VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdraví, to je u mě velký otazník, říká Hejduk

„Chci hrát co nejdéle, ale kdyby to nešlo, tak bych musel skončit,“ uvědomuje si čtyřiatřicetiletý útočník Colorada, který letos laboroval se zraněními.

10.7.2010
SDÍLEJ:

Milan Hejduk se raduje z gólu Colorada.Foto: ČTK

Loni nevynechal jediný zápas. Letos? Operované koleno, urvané rameno a otřes mozku. Přesto pověsti někdejšího nejlepšího střelce NHL nezůstal nic dlužný. Rodák z Ústí nad Labem Milan Hejduk prožil rozporuplnou sezonu. A vyhlídky na tu další? „Možná, že bude poslední,“ připouští.

Milane, na začátek se nemůžu zeptat na nic jiného, než na váš zdravotní stav. Po sezoně vám hrozila operace ramena, musel jste ji podstoupit?

Na operaci jsem nemusel a jsem strašně rád. Doktoři říkají, že by se ta natržená rotační manžeta měla zahojit sama a zatím to tak vypadá. Po sezoně jsem musel zůstat nějaký čas v Americe a každý den jsem chodil na rehabilitace, kde mě dávali do kupy.

Kdybyste musel na operaci, přišel byste o část nové sezony, což by znamenalo velké komplikace…

V případě operace bych byl mimo až šest měsíců, a to by bylo příšerné. Zaplaťpánbůh, že jsem na ni nemusel.

Přesto jste v letošní sezoně jednu operaci prodělal, když jste si během olympijské přestávky nechal spravit koleno. Do té doby jste sbíral v průměru bod na zápas a byl tahounem Colorada Avalanche…

Neodehrál jsem ani přes padesát zápasů a dal jsem přes dvacet gólů. To není špatné. Ale skoro třicet zápasů jsem nehrál, a to je snad nejmíň za kariéru. Už se asi zdravotně rozpadám, i když zase tak hrozné to ještě není (smích).

Bodově to bylo v pořádku

Přes všechny ty zdravotní lapálie jste byl čtvrtým nejproduktivnějším hráčem týmu a třetím nejlepším střelcem. Z toho pohledu jste spokojený?

Bodově to bylo v pořádku, akorát to zdraví, to je velký otazník.

Operace vás připravila o olympiádu, kde jste chtěl naposledy obléknout reprezentační dres. Hodně to mrzí?

Už jsem nemohl hrát, takže na tu operaci jsem musel. Volal jsem i Vláďovi Růžičkovi (tehdejší trenér reprezentace, pozn. red.), nevěděl jsem, jestli se mnou bude počítat, ale já jsem mu dal najevo, že bohužel nebudu moct jet. Reprezentace už je pro mě uzavřená kapitola. Pořád jsem zraněný a už ani nejsem nejmladší.

Olympiáda českým hokejistům nevyšla, zato mistrovství světa překvapivě vyhráli. Jak jste prožíval to neskutečné tažení?

Sledoval jsem to přes internet. Vypadalo to, že kluci pojedou brzy domů, ale pak se semkli a hráli výborně. Nemyslím si, že to bylo jen díky Jardovi Jágrovi. Spíš než individuality rozhodl týmový duch. Kluci hráli jako tým.

San Jose měli na lopatě

V loňské sezoně bylo Colorado nejhorším týmem NHL, zato letos dlouho patřilo k nejlepším. To čekal málokdo…

Všichni nás pasovali na to, že skončíme hluboko v poli poražených a my jsme se nakonec dostali do play off. To bylo nad očekávání. Byla to dobrá sezona. Máme hrozně mladé mužstvo. Jsem tam jen já a Adam Foote, zbytek má pod pětadvacet let.

Ve Stanley Cupu vás vyřadilo San Jose. Přes vítěze Západní konference jste přitom mohli přejít, že?

Na papíře jsme neměli na to, abychom přes ně postoupili, ale na ledě… První zápas jsme vyhráli a druhý prohráli v prodloužení. Ale vedli jsme a vyrovnávací gól jsme dostali asi pět vteřin před koncem. Kdybychom vyhráli, vedli bychom 2:0. Doma jsme pak vyhráli a už by to mohlo být 3:0 a bylo by po nich. Pak se to ale zlomilo. Oni vyhráli čtvrtý zápas, stáhli to na 2:2 a následně dvakrát vyhráli.

Pro vás série skončila už ve třetím utkání, když jste se zranil po srážce se spoluhráčem Paulem Stastnym…

Byla to divná srážka. Měl jsem otřes mozku a natrhl si rameno. Zkoušel jsem to, ale dál už to nešlo. Zranil jsem se ve třetím zápase hned při druhém střídání, pak už jsem se na to jen díval z tribuny. Smůla… Ale i tak bylo dobré, že jsem si po roce zase mohl zahrát play off. Je to koření hokeje a každý ho chce hrát.

Pohár zvedli nad hlavu hráči Chicaga. Je to pro vás překvapení?

