem před dvěma lety končil tady v Budějovicích. Nějaký čas tam probíhalo namlouvání a já jsem tehdy upřednostnil nároďák. Teď se to vyvinulo úplně náhodou. Trenér Pardubic Venca Sýkora odešel do Petrohradu a Honza Votruba, který působil jako asistent, nechtěl dělat hlavního kouče. Byli jsme ve spojení od doby, kdy to začalo v Kyjevě vypadat, že se hrát nebude. V okamžiku, kdy se to definitivně potvrdilo, jsme se sešli a během zhruba týdne jsme se domluvili.

Jana Votrubu jste před lety chtěl jako svého asistenta už do Budějovic. Je to tak?

Je pravda, že jsem o něm věděl a měl jsem na něj dobré reference. Volali jsme si, ale nakonec k tomu nedošlo. Čas od času jsme potom ve spojení byli. Nedělali jsme ještě nikdy spolu, ale známe se a je to velice zkušený trenér.

Co si vedení pardubického klubu slibuje od letošní sezony, ve které bude obhajovat mistrovský titul?

Pardubice vždycky patří mezi mužstva, která by se měla rvát o přední příčky. Obhajoba titulu by samozřejmě byla hezká, ale na druhou stranu všichni ví, jak je to těžké. Neklademe si žádné velkohubé cíle, jako že chceme obhájit titul. I když bychom si to samozřejmě přáli. S tím také do sezony jdu. K tomu je třeba do soutěže dobře vstoupit a odehrát její základní tak, abychom si dobře připravili nadstavbu, kterou je play off, což je kapitola sama pro sebe. Nejdřív musíme udělat A, abychom pak mohli zvládnout B. Nemá smysl mluvit o konci sezony, když jsme teprve na jejím začátku. vstup do soutěže považuji za hodně důležitý.

Nedostal jste tedy jako trenér jasné zadání obhájit titul?

O konkrétních cílech jsme se nebavili. Samozřejmě jsme mluvili o tom, že bychom se chtěli pohybovat na předních příčkách tabulky a hrát hezký atraktivní hokej, na který by chodili diváci. K tomu musí pochopitelně být i nějaké body, abychom nehráli hezký hokej , ale také pořád prohrávali. Ale že by zazněla věta: Pane Jandač, angažovali jsme vás proto, abyste tady obhájil titul, tak takhle mi to podané nebylo.

Autor: Pavel Kortus

18.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

Do Iráku odletěl polní chirurgický tým, pomáhat bude u Mosulu

Praha - Do Iráku dnes odletěl sedmnáctičlenný český polní chirurgický tým. Podporovat bude koaliční a irácké vojáky na americké základně několik desítek kilometrů od Mosulu. Sdělil to mluvčí generálního štábu Jan Šulc. O vyslání jednotky rozhodla vláda a schválil jej Parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies