VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Risen 2: gothický Karibik se vším všudy, v dobrém i zlém

Delší vlasy, klapka přes oko, oděv Inkvizice a stabilně udržovaná hladinka alkoholu. Bezejmenný geroj původního Risen se na první pohled změnil. Při letmém pohledu na pirátské zasazení, střelné zbraně nebo přátelské gnomy lze to samé deklarovat o Risen 2: Dark Waters.

24.4.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií

Počítačová hra Risen 2: Dark Waters.Foto: archiv Eurogamer.cz

Bližší seznámení však odhalí milou pravdu: hlavní hrdina je stále tím sarkastickým sympaťákem, a druhý Risen stále pluje na vlnách svého předchůdce (série Gothic). Což znamená: dobrá zpráva! Ačkoliv tedy pokračování, na rozdíl od vulkanické jedničky, přichází s řadou nezanedbatelných novinek, znalci předchozí produkce Piraní beztak budou jako doma.

Jen považte herní svět

Takto detailní, členité a všemožným obsahem napěchované prostředí naleznete v málokteré hře. Kontinent Arborea zřetelně připomíná střední Ameriku z dob velkých zámořských objevů. Civilizace, reprezentovaná disciplinovanou Inkvizicí, se zde střetává s domorodými voodoo kmeny na jedné straně, a podlými piráty na straně druhé. Přitom všichni mají jednoho společného nepřítele - rozbouřenou titánku Maru, vládkyni moří. Většinu času strávíte v hustých lesích. Ale jakých!

V Risen 2 jsem se doslova prodíral křovím, po nenápadných skalních policích šplhal kamsi vzhůru, a regulérně se ztrácel jako Jeníček bez drobků chleba. Není ale bloudění jako bloudění. Bloudění v tomto RPG je vysloveně žádoucí, zábavné a plodonosné. Toto v Piranha Bytes vždycky uměli, vytvořit bohatý svět, který je radost objevovat, neb do ouška vám někdo stále šeptá, že by tamhle mohlo být nějaké skryté zákoutí a v něm nějaká odměna, hmotná i zkušenostní. Ten někdo má většinou pravdu. Mluvím o onom opojném dojmu, který Risen 2, stejně jako jeho předchůdci, dokáže ve hráči vyvolat - málokterá jiná hra tak motivuje k dobrodružné exploraci a v málokteré jiné hře z ní člověk má tak skvělý pocit.

Všude tolik vody, ale neumím plavat

Pročež zamrzí, že tvůrci herní svět rozkouskovali na řadu menších či větších ostrovů, z nichž ani jeden se svou velikostí nemůže rovnat, byť relativně malému, světu Risen 1. Cestování je zábavné skoro na všech, ale i ten největší z nich lze přeběhnout doslova za pár minut. Takže ono bezcílné bloumání, které je zde tak super, si oproti takovému Gothic 3 neužijete měrou vrchovatou, poněvadž brzy narazíte na moře. A v něm se ani nedá plavat.

Když se chcete rychle přesunout z jednoho klíčového místa na druhé, jednoduchým elderscrollským fast travelem se promptně teleportujete bez jediného loadingu. Žádné teleportační runy jako posledně. Jediné loadingy v Risen 2 jsou při námořních cestách mezi jednotlivými ostrovy - a pak přirozeně při oživování svého pirátského já. Skomírat budete docela často. Možná šlo o nedodělek recenzentské verze, ale všechny tři nabízené obtížnosti se mi zdály totožné (a těžké). I tu nejslabší suchozemskou rybu jsem udolával třeba deseti seky meče. Risen 2 rozhodně není jednoduchou záležitostí, ale protože je rozumně mířen primárně na fanoušky Gothiců, kteří jsou na vyšší nároky zvyklí, vůbec mu to nemám za zlé.

Syndrom ohnivých kalichů

Kéž by však celá ta pouť byla příběhově originálnější a méně předvídatelná. Piranha Bytes umí, viz Gothic I&II. Proto je krapet nepochopitelné, že Risen 2 hned ze začátku straší klišé apokalypsou předpovězenou pradávným proroctvím. Co hůře, postihl jej syndrom ohnivých kalichů z Gothic 3. Vzpomínáte? Docela záhy se dozvíte o nutnosti zkompletovat sadu pradávných magických artefaktů. Následujících přibližně 15 hodin se váš primární již cíl nezmění a hra to celé podává tak okatě, že je nadevše zřejmé, že po najití posledního artefaktu bude konec za rohem.