Chicago bylo jedním z favoritů už před sezonou. Vždycky je šest sedm mužstev, která můžou opravdu vyhrát, a oni byli mezi nimi a zvládli to. Měli výborný tým, všechny čtyři lajny mohly dávat góly, i brankáře. Pak už jsem začal věřit, že by mohli vyhrát.

Blackhawks čekali na titul už od roku 1961. Myslíte si, že si triumf zasloužili?

Oni si to zasloužili, protože město hokejem žije. Pamatuju si, že před čtyřmi pěti roky jsme tam hráli a v hlediště nebyl nikdo. V hale pro dvacet tisíc bylo asi jen pět tisíc lidí. Bylo to skoro jako na tréninku, příšerné. Starý majitel se naštval na fanoušky a zápasy Chicaga nedával do televize. Pak to převzal jeho syn a všechno tam změnil. Najednou je tam výborný tým i atmosféra a zase to tam žije jako za starých časů.

Poloprázdné tribuny v Denveru

V Denveru museli být letos fanoušci taky hodně spokojení, ne?

Mysleli jsme si, že když začneme hrát dobře, tak lidi hned přijdou zpátky, ale překvapivě jim to trvalo. Nešlo to tak rychle, ale asi je to trošku dané i ekonomickou situací, která je tam znát všude. Když jsme hráli zápasy v týdnu, tak hala byla poloprázdná, i když jsme hráli dobře. Nebylo to úplně ono, ale v závěru se to zlepšilo a na play off už to bylo dobré. Ale trvá to, než si získáte fanoušky zpátky (úsměv).

Naplnit stadion není problém Pardubic, kde jste před více jak patnácti lety začínal svoji profesionální kariéru. Sledoval jste jejich skvostnou jízdu za českým titulem?

Pardubice i Ústí jsem sledoval na internetu a přál jsem jim. Pardubice hrály výborně, v play off prohrály jen jednou v prvním utkání, což je neuvěřitelná série. Výborně chytal pětačtyřicetiletý Dominik Hašek, klobouk dolů. U brankářů je to v pokročilém věku trochu lehčí než na jiném postu, ale stejně je to obdivuhodné. Hrát v 45 letech jakýkoliv vrcholový sport je neuvěřitelné. Jsem zvědavý, jak se mu povede v Rusku. Hlavně bude záležet na zdraví. V pětačtyřiceti je člověk víc náchylnější na zranění než ve dvaceti. To já vím moc dobře (smích).

Když jsme u brankářů – letos zazářil i jiný Čech, shodou okolností rodák z Ústí jako vy. Michal Neuvirth se stal prvním brankářem, který dokázal v American Hockey League obhájit Calder Cup. Znáte ho?

Vím, že je z Ústí, ale neznáme se. Je to mladý kluk a přeju mu všechno nejlepší. Na brankáře je hrozně mladý a všechno má před sebou. Myslím si, že letos už by měl zůstat v týmu Washingtonu. Jestli Theodoreovi skončila smlouva, tak už ho asi nepodepíšou a brankářskou dvojici vytvoří Neuvirth s Varlamovem.

Jak nyní probíhá příprava na novou sezonu? Omezují vás problémy s ramenem?

Trošku ano. Jsou nějaké cviky, které dělat nemůžu. Přípravu mám trochu omezenou i kvůli kolenu a zádům, ale to už je pár let stejné.

Před campem ho prověří trenér fyzičky

Stihnete se úplně uzdravit než začne letní camp Colorada?

Ale ano. Zpátky odlétáme už začátkem srpna, protože děti jdou poprvé do školy. Camp začíná až někdy v půlce září, takže tam budu dlouho dopředu a budu se moct připravovat s kondičním trenérem.

Dáváte si ve svém věku vůbec ještě nějaké mety a ambice?

Nemůžu si dávat jiný cíl, než být zdravý (úsměv).

V Coloradu máte podepsanou poslední sezonu. Bude to vaše úplně poslední sezona?

Mohlo by to tak být. Před loňskou sezonou jsem mluvil s manažerem a říkal, že když budu podepisovat smlouvu, tak vždycky na rok. Uvidí se podle zdraví. Chci hrát co nejdéle, ale kdyby to nešlo, tak bych musel skončit.

Smlouvu jste podepsal v předstihu ještě před těmi letošními zraněními. Teď by asi bylo složitější prodlužovat kontrakt, že?

Teď by to asi bylo těžší. Nevím, jak by na to v Coloradu reagovali. Něco jsem tam odvedl, ale nevím. Jsem docela rád, že jsem to podepsal dřív.

Stále platí, že kariéru chcete ukončit jedině v Coloradu?

Neplánuju, že bych to zkusil ještě někde jinde, v KHL už vůbec ne. Nevím, co by se muselo stát, abych z Colorada odešel hrát jinam.

Autor: Pavel Mikeš

10.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík (vlevo) a první místopředseda Vít Rakušan.
AKTUALIZOVÁNO
4 5

Jeden program, jedno logo! Hnutí STAN půjde do voleb v koalici s lidovci

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies