Osobně to neberu jako velkou změnu, spíš vyjádření úcty k Battlefieldu 1942, kde to bylo právě takto. Pak je zde ženista (inženýr), podpora a průzkumník. U posledně jmenovaného jde v podstatě o snipera, ale nikomu to neříkejte. Každá ze tříd má specifické zbraně, které si postupně odemyká.

Unlocků je oproti Bad Company 2 mnohem více a hlavně jejich systém nabízí rozmanitější kombinace. Od různých typů kolimátorů (optické, infra, laserové, přibližovací atd.), přes podpůrné držadlo, tlumič, spodní lištu, až po těžkou hlaveň či dvounožku. Samozřejmostí jsou také různé perky zrychlení postavy, větší odolnosti proti střepinám či větší kapacity munice.

Dva hlavní módy

Každá multiplayerová hra stojí a padá na herních módech a mapách. Dobývání checkpointů v módu Conquest patří tradičně k nejoblíbenějším variantám hry, protože dává vyniknout rozlehlým mapám až pro 64 hráčů (na konzolích jen 24). U menších map je zase populární Rush, ve kterém postupně útočící strana likviduje komunikační stanice. DICE v tomto módu chtělo přijít s jakýmsi logickým plněním úkolů, které pro každé prostředí budou unikátní.

Nic takového ovšem ve hře není. Prostě zničíte stanice a skript vás pustí hlouběji do mapy. To je opravdu tak těžké vymyslet originální sadu úkolů, která by vyžadovala skutečnou kooperaci mezi hráči namísto neustálého útočení a bránění jednoho či dvou bodů na mapě?

Mapy velké i malé

Ono vůbec s mapami to není úplně nejrůžovější. Na jednu stranu zde máme klasické battlefielďácké kousky jako Operace Firestorm, Kaspickou hranici či Ostrov Kharg, kde využijete veškerou pozemní a vzdušnou techniku ve jménu sandboxové hratelnosti. Pak jsou zde ale menší mapy jako Operace Metro, Stoky, Velký bazar, Damávand a Přechod přes Seinu, které vám v určitých pasážích zanechají hořkou pachuť na patře.

Prakticky až na první tři jmenované mapy je hraní v 64 lidech kontraproduktivní a něco mi říká, že za to může konzolový limit 24 hráčů. Chápu, že ne každý má rád otevřené mapy s prakticky neomezeným pohybem, ale od Battlefieldu bych ani nic jiného nečekal. Všechny menší mapy nejsou úplně špatné jako celek, ale některé jejich části ničí hratelnost omezením pohybu.

Destrukční model

Jakkoli po grafické stránce vypadá hra pěkně, tak destrukční model nenaplnil očekávání. Divoká marketingová masáž byla od začátku překvapivě cílena na singleplayerový zážitek. Sestřihy z hraní jedné z misí v obecenstvu vyvolaly trochu falešné představy o tom, jak by mohl vypadat multiplayer.

Představy, že zničit půjde téměř vše, vzaly za své. Z hratelnostních důvodů není destrukce celoplošná, což lze v rámci určitých obav o narušení rovnováhy hry i pochopit. Co ale pochopit nelze, jsou některá nezničitelná místa, kde pak dochází k dříve zmiňovaným "zácpám". Člověka prostě musí napadnout otázka, proč sakra nemůže prostřelit díru v jedné z místností, aby nepřítele obešel?

Pozor na hlavu

Jedním z nových prvků je právě chování trosek jako reálných objektů ve hře. Pokud tedy stojíte pod balkónem, dávejte si majzla na střely z RPG. Stačí totiž jedna chytrá střela a padající kusy betonu vyřeší váš problém s nedostatkem nábojů. Když už hovořím o nedostatku nábojů, při hraní jsem si všiml jedné věci. Hráči nehrají tolik týmově. Náboje a lékárničky nejsou tak často k vidění. O používání oživovacích defibrilátorů ani nemluvě. Možná to je tím, že jednotlivá povolání jsou na bojišti trochu hůře čitelná.

V Bad Company 2 bylo běžné, že padlého medika oživil třeba inženýr, který sebral jeho kit. Tady se to moc často neděje také z toho důvodu, že v rámci boje nemá hráč čas číst, čí kit zrovna leží na zemi. Obecně se dá říct, že Battlefield 3 je v mnoha ohledech zjednodušen a také urychlen. Vozidla mají dodatečné turbo a běh vojáků je svižnější.

Motivace nechybí

Co se týče hratelnosti, tak například samotné zabití protivníka již nevyžaduje tolik nábojů a je otázkou prvotního reflexu spíše než soustředěné palby. To není kritika hry, ale pouhé konstatování, že zabíjení je zde snazší. Bodíky naskakují jak za zabití a ničení vozidel, tak za různé asistence či potlačení palbou. Velké množství ribonů, unlocků a medailí vás žene stále kupředu a motivace hrát dále rozhodně nechybí.

V čem Battlefield 3 přímo exceluje, je zvuková stránka hry. Svištící kulky a rakety, padající trosky budov, exploze, to vše je ve filmové kvalitě a pokud máte doma repro sestavu s prostorovým zvukem, můžete se těšit přímo z kino zážitku. Ovládání stíhaček a helikoptér tradičně patří k těm těžším činnostem ve hře, což je určitě dobře. Ne každý je tak hodný pilota helikoptéry Mi-28 Havoc.

Hratelnostně jako celek je na tom Battlefield 3 velmi dobře. Přispívá k tomu i plynulejší pohyb po mapě á la Mirror's Edge, který je zábavný sám o sobě. Je jen škoda, že potencionálně legendárních map je v tomto díle méně, než by bylo třeba.

Možná se čekalo příliš

Tak či onak je nový Battlefield 3 z multiplayerového hlediska rozhodně doporučeníhodný, ale pro část hráčů může být v některých ohledech zklamáním. Obzvláště, pokud mají zkušenosti s Bad Company 2, jejíž kvality se v některých ohledech Battlefiledu 3 nepodařilo překonat. Možná jsme od něj čekali až příliš, ale v jádru splňuje to, co od kvalitní multiplayerové hry čekáme. Nabízí velké množství unlocků, špičkové audiovizuální zpracování, komplexní pozemní i vzdušnou techniku a ojedinělou válečnou atmosféru. Motivace hrát dále je veliká a pomáhá tomu i na statistiky bohatý Battlelog.

Pocit ze hry tak kazí především některé nedotažené mapy a konzervativní módy hry. Je obrovská škoda, že se tvůrci nedrželi svého kopyta a namísto přírůstku několika lineárních map nevsadili vše na staré dobré otevřené prostředí, ve kterém vynikne síla Battlefieldu naplno. Pokud bych měl za sebe hodnotit číslem, což v dodatečných recenzích neděláváme, sáhl bych v tuto chvíli po osmičce, tedy stejné známce, jakou jsme dali i singleplayeru BF3.

Battlefield 3 na PC, Xbox 360 a PS3 můžete zakopit ZDE.

Herní zpravodajství pro vás připravuje Eurogamer.cz.