Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Svačina o přestupu: Nikdy jsem nic nevyhrál, s Třincem mám šanci

Třinec /ROZHOVOR/ - Osmadvacetiletý hokejový útočník Vladimír Svačina o přestupu z Vítkovic do Třince v rozhovoru pro Moravskoslezský deník řekl: "Nikdy jsem nic nevyhrál, s Třincem můžu."

11.6.2015
SDÍLEJ:

Útočník Vítkovic Vladimír Svačina.Foto: DENÍK/Pavel Sonnek

V hokejových Vítkovicích působil posledních osm sezon. V uplynulých třech patřil ke klíčovým hráčům a měl značný podíl na tom, že se tým probojoval vždy alespoň do předkola extraligy.

Mise osmadvacetiletého útočníka Vladimíra Svačiny v ostravském klubu je však u konce. Šikovný rychlík se zkušenostmi z reprezentace kývl na nabídku Třince, kde podepsal čtyřletý kontrakt.

„Měli o mě opravdu eminentní zájem, až mě to překvapilo. Na své statistiky nemyslím, udělám vše, abychom uspěli jako tým a stali se mistry, čímž by se mi splnil jeden ze životních snů," řekl Svačina, kterého čeká v sobotu svatba. „Je to tak, po téměř pěti letech si beru svoji přítelkyni Sandru."

Jste už hráčem Třince, jaký z toho máte pocit?

Už mám za sebou zdravotní prohlídku a všechno proběhlo na jedničku. Hned na úvod mi udělala velkou radost doktorka, podle které jsem na tom zdravotně hodně dobře. Jinak jsem absolvoval první trénink, ze všeho mám zatím skvělý pocit.

Zkuste být konkrétní, z čeho všeho?

Třinec má fakt krásnou arénu, špičkové zázemí. Je vidět, že když ji stavěli, koukali hodně kolem sebe, jak to vypadá jinde. Je prostě nádherná. Nejvíce mě ale dostal přístup každého člověka z klubu. Přijali mě, jako bychom se znali už léta.

Zdá se, že o vás hodně stáli…

Měli o mě opravdu eminentní zájem, až mě to překvapilo. Manažeři, ale i trenéři mě doslova bombardovali telefonáty, měli jsme společně hned několik schůzek, ale zároveň byli trpěliví. Opakovali mi, ať se nerozhoduju okamžitě. Dali mi dokonce čas na rozmyšlenou. Každopádně jsem cítil, že mě hodně chtějí. Od několika kluků, kteří tam měli namířeno, jsem slyšel, že je chtěl manažer, ale trenéři už tolik ne. V mém případě byl zájem od všech.

Jakou roli ve vašem přestupu sehrál bývalý hráč Vítkovic a současný třinecký asistent Václav Varaďa, který je také dvojnásobným mistrem světa a finalistou Stanley Cupu?

Hodně jsme si volali, pár desítek telefonátů určitě proběhlo. Přestupu do Třince hodně pomohl. Říkal mi, že mě sledovali už během uplynulé sezony, a to jak v základní části, tak v play-off a prý jsem přesně typ hráče, kterého hledají. Kdyby prý můj přestup k nim nevyšel, možná by ani jiného útočníka nebrali. Tenhle přístup mi situaci v mém rozhodování značně ulehčil. Jejich obrovský zájem na mě zapůsobil.

Měl jste i jiné nabídky?

Existovala varianta, že bych šel hrát do Ruska s Ondrou Romanem, se kterým se teď, mimochodem, individuálně připravuju na novou sezonu. Z toho ale nakonec sešlo, protože byl už dřív draftován Jekatěrinburgem. Mému agentovi Vláďovi Vůjtkovi se ozvali z Rigy. Ale pořádně se nevědělo, jestli budou vůbec KHL hrát. A během toho všeho trval obrovský zájem Třince, se kterým jsem se dohodl na super podmínkách a nakonec tam podepsal smlouvu. Budu tak hrát v nejlepším klubu v republice, navíc to tam mám z rodné Studénky kousek, což se taky každému hráči po přestupu nepoštěstí. Všechno si prostě skvěle sedlo.