Během plnění těch několika desítek vedlejších questů jsem nicméně na všechny fantasy bláboly o artefaktech a titánech a koncích světa zapomínal. Bavilo mě řešit lokální problémy, jen tak klábosit s (mile legračními) NPC o jejich nevděčných životech, pirátům dohazovat šlapky a sběračkám zase pomáhat s aligátory. Do toho občas přihodit chlastací mače, výdělečné soutěže na střelnici nebo vykopávání ukrytých pokladů. To bylo prima. Jenomže vždy, když jsem zabředl do nenápadité hlavní dějové linky, spílal jsem kvůli její tuctovosti i předvídatelnému, odfláknutému konci. Zřejmě prokletí Piranha Bytes.

Dokáže chytit jako klepeta zdejších obřích krabů

Jak jsem zmiňoval, cestování a dobrodružné prohledávání zdivočelých ostrovů je jedním z hlavních pozlátek, ale stejně dobře motivující je i místní tvorba postavy (tedy až do momentu, kdy zjistíte, že jí nemáte zač rozvíjet). Autoři docela originálně rezignovali na levelování v doslovném slova smyslu. Za plnění úkolů, kráglování nepřátel či vybírání kapes jednoduše získáváte zkušenosti (a.k.a sláva) a až jich nakumulujete potřebné množství, vylepšíte si jednu z pěti základních vlastností. Nehledejte v tom žádnou vědu, jako v každém tradičním fantasy RPG je řeč o vylepšování odolnosti, magie, zlodějiny a bojových vlastností.

Vlastnosti pak ještě lze rozšiřovat učením se jednotlivých skillů, hezky gothicovsky od trenérů. (Vtipná historka: slečna, živící se nejstarším řemeslem na světě, mne naučila být přesvědčivější, jen abych jí díky tomu následně překecal ke… spolupráci.) Koučové si sice říkají o nemalé sumy, ale jiné cesty není. Třeba v takových šermířských duelech je náš hrdina zpočátku na zabití, umí jen základní seky, později možná obohacené o jednoduché krytí nebo silný úder. Pročež často dostává na budku.

Těžkopádné souboje

Ne vždy je však jeho skonání vinou loutkaře - upřímně řečeno, soubojový systém se od dob prvního Gothica příliš nezměnil a oproti prvnímu Risen jde o krok zpět. Je těžkopádný. Na útočné povely hrdina ještě docela reaguje, ale vůbec neovládá umění úskoků nebo aspoň rychlých úkroků, takže jak jsem se dostal k tělu protivníka, pouhá snaha odběhnout o kus dál mě stála klidně polovinu pirátských hitpointů. Je to frustrující, nemít nad svou postavou plnou kontrolu. Vrcholem jsou pak ohniví ptáci a divoká prasata (opět), která mají stejně šílenou vlastnost, jako jejich sourozenci v Gothic 3 - občas se do vás jakoby zahryznou, bleskurychle sází jeden útok za druhým a vy se nemůžete ani bránit, ani útočit.

Je neuvěřitelné, že Piranha Bytes iritují hráče stejnými nedostatky jako před pěti, deseti lety. V tomto ohledu se originální Risen hrál lépe - bitky vyžadovaly časování útoků, ne jen prosté klikání, a byly svižné i férové. Zdejší neintuitivnost a zastaralost celého soubojového systému je o to zřetelnější v kontrastu s letošní konkurencí, v čele s novými edicemi excelentního Zaklínače 2 a Dark Souls.

Verdikt: Tvůrci dostáli svým slibům a připravili RPG, které je věrné svým gothickým kořenům - v dobrém i ve zlém. Na jedné straně je Risen 2 zasazen do krásného členitého světa, který představuje výzvu, nezlobí kvůli technickým chybám a jeho postupné zdolávání člověka ohromně baví. Však ještě aby ne, když tu na každém kroku nalévají rum! Na druhou stranu je Risen 2 sužován neintuitivním soubojovým systémem, slabším zpracováním a neslavným příběhem s předčasným koncem. Mé ego Gothicáře je nicméně spokojeno. Hodnocení: 7/10.

Risen 2 pro PC v češtině vyjde v pátek 27. dubna (PS3/X360 verze odloženy) a společně s DLC jej můžete zakoupit ZDE.

Herní zpravodajství pro vás připravuje Eurogamer.cz.

Autor: Redakce

24.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík (vlevo) a první místopředseda Vít Rakušan.
AKTUALIZOVÁNO
4 5

Jeden program, jedno logo! Hnutí STAN půjde do voleb v koalici s lidovci

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies