Nejen proto, že ve Spartě strávil skvělých 11 let, ale také kvůli tomu, že to zná i z druhé strany. Mezi obdobím ve Spartě a nyní v Kladně oblékal právě brněnský dres. Rychlé vyřazení Sparty ho hodně překvapilo.

Čtěte také: Gólman Francouz: Paříž je daleko. Soustředím se jen na sebe

„Rozhodují maličkosti, uděláte drobnou chybičku a soupeř ji hned potrestá. Brno v prvních třech zápasech vedlo tři minuty čistého času a najednou to bylo 0:3, to vás strašně srazí," říká nejlepší střelec v historii samostatné české extraligy.

Překvapil vás rychlý konec Sparty v play-off?
Samozřejmě, v tu chvíli si člověk řekne, že hokeji asi vůbec nerozumí. Měl jsem informace, působil jsem v obou táborech a už před čtvrtfinále jsem říkal, že díky tomu, jakým stylem hokeje se Sparta prezentuje, je pro mě jasným favoritem. A že po dvou prohraných sériích s Brnem, ještě v době když jsem ve Spartě hrál, to letos konečně udělají. O to větší to pro mě bylo překvapení. Obzvlášť výsledek 4:0. V prvních třech zápasech rozhodovaly maličkosti, takové to sportovní štěstí, které jim v závěru vždy chybělo. Uděláte drobnou chybičku, soupeř ji hned potrestá a jste ze hry. Smutné je, že kluci pokaždé vedli o dva góly. Brno bylo v prvních třech zápasech ve vedení jen tři minuty a najednou to bylo 3:0. Je vidět, jak je sport vyrovnaný, rozhodují maličkosti. Četl jsem třeba rozhovor s Jirkou Vykoukalem, že by Sparta měla hrát bez cizinců, se svými odchovanci, ale Sparta má ty nejvyšší ambice a nemůže čekat na výchovu. Chce nejvyšší příčky, tituly.

Jaká ve Spartě panuje v takové situaci asi nálada? Důvěrně to tam znáte, je to velkoklub, který má pokaždé mistrovské ambice, a najednou všechno skončí takhle brzo.
Přiznám, že hodně špatná. Každý to nese jinak, má jinou povahu a jinak k tomu přistupuje. Mladí kluci, co hrají druhé třetí play-off, vědí, že toho mají ještě hodně před sebou. Dokážu se ale vcítit do pocitů Jardy Hlinky nebo Honzy Hlaváče, kteří před deseti lety slavili titul a loni mu byli hodně blízko. U nich teď musí být zklamání opravdu veliké, protože vědí, že těch šancí už nemusí být moc. Hráči se zhroutí svět. S nadsázkou, je to sport a každý vám může říct, že život je o něčem jiném, ale pro nás, kdo miluje hokej a chce pořád vyhrávat, to tak opravdu je. Člověk do toho dá veškerou energii, a když už je mu kolem čtyřicítky, tak ví, že na další úspěchy už nemusí mít moc času. Celý rok trénuje, obětuje tomu úplně všechno. Je to ale pořád týmový sport, na to se nesmí zapomínat. Aby jednotlivci pořád vynikali, potřebují k sobě další kvalitní hráče. Třeba na Jardovi Hlinkovi to bylo po podzimním zranění vidět. Dostal k sobě hráče naladěné na stejnou notu a zase vynikal, vzal to na sebe. Někdo po vyřazení s Brnem říkal, že kluci byli špatně trénovaní, ale to jsou s prominutím kecy. Odehráli těžké zápasy a pořád po ledě lítali. Až čtvrtý zápas vyhrálo Brno jasně, to už ale museli mít sparťané v hlavách. Prohrávat 0:3 každého srazí.