Oceláři patří každoročně k hlavním aspirantům na titul, v minulé sezoně o něj přišli v domácím sedmém finále s Litvínovem. To Vítkovice takové ambice nemají. Hrálo i tohle roli ve vašem rozhodování?

Určitě. Je mi osmadvacet, a ještě jsem vlastně nikdy nic nevyhrál. Strašně rád bych zvedl ten mistrovský pohár nad hlavu. Je to asi úplně jiný pocit než končit sezonu utrápený už někdy v únoru.

Během dlouhých námluv jste jistě sondoval, co od vás v Třinci očekávají. Zjistil jste něco?

Bavili jsme se na rovinu. Očekávají ode mě hlavně produktivitu, tedy co nejvíce gólů a nahrávek. Chtějí, abych jim pomohl k titulu. Měl bych začít v první nebo druhé lajně a bude záležet jen na mně, jestli se v ní udržím. Je taky otázka, jak mi to půjde s novými spoluhráči, přece jen tři poslední sezony jsem hrál neustále s Ondrou Romanem a Rudou Hunou. Chvíli se asi budeme sehrávat, ale to je pochopitelné.

Zmiňujete své vítkovické spoluhráče z hvězdného útoku, kterému se začalo přezdívat Romanovci. Jak na vaše skvělé kousky vzpomínáte? Góly jste stříleli jako na běžícím páse…

To bylo úplně jako z jiného světa. Sedli jsme si nejen herně, ale i lidsky, a přestože se naše cesty rozešly a ani jeden už ve Vítkovicích nejsme, naše přátelství to neukončilo. Naopak. S Ondrou Romanem jsem každý den, trénujeme spolu, s Huničem si dvakrát třikrát týdně voláme a navzájem si přejeme jen to nejlepší.

Cítil jsem, že potřebuji změnu

V čem bylo kouzlo vaší spolupráce? Vítkovičtí fanoušci chodili hlavně na vaše kulišárny…

Dokázali jsme si vždy vyhovět. Nikdy jsme si nic nevyčítali. Hrát spolu byla zábava, což myslím bylo poznat. Chtěli jsme si zápasy užívat. Sem tam jsme měli problémy s trenéry, kteří po nás chtěli více střelby a častější chození před branku, ale my byli trochu jiní, takoví hračičkové, kterým to naštěstí vycházelo. Na ty tři společné roky nikdy nezapomenu. Dokonce mám doma nějaká videa s našimi nejlepšími kousky. Určitě na ně někdy mrknu.

Zůstaňme ve Vítkovicích. Klub opouštíte po osmi sezonách, v posledních třech jste patřil k hlavním tahounům týmu. Ne vždy to tak ale bylo. Jak na tu téměř dekádu vzpomínáte, ať už v dobrém, nebo špatném slova smyslu?

Hlavně začátky byly hodně těžké. Vlastně neustále jsem pendloval po hostováních, ani zdravotně a také kondičně jsem na tom nebyl úplně dobře. Měl jsem dokonce období, kdy jsem myslel, že budu muset s hokejem skončit. Vypadalo to, že to jde celé do kytek.

Kdo nebo co vás vrátilo na tu správnou cestu?

V prvé řadě bych chtěl poděkovat prezidentovi klubu Františku Černíkovi. To byl rok 2012 a já šel na hostování do Popradu. Tehdy mi bylo bídně, on mi ale vzkázal, že o mně pořád ví. Před začátkem následující sezony mi pak nabídl novou smlouvu, kterou jsem s nadšením okamžitě podepsal. To mě ohromně nakoplo, nastartovalo, začal jsem na sobě daleko více makat. To byl zlom v mé kariéře. Panu Černíkovi bych chtěl touto cestou moc poděkovat, protože to byl právě on, kdo nade mnou nezlomil hůl a dal mi druhou šanci.

V souvislosti s vaším přestupem do Třince se jistě najdou vítkovičtí fanoušci, kteří vás budou nazývat zrádcem. Co byste jim vzkázal?

Jsem rád, že se ptáte. Nebude to vzkaz, jen otevřeně řeknu, jak se celá věc měla.

