Trenér Hadamczik: Jágr nebude umět odejít

Od zvláštní zpravodajky Deníku

Čeští hokejisté znovu oblékají národní dres, ale největší hvězda Jaromír Jágr na Švédských hrách není. Na tom by nebylo nic divného. V posledních letech jsme si však zvykli na jeho přítomnost na světových šampionátech. Muž, který příští týden oslaví 40. narozeniny, ale letos pravděpodobně bude chybět.

Alois Hadamczik, trenér národního týmu, se při své plánované cestě do zámoří u Jágra ve Philadelphii zastaví a bude mít zásadní otázku. „Chci se ho zeptat, zda by přijel, pokud by Philadelphia vypadla,“ říká.

Jak se vlastně debatuje s Jaromírem Jágrem? Bývá to složité? On je takový svůj.

Je to osobnost. Bylo by špatné, kdyby nebyl svůj. Já bych to řekl výstižně: znám spoustu hráčů, kteří mu nemůžou zavázat tkaničky, a sebevědomí mají větší než Jágr. Mně se s ním komunikuje líp než s některými hráči, kteří toho moc neumí.

Co řekne, to platí?

Takhle bych to netvrdil, on taková slova taky nepoužívá. Je třeba pochopit roli kouče a roli hráče. Hráči tvoří hru na hřišti a kouč musí najít správnou cestu k tomu, aby jim vyhověl a oni pak mohli prezentovat výkon.

Vzpomenete si na své první setkání s Jágrem?

Bylo to v Třinci, když tam hrál Jágr tým. Za měsíc nato byl u mě v Kravařích. Tam jsme se potkali na diskotéce.

Na diskotéce?

Ano. Dělal ji můj syn a Jarda se přijel podívat. Pak jezdil pravidelně každý rok dvakrát a já jsem byl u něj jednou v Pittsburghu, kde tehdy hrál.

Popište rozdíl mezi Jágrem na olympiádě v Turíně 2006 a Jágrem na mistrovství světa v Bratislavě 2011. Na obou těchto akcích jste ho vedl.

Musím říct, že Turín byl specifický v tom, že to byla olympiáda. Bylo tam zpoždění letadel, nastala únava, zranění, nepřišla výstroj. Ten turnaj byl komplikovaný. Do Bratislavy přijel Jarda zvyklý na evropská hřiště, byl čas na přípravu a na komunikaci. Myslím, si, že tam Jarda hrál takový hokej, který musel uspokojit diváky a mě jako trenéra obzvlášť.

Ve kterém zápase za vaší éry se vám nejvíc líbil?

Důležité je vždycky čtvrtfinále. Když dal v zápase s Amerikou první hattrick v nároďáku, opravdu jsem si to jako trenér užil.

V čem je podle vás Jágrova výjimečnost?

Je typologicky zdatným hráčem, mívá málo zranění a ustojí je. Věnuje hokeji maximum, dovede tvrdě trénovat a dovede taky dobře spát. Je to vyrovnaný člověk, který se umí poprat i s tím, když se mu nedaří. Jinak by nemohl být tak velkým hráčem, jakým je.

Dokázal vás rozesmát?

Určitě (smích).

A naštvat?

Když jednou řekl, že nebude reprezentovat. On neřekl úplně, že nebude. Řekl, že až bude hrát na velkých hřištích, vrátí se. Je pravda, že od té doby nebyl na mistrovství až do doby, než se vrátil do KHL a do Evropy.

Jak jste vnímal jeho přechod do KHL?

To musí posoudit on, já tam za ním ani nebyl. Spíš jsem si myslel, že by to neměl dělat. Říkal jsem si: vydrž ještě tři roky v NHL a pak se vrať do Kladna. Ale ten jeho comeback do NHL je teď velkolepý. Jeho jméno je tak velké, že nic neztratil.

Může hrát profesionální hokej ještě dlouho?

Záleží, na jaké úrovni a jak mu zdraví vydrží. Pokud ale bude zdravý, bude hrát hodně dlouho, protože nebude umět od hokeje odejít.