Záruba: Tato generace má hokejově stále co říct

Od zvláštního zpravodaje Deníku

Rachna, kachna, to to letělo. Vítej, zlatý hattricku! Jeho originální výroky zlidověly. Spousta českých televizních diváků už si nedokáže představit hokejový zážitek bez hlasu Roberta Záruby. „Jsem pyšný na to, že zvýšená sledovanost ukazuje, jak program diváky baví,“ říkal před závěrečnými dvěma zápasy turnaje třiačtyřicetiletý komentátor České televize. Letos strávil za mikrofonem už dvacátý světový šampionát.

Jste známý tím, že si pečlivě zaznamenáváte všemožné statistiky. Máte přehled i o svých vlastních?

Mám. Myslím, že jsem někde u čísla 11 060 komentovaných sportovních událostí, zápasů, závodů. Hokej z toho zaujímá drtivou většinu, ale dělal jsem i florbal, atletiku, softbal, házenou, dokonce i jeden fotbal, když jsem zaskakoval za Míru Bosáka.

Chtěl jste hned od začátku komentovat hokej?

Začínal jsem menšími sporty. Můj první přímý přenos byl z baseballu a šlo o vůbec první přímý přenos z baseballu, který u nás v roce 1990 televize vysílala. Na jaře 1991 jsem poprvé komentoval hokej, exhibici pro Luďka Čajku.

Proslavil jste se mnoha výroky. Máte je dopředu připravené?

Ne. V přípravě vždycky hledáte, čím je zápas zvláštní. Téma, o kterém bych chtěl mluvit v nejvypjatějších chvílích, je jasně dané. Ale může se stát něco, co to přebije. Je nesmysl si něco doslovně připravovat dopředu. To ani nejde. Když jsme poprvé hráli o to, že jako první země po zavedení play off na mistrovství světa zvítězíme potřetí za sebou, říkal jsem si: To je takový zlatý hattrick a to se nikomu nepovedlo. Kdybych si něco připravil dopředu, ztratilo by to spontánnost a přesvědčivost. V Naganu jsem věděl, že mužstvo může dotáhnout sen mnoha hokejových generací. Přesná formulace musí vzniknout v přenosu.

Je složité každoročně vysílání ze šampionátu oživovat?

Každý rok se někdo ptá: A co tam bude nového? V sedmdesátých a osmdesátých letech se přitom hokej vysílal pořád stejně. Letos v extralize jsme měli mikroporty rozhodčích, které byly úžasným posunem do zákulisí zápasu.

Máte za sebou dvacet šampionátů. Nestane se vám někdy, že se vám třeba na mistrovství světa nechce?

Ne že by se mi letos nechtělo, ale kdyby bylo mistrovství o dva týdny později, vůbec bych se nezlobil. Čas na přípravu programu i přípravu komentátorskou se dost zkracuje.

Čím pro vás byl šampionát na Slovensku výjimečný?

Pro mě osobně byl extrémně náročný. Neměl jsem na nic čas. První volný den jsem měl v sobotu. Jen jsem zkouknul tréninky, pobavil se s novináři ze Švédska a Finska. Připravuju scénář, ale nemusím nikde vystupovat. Z hlediska práce bylo mistrovství nejnáročnější.

Co vás na turnaji zaujalo hokejově?

Dlouho jsem neviděl český tým hrát s takovou jistotou až do semifinále. To jsme naposledy do určité míry zažili ve Vídni 2005, ale i tam jsme občas řešili krizové momenty. Na druhou stranu jsme turnaj vyhráli. Letošní mužstvo mělo situaci sedm utkání pod kontrolou. To muselo dát lidem radost na sedm večerů, nepovedl se až osmý. Zároveň se ukazuje, že tato generace má hokejově stále co říct. Má sílu i soudržnost.