Povídejte…

Po minulé sezoně vypršela jak mně, tak Ondrovi Romanovi smlouva a vedení Vítkovic nám nabídlo nové s tím, že nás chtějí jako dvojičku. Ve chvíli, kdy se dohodl Ondra s Jekatěrinburgem, přestaly o mě mít Vítkovice zájem, jednání uhasla. Bylo mi tedy jasné, že se mnou už nepočítají, tak jsem si začal hledat nové angažmá a nakonec podepsal kontrakt v Třinci. A na rovinu říkám, že jsem za to rád. Cítil jsem, že potřebuji změnu. Přesto jsem očekával, že si ve Vítkovicích podáme ruce, navzájem si poděkujeme za krásných sedm let a rozloučíme se jako chlapi. Dopadlo to bohužel takhle.

Nejste zdaleka první, kdo ve Vítkovicích léta hrál, a pořádného rozloučení se nedočkal. Proč?

Nechci na nikoho konkrétního házet přes noviny špínu, tahat něco ze soukromých věcí. To nemá cenu. Každopádně jsem si všiml, že ve Vítkovicích byla řada ikon, doopravdy velkých hráčů, v jejichž případě to při jejich odchodu jinam nikdy úplně v pohodě nedopadlo. Rychle a bez rozloučení se to uzavřelo, což je prostě divné. Ale už je to pryč, nechme to být.

Dobře. Vraťme se tedy k Třinci. Jaké si dáváte v novém týmu osobní cíle? Kádr je nesmírně našlapaný, v kabině je to jeden velký borec vedle druhého…

Díval jsem se na sestavu a vypadá to zase na čtyři nadupané lajny, kdy každá může zápas rozhodnout. Je jasné, že v téhle chvíli nejde o nic jiného než o titul, za kterým všichni půjdeme. Na své statistiky nemyslím, udělám vše, abychom uspěli a stali se mistry, čímž by se mi splnil jeden z životních snů.

Autor: Jakub Nohavica

11.6.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Malála Júsufzajová
7

Pákistánská nositelka Nobelovy ceny za mír nastoupí na Oxford

Servírka Barbora Horská byla jednou z těch, která ženu obsluhovala. Na snímku u stolu, kde podvodnice seděla.
2

Blondýna dál okrádá opavské restaurace, policie je na ní krátká

Piráti, sundejte mě z vězeňského autobusu, požaduje Nečasová. Hrozí právníky

Advokáti Jany Nečasové (dříve Nagyové) požadují po Pirátské straně, aby odstranila podobu někdejší šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase z "vězeňského autobusu", s kterým tento týden vyrazila do volební kampaně. Piráti na autobusu poukazují kresbami na kauzy politických protivníků. V předžalobní výzvě, žádají zástupci Nečasové také omluvu, v opačném případě hrozí právními kroky. 

Venkovské prodejny končí kvůli zvyšování platů. Má je stát dotovat?

Češi chtějí zachránit venkovské obchody. Šedesát šest procent lidí v České republice souhlasí s tím, že by měl stát ztrátové prodejny v malých obcích do 500 obyvatel finančně podporovat. Pouze 26 procent lidí je proti tomu. Z vesnic pomalu mizí hospody, obchody i pošty.

Pelikán nejvyššího žalobce mlčenlivosti nezprostil. Obstrukce, reaguje Plíšek

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) nezprostil nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana mlčenlivosti pro slyšení před sněmovní komisí k únikům údajů z vyšetřovacích spisů. Předseda komise Martin Plíšek (TOP 09) mluví o naschválu a o obstrukci. Pelikán poukazuje na to, že žádosti o zbavení mlčenlivosti nebyly zdůvodněny tak, jak požaduje zákon o státním zastupitelství.

Finanční poradce: Zažíváme skvělé časy, které nebudou trvat věčně

/ROZHOVOR/ Česká národní banka nedávno zvedla úrokové sazby. Znamená to zdražení úvěrů, naopak střadatelé mohou být potěšeni. Pro koho je to ještě dobrá zpráva a kdo si pohoršil, přibližuje finanční poradce Partners Josef Uchytil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení