VYBERTE SI REGION

The Last Story: v mnoha směrech zápaďácké a udyndané japonské RPG

Poslední měsíce jsou na Nintendo Wii zasvěceny RPG žánru. Minulý rok to byla úžasná The Legend of Zelda: Skyward Sword a vynikající Xenoblade Chronicles, letos navazují Pandora´s Tower a The Last Story. Nyní se zaměřím na posledně jmenovanou hru.

28.3.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Počítačová hra The Last Story.

Počítačová hra The Last Story.Foto: archiv Eurogamer.cz

Za ní stojí veterán žánru jRPG a série Final Fantasy - Hironobu Sakaguchi. A protože japonská RPG nemají v poslední době v USA ani Evropě zrovna na růžích ustláno, rozhodli se autoři tnout do živého a "ozápadit" svou hru v mnoha směrech. Nicméně stále je to japonská sága s charakteristickým zpracováním i příběhem. Jen tak trochu pro jRPG začátečníky.

Slabší příběh

Hrajete za mladého žoldáka jménem Zael, který je součástí větší skupiny nájemných bojovníků, kterou jejich osud přivál na ostrov Lazulis. V něm se mísí magie se steampunkovou technologií, kde mají ovšem kouzla a meče zatím stále hlavní slovo. Celoživotním cílem Zaela a jeho kumpánů je vyhrabat se ze dna společnosti na její vrchol a stát se rytíři.

Události berou rychlý spád a Zael se zamotává nejen do láskyplné romance, ale i války mezi dvěma civilizacemi. Příběh jsem zpočátku moc nechápal, pak jsem se zbláznil do tajemné dívky a prožíval jsem krásnou platonickou lásku, aby mě zápletka nakonec přestávala bavit pro svou "udyndanost". Po třetině až polovině hry totiž příběh nudí předvídatelnosti a rozvláčností, místo aby se zaměřoval na stěžejní události nebo se věnoval původně zajímavě působícím charakterům.

Povedená sekačka

Zprvu mi nesedl bojový systém. Nadával jsem, že hlavní hrdina svým mečem do nepřátel seká naprosto automaticky, stačí běžet jejich směrem, i když je možnost ovládání změnit na útok pomocí tlačítka A. Zjednodušení se mi zdálo až příliš velké, nakonec jsem ocenil, že z potencionálně nekonečného klik-festu se stala velmi pohodlně ovladatelné RPG. Kromě sekání může Zael ještě střílet z kuše, kde míření i střelba už probíhá klasicky mířením a mačkáním tlačítka.

Jen nerozumím tomu, proč autoři kapitulovali na infrasenzor v ovladači Wii, protože míříte pomocí joysticku na nunchaku. Nicméně poměrně akční sekačku doplňuje zajímavý systém magie. Kouzel nemá žádný charakter více než tři, ale kupodivu to stačí k poměrně propracovanému taktickému boji. Magie má vliv buď na jednu postavu, které například zvýší účinnost útoku sečnými zbraněmi nebo na více členů a to pomocí kruhů, které se objevují na bojišti. Ty mají pro partu buď pozitivní nebo negativní vliv. Zjednodušeně lze napsat, že vás buď ozdravují nebo ubližují.

Troška magie

Kouzla může Zael i rozptylovat, opět s několika efekty. Například ozdravující kruh může rozprášit a tím jeho efekt přenést na v blízkosti stojící kamarády. Nepřátelské kouzlo Zael zničí nebo ho přetransformuje na něco, co naopak potvorám ublíží. Mágové mohou vyčarovat i útočné kruhy, které buď postupně zabíjejí nepřátele nebo když jsou zničeny Zaelem, tak uštědří jedno velké zranění všem potvorám v okolí.

Do tohoto mixu se zapojují různá útočná komba, například vyběhnutí po stěně a následný atak na níže stojící nepřátele, neviditelnost protivníků či jejich odolnost proti magickým nebo fyzickým útokům. Jak postupně upadá příběh, jeho místo hnacího motoru přebírají právě souboje.