Jsou pro Spartu i Brno vzájemné zápasy ty nejvyhecovanější v sezoně?
Každý, kdo hrál za Spartu, vám potvrdí, že se na ni chce každý vytáhnout. Hlavně když přijedete ven. Viděl jsem, jak proti nám ty týmy hrají, a když se jim podaří vyhrát první zápasy, tak jim narostou křídla a hrají strašně uvolněně. Před sezonou všichni pasovali Brno na největšího favorita. Před play-off se jim uzdravili hráči, a tak Sparta vypadla opět s největším favoritem. To už je ale Spartě prd platný. Nikdo už to nevrátí. Teď se uvidí, jestli to Brno potvrdí v další sérii. V play-off je vyhecované úplně všechno, ať proti sobě hraje kdokoliv. Víte, že trénujete celý rok a pak je to všechno otázka týdne nebo deseti dnů, kdy hrajete o bytí a nebytí. V tu pravou chvíli musíte mít tu nejlepší formu.

Sparta slavila poslední titul před deseti lety. Co během dekádu scházelo k tomu, aby se zase jásalo?
Ne každý z hráčů a trenérů ten tlak, který na Spartě je, snese. Za těch jedenáct let, co jsem na Spartě hrál, se tam vystřídalo hodně lidí. Udělali jsme dva tituly, i když se nám tolik nedařilo, a na favority jsme nebyli pasovaní. Největší pohodu tam udělali Franta Výborný a Vilda Sivek. Během play-off už nic nenatrénujete, řeší se jen drobnosti, hecuje se to, starší hráči si tohle musí v kabině ukočírovat. Někde roste tlak a nervozita, trenéři vám pořád opakují, že musíte a musíte. Kluci samozřejmě chtějí, ale pak chybí uvolněnost. Podáváte třeba dobré výkony, pak ale něco nevyjde a sráží vás to. Přesně tak to bylo teď v prvních třech zápasech. Pak je na trenérovi, aby byl co největší psycholog. Je to hodně specifické, má dvacet různých hráčů a ví, že na deset z nich se musí řvát, pět naopak pochválit. Tým musí poznávat celý rok, aby v danou chvíli věděl, co na koho platí. Někdo udělá chybu, rozhodí se, ale já ho potřebuju, tak mu dám druhou šanci. Třeba už nic nezkazí, ale zase neudělá nic navíc. Je to strašně specifické, psychologie hodně pomáhá. Pokaždé se ale musí brát v potaz, že na druhé straně proti vám stojí kvalitní soupeř. Je jich dost kvalitních, jen to prostě vyšlo tak, že teď proti sobě nastoupili dva takoví giganti hned ve čtvrtfinále.

Po titulu v roce 2007 jste ve Spartě strávil dalších sedm let. Dá se vybrat nějaká sezona, kdy vás nejvíce mrzelo, že to nevyšlo?
Já si myslím, že to bylo v tom roce, kdy titul vyhrály Karlovy Vary. Prohráli jsme s nimi v semifinále. Podle mě zbytečně skončilo několik kluků, udělali se veliké změny, ale hráli jsme dobrý hokej a nakonec vybojovali bronz. Každý jen slyšel, jaký je to obrovský neúspěch. Nejhorší byl snad můj poslední rok ve Spartě, sezona 2013/2014. Lámali jsme jeden rekord za druhým, měli nejvíc bodů, já dal nejvíce gólů a vyhrál produktivitu. Byli jsme jasný favorit. Už ve čtvrtfinále jsme se ale trochu trápili s Vítkovicemi. To je pro první dva týmy nejhorší, když po čtrnácti dnech volna proti vám nastoupí tým z předkola, který vyhrál 3:0 na zápasy, je rozjetý a nabuzený. S Brnem jsme pak v semifinále prohráli 3:4 na zápasy, i když jsme v pěti šesti z nich byli jasně lepší. V rozhodujícím sedmém jsme vedli 2:0 a 3:1. Tu sezonu jsme měli k titulu asi nejblíž. Hráli jsme vynikající hokej, sezona probíhala skvěle, ale v danou chvíli jsme nezvládli sedmý zápas. I loni odehrála Sparta neskutečné finále s Libercem. Také byla ohromně blízko.

Nepřehlédněte: Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

Kariera Petra Tona. Infografika.Zdroj: Redakce