Hodně zjednodušování

Ačkoliv jsem byl ze zjednodušení herního systému nejdříve rozladěn, nakonec mi vlezl pod kůži. Ve zjednodušeném duchu se nesou i ostatní RPG prvky. Například vývoj postavy je naprosto automatický. Žádným způsobem nerozdělujete zkušenostní body a nevybíráte si z více stromů vývoje. Když postoupíte na vyšší úroveň, zvýší se vám fyzické atributy a jednou za čas dostanete nové kouzlo, vylepší se stávající nebo se naučíte nějaké kombo.

Snad jediným složitějším a svobodně upravovatelným mechanismem je upgrade zbraní. Ty nacházíte, nakupujete, necháváte si je rozpoznávat a zbavovat prokletí, přidáváte jim různé atributy a tak dále. Ale i zde je zásadní berlička - položka "auto-equip", která z vašich aktuálních zbraní vybere ty nejlepší a rozdělí je nejvýhodněji mezi všechny členy party.

Grafika na výbornou

Velmi pěkně působí technické zpracování, u něhož mi na mysl neustále přicházelo, že grafika vypadá jako na X360 na začátku jeho kariéry, jen v nižším rozlišení. Daň za to The Last Story platí téměř neustálým trháním obrazu. Obnovovací frekvence se nedá ani v nejmenším označit za plynulou, naštěstí to hratelnost příliš neovlivňuje. Skvělá je hudba, zejména ústřední motiv mi stále zní v prostoru mezi ušima.

Líbí se mi i vyloženě britský dabing s různorodými akcenty, nicméně mám ostrovní angličtinu vyloženě rád a naopak nemusí sednout každému. Nechybí deathmatch a kooperativní online módy, ale ty mě ani zbla neoslovily. Například s ostatními hráči můžete bojovat proti větším potvorám z kampaně, ale jejich schopnosti vůbec neodrážejí počet postav ve skupině a ve většině případů byly téměř nesmrtelné.

VERDIKT: Zdařilé japonské RPG, které zabaví na dvacet hodin. Jestliže vlastníte pouze Wii a hitovky minulého roku už jste dohráli, není v současnosti lepší hry. V opačném případě mohu The Last Story doporučit jen fanouškům žánru nebo obdivovatelům Hironobu Sakaguchi osobně, kteří nemají problém se zjednodušeným herním systémem. Hodnocení: 6/10.

The Last Story pro Wii u nás vydal ConQuest v únoru. Zakoupit ji můžete ZDE.

Herní zpravodajství pro vás připravuje Eurogamer.cz.

Autor: Redakce

28.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Co dneska pijeme?
6 4

Kam zmizelo pravé podmáslí?

Situace v hotelu po pádu laviny.
25

Nová naděje. Z trosek italského hotelu po pěti dnech zachránili tři štěňata

Fašistický převrat měl začít v Brně. Cíl? Totalitní stát podobný Itálii

Brno - Čtyřiaosmdesát let uplynulo v neděli od neúspěšného pokusu o fašistický převrat v brněnských Židenicích. Událost si na místě připomenou lidé v prvorepublikových uniformách.

Desátek už nestačí. Církvi mají pomoci vyšší příspěvky od farníků

Církvím v Česku sice začal stát v posledních letech vracet majetek, který jim od padesátých let minulého století zestátňoval komunistický režim, ale na druhou stranu nyní církvím postupně klesají státní příspěvky určené na jejich chod a dále budou klesat až k nule.

Český agrární diplomat kvůli Trumpovi možná do USA nezamíří

Praha - Nový český agrární diplomat, který měl letos nastoupit do Spojených států amerických, možná do zámoří nezamíří. Ministerstva se rozhodnou těsně před jeho jmenováním. Bude záviset i na tom, zda bude nová americká administrativa v čele s prezidentem Donaldem Trumpem zavádět dovozová cla. Dnes to na tiskové konferenci řekl ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). ČR má v zahraničí čtyři agrární diplomaty, další tři měli letos nastoupit. Kromě USA by měli zamířit do Japonska a Libanonu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies